SKLO / ANIMAL MACHINE – Biomechanism & Bondage (CD-R, KIF Recording)
Střídmě pojatý obal mě, slušně řečeno, „sere“ a to hned dvakrát. Nakopírované motivy špiní ruce, při prohlížení se odírají z papíru. Ne nevadí mi xeroxovaný obal, ale spíše neschopnost ohlídat si „kvalitu tisku“. Za další dysfunkci povauji „rozebrané stránky“. Doporučuji buď oboustranný tisk, nebo sešitý booklet. Split album je sestaven s +/- tříminutových „kompozic“. Zjednodušeně bych napsal, že oba projekty mají podobný koncept, ale to může být jen zdánlivé, kvůli prorovnávání, prokládání. Konceptem mám na mysli kontrastování, ze kterého pro mě lépe vycházejí Poláci ANIMALMACHINE. Jejich část je svěží, překvapující, kombinující. Převažuje zprzněná silová elektronika s náladotvornou mlhovinou.
Našinci SKLO vsadili na „terénní nahrávky“. Nevýrazné, přidušené, chvílemi mírně přebuzené postprodukčním efektováním. Vše vyřčené je přítomno i v kolaboračním mixu, kde doprovází hlas a text japonského cyber-punk umělce Kenji Siratoriho. Vše zůstává stabilní, jednoposlechové.
SKLO / GORNOISE – Split (CD-R, 2007 – samopal)
Barevný obal i lightscribe potisk disku jsou vkusné, skromné. Vše má slušnostně doprovoný charakter.V poslední době dosti aktivní SKLO převádí industriální „terénní“ nahrávky. Byť snímají zvuky uvnitř dílny, továrního prostoru, výsledek působí až uspávacím dojmem. Přesněji mám na mysli, že nejste s tvůrci uvnitř procesu, ale spíše v nedaleké obytné zóně a trojsměnný provoz k Vám jen a pouze doléhá. Místy je zvuk „nabořen“, což není rukopis kapely, ale spíše opakující se „závada“. Poslední track kapely i split alba samotného je zvukově vydatnější, industriálně intenzivnější.
GORNOISE nemají ke SKLU až tak daleko. Své industriální hukoty obohacují mohutně deklamujícím hlasem nebo jehlami výraznějších „samplů“. Celkově je materiál vláčný, přesto nenudí. Otázkou zůstává, zda se k němu někdy vrátím, určitě si ale někdy vzpomenu a zkusím poslechnout něco nového, čerstvějšího.
SKLO / DJet / ZWUKOPRAS / BBYB – Strange Purpose Split (CD-R, Smell The Stench)
Obal je černobílý xerox, ovšem není do papíru větší gramáže dobře zapečen a špiní. Dvě dvoustránky jsou slepeny k sobě, což taky nepůsobí příjemně. Underground snese hodně, ale není to nutné. Ani podpůrné vizuály, ani strohá slova si nezaslouží býti vymazána. Nutno dodat, že už jsem od vydavatele „Smell The Stench“ viděl větší prasárny.
Ostraváci Sklo v Rez-mixu (na)míchli MuDr. Sovu staršího, vodu, továrnu a ruchy do rytmizující miniatury. V dalších číslech různě obohacují (své) průmyslové zvuky elektronickými výboji,konkrétnějšími prvky, filmovým samplem nebo např. znovu manipulovanou nahrávkou (12), která byla stvořena jinde, jiným (přiznáte se?). Tyto elementy jsou v kvalitativním kontrastu s nemastnými neslanými podklady.
DJet nabízí Radio-fragmenty v pěti částech, které poskytují náhled na kolážování, vrstvení a míchání do silně zahuštěných omáček. Dočkáte se i minimálních beatů, jednoduchých rytmů. Ve čtvrté části (10) se předvede ruské radiové mluvené slovo, snad jediný element evokující název „radio-fragment“. Tento díl seriálu společně s pátým (13), jsou zástupci tu(p)ců, jednou mírně na-jazz-lé, podruhé dub-ové. Možná byla chyba, že jsem projekty na splitu poslouchal separovaně. Díky tomu mě seřazený DJet neuspokojil. Na splitu, vnořeno mezi ostatní, snad jeho dílo funguje.
ZWUKOPRAS se mi jeví jako zdatný posluchač a řadič a prolínač. Metoda „hodně poslouchej, vyber co se ti líbí, seřaď a prolni“. Nehaním, laicky hodnotím. Líbí! Buch-buch tomu dává „smysl“, na který někteří posluchači budou slyšet. Já to nežeru. V luftu je jakási rozporuplnost. Ne nuda! Pokud je „smyslem“ bavit se, hrát si, poslouchat, kombinovat, říkám ano! Pokud bude vloženo, přidáno i „něco“ navíc, řeknu hurá! Ostravák BBYB se mě v úvodní části pokouší ošálit. Mocné zkreslení, podladění, plác-čvacht, growling a hybnost nakonec přesvědčí. Nic víc, nic míň. Bavím se! Otázkou je, jak tomu bude s celým formátem a delší stopáží.
SKLO / ETERNAL SLAVERY & DAMNATION – Split (CD-R, 2008 – Maggote Meat Shoppe)
50 kusová číslovaná série je undergroundově minimalisticky zpracována. Papírová kapsa je červeně potištěna houbou/tamponem, černobílý insert s informacemi a barevný samolep.
Tuzozemci SKLO, podobně jako na jiných svých dílech, předvádí již slyšené. Nekvalitní, tupé (zvukově samozřejmě) a chvílemi „over-range“ field recordings mohou postačovat a také plní funkci podkladových základů. Doprovodné určující zvuky nářadí, objektů, elektroniky, ruchy jsou o poznání výraznější, čistší, manipulované. Experiment jest vykonán, ale moc mě nebaví. Od poloviny první půle splitu dojde k oživení. Postačí rytmické pulzování, dramaticky nahalený hlas v páté skladbě. Stejně jako tento, avšak panoramaticky kmitající v šestce, patří společně s deklamovaný texty naproduktivnímu Japonci Kenji Siratorimu, který infikoval svými výplody celosvětové aktivní podzemí. Zdá se, že kdo nespolupracuje s panem Siratorim, jakoby nežil. Posledními kousky jsou dvě osvěžující části živáku SKLA od Černého pavouka. Jednak se mi jeví improvizačně upřímné, nadmíru špinavé, syrové, ryzí, včetně „chyb“ (technických samozřejmě, haha!), nutící k zamyšlení, zda jsou pánové zdrávi (!?) nebo mají podobné anomálie jako já. Pokud nebyla nahrávka dodatečně post-produkčně upravována, potom smekám a těším se na společnou okupaci některého klubu.
E.S.D. dodali šest pojmenovaných „písní“, ovšem ty je nutno z půlhodinového monobloku separovati dle přiloženého časového plánu. Sedmiminutová introdukce je mdlá, zbytek se změní, ale dá se říci pouze k horšímu. Celek není nic víc, než prvotní pokus nadšeného experimentátora, test zařízení, zkouška techniky. Neurčité lo-fi bláto! Navíc mám pocit, že více než o zvuk jde pánovi (dámě) o „koncept“.
RadeK.K.