Je to návrat sice nečekaný, ale o to víc potěšující. Kapela SOLFERNUS, která před dvanácti lety docela rázně promluvila do dění na tuzemské metalové scéně albem „Hysteria in Coma“, zažívá nyní pravý comeback. Potěšujícím zjištěním je i fakt, že se tak děje prostřednictvím nového alba „Neoantichrist“, o jehož vydání se postarala ruská firma Satanath Records. Další nezbytné informace? Jednoznačně v následujícím rozhovoru, který jsem podnikl s kytaristou Igorem Hubíkem.
Igore, mohl bys vzpomenout ještě na časy kolem debutového alba „Hysteria in Coma“? Z jakého popudu jste tenkrát začali fungovat? Dokážeš si vybavit, co pro tebe black metal v oné době znamenal? Přece jen odkaz na severskou scénu byl ve vašem případě docela patrný…
To určitě byl. Ještě více patrné to je na úplně první nahrávce, konkrétně na mini CD „Diabolic Phenomenon“, které jsme vydali v roce 2003. Nahrávali jsme v domácím studiu Igora Morese, u kterého mimochodem natáčím některé demáče také v současnosti. Začali jsme fungovat čistě na bázi chlastu, protože první impuls k založení nového blasphemického projektu přišel na baru. Black metal pro mě tehdy znamenal styl, ke kterému mám nejblíž a v podstatě je tomu tak dodnes.
Řekl bych, že během docela krátké doby jste se dokázali dostat do povědomí fanoušků, odehráli jste koncert např. na BA, ovšem pak se najednou nad kapelou zavřela voda. Bylo to čistě z důvodu hudebního vytížení vás všech, anebo jste už dopředu předpokládali, že SOLFERNUS nebude pro vás tou „nejdůležitější kapelou“?
Spíš nikdo nepředpokládal, že by tahle chátra mohla vůbec vylézt na pódium, natož aby oslovila nějaké lidi. Když se k nám ale ještě před komponováním debutu přidal Corn, měli jsme najednou k dispozici sestavu, ze které šel mnohým mráz po zádech. A tak se stalo, že jsme opravdu odehráli několik výjimečných akcí včetně dvou ročníků Brutal Assaultu. Corn nás však vzápětí opustil kvůli zdravotním komplikacím, které mu již nedovolovaly obstarávat nástroj. Přesto jsme začali nahrávat dema pro druhé album u našeho pěvce Khaabluse, který ovšem postupně čím dál víc ztrácel zájem a nakonec se věnoval všemu možnému, jen ne psaní textů a zpěvu. Rozjetý band se tak odebral k dlouholetému spánku. Mimochodem, víš jak se kukuřice přemění ve vydavatele úmrtních listů? Stane se Coronerem.
Tak to jsem vážně netušil, super! 🙂 Kdo z vás byl hned od prvopočátků tím nejdůležitějším lídrem, kterému na SOLFERNUS nejvíce záleželo? Ty osobně máš rád, když je v kapele jedna vůdčí osobnost, která vše důležité řídí a je také nejvíce aktivní, nebo je pro úspěch kapely klíčové, aby se k těm důležitým věcem dokázali vyjádřit všichni?
Nikdo nebyl lídrem, protože hnacím motorem SOLFERNUS bylo od začátku pouze a jen nadšení pro věc a hlavně totální nadhled plus černočerný humor, jak již z názvu souboru vyplývá. To potom funguje všechno samo bez jakéhokoliv stresu, cílevědomosti nebo profesionality. Ideální je, když se zapojí všichni, ale tady tě musím opravit. Není potřeba, aby se k důležitým věcem dokázali všichni vyjádřit, ale aby přiložili ruku k dílu. Takhle jsme v době první desky fungovali i my, ale když bylo potřeba se semknout a tvrdě pracovat na dalším albu, tak jsme se zřejmě v opojení prvního menšího úspěchu stali velmi rychle mistry světa ve vyjadřování a SOLFERNUS tak akorát zašel prachem…
Dá se o současných SOLFERNUS hovořit jako o regulérní kapele? Koncerty ve vašem případě přichází do úvahy?
