Co to je za módu, frkat všude na disky samolepky? Já se snad zblázním. Tahle je sic vizuálně pěkná, ale pro změnu je zase excentricky nalepená. Vypalovák doprovází dva čtverce, přední a zadní. Foto papír a zeleno-modro-šedivě tónované fotky dělají z 20-ti kusové edice lákavý titul.
Sklo (Ostrava) vstupují na scénu opatně, pomalinku a polehoučku. Loď ještě pluje za obzorem, ale její sirény se nesou na míle. Tiché přístaviště ozvučuje uvolněný plech pohybující se ve větru. Trvá skutečně dlouho než kolos dorazí, každopádně jeho velikost vzbuzuje úctu. Hrne před sebou tlak vzduchu, otírá se o vodu, z hloubi útrob je slyšet pracující stroje, komunikují vysílačky. „Čekání na Josefa“ (1) se vyplatilo, šťastný to návrat.
Projekt N.R.Y.Y. (Japonsko) snad nahrává den co den a vydává s kýmkoli, kdo se namane. „Haikai“ (3) je podobně jako sklářská skulptura křehká. Cosi mezi xylofonem a gamelanem je narušováno elektrickým bzukotem a intenzivnějším hlukem. Ten po čase zaujímá své podkladové místo, ale zajímavé ruchy neválcuje. Na chvíli mocně zaburácí, snad jen kvůli kontrastu. Další třináctiminutovka Metal (3) jede v podobném stylu, jen jsou zaměněny stavební kameny. Decentní rytmizace je prolínána bílými šumy, dále přechází v rušno s roztrhanými vazbícími kovy, rádiovým pískáním a průběžným efektováním. Úvodní náznak je potvrzen reálným bubnováním aby posléze zmizel v nenávratnu.
RadeK.K.