Tak to je mi ale hlavolam. Stačí vyndat CD z obálky, podívat se logo a hned máte o zábavu postaráno. Představte si – naprosto nečitelné logo a ještě ke všemu v azbuce. V sádce je sice napsán název kapely anglicky, ale písmo je tak malé a nečitelné, že se stejně nic rozpoznat nedá. Vysvobozením mi tak je můj počítač, který po vložení disku do CD-romky dešifroval kapelu jako SIVYI YAR. Uff…skutečně složitý a namáhavý úvod. Tohle si recenzent snad ani nezaslouží 🙂 Každopádně si kapela zcela zbytečně zadělává na problém, pokud tohle CD uvidíte v nějakém distru, vůbec nemáte šanci zaregistrovat, že jde o kapelu, kterou třeba i usilovně sháníte.
Teď už by mohla recenze v klidu pokračovat představením sestavy, ale opět zádrhel. Cover totiž žádné podrobnější informace o sestavě nenabízí, lépe řečeno, něco asi jo, ale písmo je opětovně naprosto nerozluštitelné. A nebo že by se jednalo pouze o „one man project“? Je to klidně možné – alespoň pokud vezmeme v potaz samotnou produkci. Ta se pohybuje v kolejích potemnělého pagan metalu s velmi silnými slovanskými motivy. SIVYI YAR tak sice nepředvádí nic extra novátorského, ovšem bylo by chybou, kdybych jejich snažení alespoň trošičku nepochválil.
Materiál na „Land Of Fearless“ je považován za ‚EP a má to také své opodstatnění. A disku se totiž nachází pouze dvě skladby (i když – a k tomu se teprve dostanu), přičemž tou stěžejní je samozřejmě kompozice titulní.Na ploše jedenácti minut se toho děje poměrně hodně, a kdybych měl hudbu SIVYI YAR k někomu přirovnat, byli by to finští MOONSORROW (především jejich starší tvorba) či kolegové DRAUGNIM. Ruská eskadra i přes křehké melodie holduje tradičnímu metalovému pojetí, čerpající nejen z pagan metalu, ale také black metalu. Přeslechnout nelze ani typické ruské iniciály, jež jsou do hudby prvoplánovaně zakomponovány. Ale to se dá i beztak pochopit. Každá kapela hledá svou vlastní identitu a tady skutečně stačí několik vteřin, aby posluchač vystopoval odkud vítr fouká. Navíc z uječeného vokálu lze Ruštinu snadno vystopovat. Ale když už jsem u zpěvu… to halekání si opravdu nebojácný bohatýr mohl odpustit. Do hudby se to příliš nehodí a někdy mám i pocit, že si zpěvák „hraje tak trochu svůj vlastní zápas“. To je však asi jediná zřetelná piha na kráse.
Příznivce pohanského metalu může dále překvapit, kterak jsou na nahrávce navrstveny jednotlivé nástroje. Kytary stoji v předu, ale nejsou tolik výrazné, totéž se dá říci o bicích. Nedá se však vůbec mluvit o nějaké utopenosti – spíše bych v tom viděl účel. Je však zřejmě, že ne všem posluchačům bude zrovna tohle vyhovovat. Nicméně ústředním nástrojem jsou nakonec klávesy, jež jsou jednoznačně nejvýraznější. Tohle všechno se však váže pouze k titulní skladbě. Druhý opus je už pouhý dovětek, tvořený halekáním lidí, divným zaříkáváním a hlaholením. Opravdu nevím, co tím chtěli pánové říci, ale asi je v celém kompletu skryta nějaká zásadní myšlenka.
SIVYI YAR tak rozhodně nejsou k zahození. Z pohledu spotřebitele mi však přijde tahle nahrávka spíše zbytečná. Pokud vás tahle recenze zaujala, raději sáhněte po regulérním debutovém albu „Nosh“, které vyšlo v roce 2009. Další důkaz toho, že ruský metal se dere vzhůru. Chybí snad už jen lepší produkce a učesanější zvuk… (takže těch pih na kráse je přece jen o kapku víc, ale nebudu prudit 🙂 )
ALL