Německá úderka byla založena v roce 2010, což je přesně ten letopočet, kdy kytarista Jens Finger opustil řady proslavených OBSCENITY a vytasil se s úplně novým projektem. Pro účely realizace mu posléze postačila kooperace s kolegou Berndsem Reinersem, který kromě bicích obstarává i většinu vokálů. Nejinak tomu je i na tomto čtyřskladbovém ‚EP, jemuž před rokem předcházelo vydání debutového alba „Nightmare Vortex“.
A „Ravenous“? Do značné míry deklarace, jež hovoří o nesmrtelnosti thrash-death metalu, aneb co už bylo jednou zaseto, má tak hluboké kořeny, že je zkrátka ze země nelze vyrvat. Pokud tyto řádky čtou právě teď fandové onoho nefalšovaného METALU, neměli by dlouho otálet s objednáním tohoto stylového old schooolu. Feeling nahrávky je opravdu ukázkově zabořen do devadesátých let, ačkoli ze zvukové stránky je jasně patrné, že „Ravenous“ je nahrávka aktuální. SLAUGHTERDAY mají navíc schopnost produkovat skutečné metalové hity, které dokáží zapůsobit na posluchačovo „tělo“ prakticky okamžitě. Především kytarové riffy jsou neskonale skočné a chytlavé, přičemž nechybí ani „houpavé motivy“ a tradičně vystilizovaná sóla (viz. „Crawling in Secrecy“).
Za sebe však muím uvést, že po stránce originálních nápadů na této nahrávce nenacházím zhola nic inovativního a díky tomu, kterak je hudba obsahově útlejší, začíná nudit už v průběhu třetí skladby „Abyss of Nameless Fear“. Nicméně závěrečná (trochu úsměvná) předělávka „Ave Satanas“ od ACHERON, se dosti vymyká třem předchozím kouskům, čili alespoň na závěr nějaké to zpestření. Celkově jsem ovšem z „Ravenous“ mírně nesvůj, byť rozumím tomu, že některé kapely si zkrátka zakládají na nejtradičněji pojaté metalovosti. Bohužel, evoluce žánru se nedá zastavit, a tak bych úplně klidně mohl přidat do pranice český bonmot o „ nekonečném přehazování prázdné slámy.“ Ale až tak ortodoxně bych svůj názor pojmout nechtěl…
…šlapavá a energická muzika rozhodně potěší starší metalové ročníky, anebo dost možná i ty mladší, kteří byli nakaženi smrdutou infekcí old schoolu. Vše je pak zapečetěno do kvalitního zvukového kabátku, nemluvě o suverénních instrumentálních výkonech obou dvou pánů. Celkově je „Ravenous“ určeno pro konzervativního posluchače, naladěného na stejnou notu, jako je tomu v případě SLAUGHTERDAY. Fanoušky si tak album rozhodně najde, ovšem s nějakým výrazným průlomem v rámci scény bych spíše nepočítal.
ALL