Nenápadný návrat blackmetalové legendy SORATH, mám tím na mysli především ten albový, se v současnosti odehrává v poklidu a bez fanfár. Jasně, spousta mladších posluchačů nepamatuje plzeňskou partu v té největší ráži, ovšem starší fans dost možná zatlačí slzu v oku a nahrávku si pořídí poctivě ve fyzické podobě. Vždyť právě SORATH patřili mezi vůbec první kapely v Čechách (myslím, že mohu počítat i Slovensko), které na domácích prknech představily black metal severského střihu. A teď ten důležitý předěl… Patnáct let kamsi odletělo, metalová scéna je úplně jinde, mraky nových kapel, festivaly, sociální sítě a technologický pokrok… A také nový SORATH, můžeme říci v takřka původním složení (viz sestava níže). Jedinou výjimkou je basák Sir, který paradoxně zbytek osazenstva k návratu namotivoval.
Ale nyní už k tomu nejdůležitějšímu. Co všechno „Orízontas gegonóton“ přináší? Z nostalgické stránky jsem ochoten namítnout, že je tento opus vskutku za odměnu. Nejen pro samotné borce ze SORATH, ale také pro všechny pamětníky, jimž toto jméno něco říká. Hlavně pro tyto posluchače je novinka určena. Jestli je deska schopna prohnat i našlapané nahrávky současnosti, to je pochopitelně otázka do pranice, ale osobně si to nemyslím. I navzdory tomu však čtveřice přistoupila k novému materiálu s chutí a samotný výsledek není vůbec k zahození.
Materiál na mě působí rozhodně „uvěřitelně“, a protože mají hoši zkušeností na rozdávání, vyvedl se jim návrat do téže řeky bez patosu a fotrovského lamentování. Řekněme, že většina skladeb má přímočarý charakter, v určitých partiích se dokonce jedná o poměrně solidní rock ‚n‘ roll, nemluvě o řadě klasických thrashmetalových partů. To je pro mě osobně asi to největší novum, neboť v té poslední fázi, alespoň pokud mi paměť slouží, se SORATH prezentovali jako kvartet, jehož budoucnost nebude mít daleko k novému hledání a experimentování. Naproti tomu tu ale máme songy s mnoha dobovými odkazy, což ale nakonec není vysloveně špatně („Event Horizon Beta“, „Old Schull“). Kapela se tak víceméně vrátila k onomu klasickému řemeslu: „Kdepak, kluci, my už se s Vámi honit nebudeme, uděláme si to hezky po svém. Jako v době, když jsme peklo zakládali.“
Ano, přesně tak na mě nahrávka působí, přičemž nemohu jmenovat některou ze skladeb, která by výjimečností zastiňovala ostatní (nakonec jsem se ale přiklonil ke „Close To Hell“, moc mě baví i ústřední mezihra v „Rather Die“). Jako celek však nahrávka funguje dobře a je zjevné, že kluci ze svého řemesla mnoho neztratili. Když na tím tak přemýšlím, docela mě mrzí, že se SORATH s takovým albem nevytasili v pro ně zlatých časech. Jenže asi by tam chyběl onen potřebný nadhled, taková ta zdravá zkušenost a rutinérství. Pro mě osobně je tedy nejvíc především to, že jsem s touto nahrávkou dostal stoprocentní SORATH! Takové SORATH, které znám a u jejichž kazet jsem strávil nemálo času. Příjemné vzpomínání.
Skladby: Intro, Event Horizon Beta, Fear, Rather Die, Old Schull, Chronicles Alfa, Close To Hell, Volcano, Oak Hill, No Earth, Chronicles Beta, Event Horizon Alfa.
Sestava: Admirerforestae – zpěv, kytara; Ottar – bicí; Francis – kytara; Sir – baskytara
Hosté: Lord Morbivod, Martin Tauber
ALL