Záleží na okolnostech. Určitě se nepohrneme za každou cenu do poloprázdných klubů jen proto, abychom měli na památku fotku z koncertu a od pár lidí si vyslechli jak jsme aktivní a obdivuhodní, byť si ohlasů vážíme. Jak jsem již naznačil, už kdysi jsme začínali jen jako studiový projekt. Možná teď začínáme znovu od nuly, duše zůstává stále mladá, ale tělo a čas dávají tušit tužší rozjezd.
Jak už bylo řečeno, SOLFERNUS si udělali opravdu hodně dlouhou přestávku. Zajímalo by mě, kdy nastal ten rozhodující zlom spojený s návratem? Jak dlouho vznikala příprava materiálu?
Původně byl v plánu projekt zcela nový. Během roku 2015 jsem postupně nahrál deset nových skladeb a tyto následně poslal Pavlovi, jinak samozřejmě bicmanovi ROOT, kterému se to líbilo a rozhodl se jít do toho se mnou. Jednalo se o kompletní předprodukci, všechny skladby jsem i nazpíval. O poslech těchto demáčů projevil zájem i Khaablus a s mírně rozkazovací dikcí v hlase mi po vyslechnutí ukázek naznačil, že by některým songům slušel i jeho vokál. Stejně tak Pavel se párkrát vyjádřil v tom smyslu, že by tento materiál mohl klidně vyjít pod názvem SOLFERNUS. Po dávných zkušenostech s nedokončeným druhým albem jsem tomu moc šancí nedával, ale když jsme se před nástupem do studia domluvili na důležitých detailech ohledně natáčení zpěvů, které jsme si rozdělili mezi sebe – stalo se tak. Nejedná se tedy o žádný návrat, ale spíš o pokračování a rozetnutí mrtvého bodu. Třeba na to opravdu dozrála doba, tím nemyslím jen náš věk. 🙂
Posluchači jsou v dnešní době čím dál víc náročnější, navíc kapel je po celém světě velká spousta. Jak moc je pro hudebníka těžké, aby dokázal vytvořit něco, co opravdu zaujme? Je v dnešní době špatně, když muzikant v drobné míře „tak trochu kalkuluje“, a to jen s ohledem na to, aby jeho námaha nepřišla vniveč?
Kalkulovat můžeš s čím chceš. Realizace alba už dávno není byznysem, nezřídka se může jednat o prodělek. Náklady na studio, případně vydání desky se samotným prodejem nezaplatí, navíc pokud jde o okrajový žánr, kterým se prezentujeme my. A ta spousta desek, která je všem k dispozici online je opravdu vražedná. Pro mě naštěstí není svazující, aby dílo zaujalo, neboť skládám muziku pro vlastní zábavu. Pokud někoho osloví výsledek, tak je to samozřejmě dobrá zpráva.
„Neoantichrist“ je nahrávka, která není nikterak žánrově striktní, což mnohé posluchače jistě překvapí, přestože se asi nedalo čekat, že se vytasíte s podobnou hudební jakostí jako na debutu. Jak vnímáš novinku právě s ohledem na onu pestrost? Myslím si, že fanoušci by se při poslechu alba rozhodně neměli nudit!
Nelze nás jednoznačně zařadit do jedné škatulky. Album nenudí a vedle klasických vypalovaček jsou na něm pomalejší pasáže, pár akustických kytar a poměrně neobvyklá věc, což je střídání dvou hlasů, případně jejich prolnutí v refrénech nebo úkaz v tomto stylu vcelku ojedinělý – píseň „That One Night“, kterou jsme nazpívali oba dva společně jako jeden – úplně celou.
Během dvanácti let, co byli SOLFERNUS mimo hlavní dění, se toho v blackmetalovém ranku událo velmi mnoho. Objevila se celá řada avantgardních a post-blackmetalových spolků, které „černý kov“ nasměrovaly do zcela odlišných teritorií, nemluvě o výrazivu a celkové image. Jak se ti tento vývoj zamlouvá? Máš z těchto hudebních vod nějaké nové oblíbence?
