Jednou z nejosobitějších kapel naší scény jsou bezesporu SIX DEGREES OF SEPARATION, kteří nikterak nelamentují nad tím, že se jim „velká sláva“ vyhýbá a trochu v ústraní kují své hudební pikle, jejichž kvalita má soustavně vrůstající tendenci. Pokud mě předchozí řadová deska „Of Us“ vcelku slušně pobavila, tak aktuální „The Hike & Other Laments“ mohu označit pouze dvěma slovy: perfektní práce! Kapele se jednoduše povedlo svoji originální tvář vyprecizovat takřka k dokonalosti a s čistým svědomím mohu prohlásit, že pokud jsem měl v minulosti od „Six Degrees“ nějaké přání, vypadá přesně takto!
Natlakovaný kytarový metal je v podání kapely ještě melodičtější, než kdy býval, nicméně intenzita většiny skladeb je absolutně bezmezná a opravdu není nic lepšího, než si naládovat tuhle parádní porci muziky do sluchátek a vyrazit ráno ze dveří. V poslední době skutečně neznám lepší nakopávák. Úvodní „Calm Between The Storms“ sice nepatří k ultra zběsilým skladbám, ovšem ústřední riffová valivost má sílu buldozeru, nemluvě o zrychlení v refrénu, kterým tento track graduje. Další pomyslný grál je zakuklen v písni „The Hike“. Kytarové omalovánky v úvodu pocuchávají smysly a hurá znovu k přímočarové refrénovosti. V nejpomalejší pasáži se pak opět objevují skvostné kytarové vyhrávky a snad mi kluci prominou, když jsem jejich snažení označil termínem „kytarový metal“. Možná by se k tomu všemu ještě hodilo slovo „alternativa“, těžko říci.
Každopádně album pokračuje dál v úctyhodném kvapíku, hudba neztrácí nic ze své síly a je úplně jedno, že třeba „The Hike II“ či „For Jana“ jsou tracky spíše pomalejší, nemluvě o baladě „The Grief“, při které se kapela po očku vrací do doom metalových časů. Absolutním opakem je však „rozběsněný šicí stroj“ značky „Thin Patience“, patrně vůbec nejagresivnější věc, na kterou tu lze narazit byť mou nejoblíbenější skladbou se ve finále stala thrashovka „Dark Side Of Conscience“ s opětovně silným frázováním mistra Radka. Pějme píseň dokola, jak už bylo na x místech řečeno, jeho hlas je jasným poznávacím symbolem, ovšem právě tato nestandartnost některým posluchačům jaksi nevoní a možná i proto kapela tak trochu připomíná ztraceného indiána v prérii. Přitom logika věci velí, aby lidé spíše vyhledávali osobitější záležitosti, ovšem pokud budou Radek a spol. takto pokračovat, věřím, že i nedůvěřivci si k jejich hudbě cestu najdou.
„The Hike & Other Laments“ je další znamenité album z našeho metalového rybníčku, na kterém bych vůbec nic neměnil. Taktéž po zvukové stránce je matroš baladou pro uši, kurnik šopa, studo Šopa se znovu vyznamenalo. Velice zajímavě působí i zpracování bookletu v bílém a moc hezky vypapadá i nově vyhotovené logo, vytlačené do předního obalu. A co ještě udělat pro větší zviditelnění SIX DEGREES OF SEPERATION a mnohem početnější enklávu fanoušků? Jestli mohu radit (a že se to nedělá), přimlouval bych se u kapely za češtinu. Myslím, že spoustě tuzemských stálic by raketově stoupla konkurence… Za aktuální počin však rozhodně všechny prsty směrem k nebi!
ALL