Zaregistroval jsem, že je v módě být co nejvíce zahalen a pokud se na jevišti vyskytuje jen nějakých padesát svíček, skvadra nemá šanci. Stejně tak je nemyslitelné, aby se někdo dozvěděl pravé jméno, nebo dokonce spatřil performerovu tvář. Ale proč ne, tahle hudba je už několik dekád ztělesněním absolutní umělecké svobody, takže je logické, že black metal se vyvíjí a nestagnuje. Tisící kapela s totožným warpaintem a norskou vlajkou přes rameno (přestože dotyční jsou často z Kolumbie nebo Řecka) může začít nudit a odrazovat i toho nejzarytějšího přívržence černého kovu. Jsem určitě pro vývoj, i když mně se moc líbí právě poslední dvě alba MARDUK nebo většina diskografie polských HATE. Je pozoruhodné, že právě ten, který kdysi v SOLFERNUS rytmus udával a tuzexovým outfitem se honosil, dnes pod kápí a za voskem s knoty se skrývá. 🙂
Novinkové album dostalo název „Neoantichrist“ a mě moc zajímá, co přesně je pod jeho významem ukryto? Jedná se ve vašem případě pouze o jakýsi filozofický termín, anebo jím reagujete na určité společenské události z posledních dob?
Jde o narážku na mainstreamovými médii často používanou předložku „neo“ v souvislosti s nálepkováním lidí a hlavně na to, že když se něco podobného v televizi, rádiu a novinách objevuje denně, začne to pochopitelně reprodukovat i snadno manipulovatelný dav. Takže najednou je to tady samý neoliberál, neobolševik, neomarxista a další neoindividua. Zvykněte si tedy, že teď i „Neoantichrist“.
Igore, zkus nyní popsat svůj vztah k náboženství obecně. Jak moc jsou veškeré formy náboženství nebezpečné pro racionálně smýšlející jedince, kteří chtějí žít svobodně a hlavně bez toho, aby se jim někdo další pletl do života? Cítíš v tomto ohledu nějaké nebezpečí směrem do budoucnosti?
Vztah jest podobný konzistenci ledu. Do jaké míry to může nebo nemůže být nebezpečné, záleží jen na lidech. Nenechte si vnutit, že musíte věřit v to nebo ono. Rovněž si dávejte pozor, kdo a hlavně co říká ve školách nevinné generaci, protože potom se na mapě mohou začít objevovat místa, kde z pohodlí božího domu dochází k zákazům produkce metalových kapel. A protože s jídlem roste chuť, nelze se pak divit, že víra sice může být povznášející, ale taky zneužitelná.
Album jste vydali u ruského labelu Satanath Records, který má ve světě poměrně solidní pozici. Na základě čeho jste si s tímto subjektem plácli? Bylo pro vás těžké najít odpovídající firmu, když jste jako kapela víceméně nefungovali?
Nabídek jsme měli od podobných firem více, ale ta nejvýhodnější přišla právě od Satanath Records. Je možná zvláštní, že SOLFERNUS vychází u ruského labelu, nicméně všechno, na čem jsme se domluvili, bylo realizováno. CD vypadá famózně. Satanath Records není velké vydavatelství, ale album dostane mezi lidi po celém světě. Dokonce proběhla i jakási kampaň, objevilo se pár recenzí a odpověděli jsme na několik rozhovorů.
Celé album je už nějaký pátek volně k poslechu na YouTube, přičemž podobný způsob prezentace volí i další kapely. Je to podle tvého názoru jedna z dalších cest, jak hudbu mladé generaci přiblížit?
Vydavatelství umístilo nahrávku na youtube, a tak si ji mohou zájemci poslechnout kdekoliv. Velký dík patří především těm, kteří zvolili nákup originálního CD s šestnáctistránkovým bookletem. Rozhodně se nejedná jen o mladou generaci, protože z internetu streamují hudbu skoro všichni.
Jaké máte se SOLFERNUS další plány?
Stanovili jsme si cíl nahrát třetí album nejpozději do deseti let, tak uvidíme, jestli se to podaří. K některým skladbám z „Neoantichrist“ natočíme průběžně videoklipy a snad vyrobíme nová trika. Rádi bychom vydali aktuální šlágry i na vinylu. Vyrazili jsme na mediální turné a doufáme v co největší přízeň pravověrných metalheads.
Moc děkuji za rozhovor, držím palce, ať Vám všechno vychází!!
Taktéž my děkujeme a za celý Hellgang zdravím čtenáře Rumu – na zdraví!
ALL