Z čistajasna se na české hudební scéně objevila další velice zajímavá kapela. Jejími ústředními členy jsou Milan Urza a Michal Mihok z kapely PRVNÍ HOŘE, kteří se dali dohromady s basistou Jakubem Rolníkem (AKLINE) a bubeníkem Šimonem Hajdovským a společným úsilím se zasadili o vznik debutu „Zimní nebe“. Materiál celkově čítá sedm položek, pro které jsem vymyslel speciální stylovou škatulku – „poetický bigbít“. O něco podobného se kdysi pokoušela roztomilá kapela SLUNÍČKO, která se žel rozpadla hned po svém debutovém (dodnes skvělém) albu. SINUHET jsou hudebně sice o něco ostřejší a přímočařejší, ovšem i jejich texty jsou zhudebněnými básněmi, jdoucími z pera Milana Urzi. Možná i proto má nahrávka silně uměleckou (ale i intelektuální) image, je plná vlastních prožitků i přirovnání a v žádném případě ji nechybí náboj ani atmosféra. Sestava navíc prokazuje, že po stránce instrumentální je na dosti vysoké úrovni, a tak si může dovolit v podstatě úplně všechno (viz. pestrobarevná paleta s názvem „Klaunova hostina“).
Když se však posluchač na chvíli odprostí od textů a celkové nálady, hravě zjistí, že SINUHET vůbec neprodukují komplikovanou hudbu. Hrají si pouze s náladami a pocity, přičemž jejich hlavním cílem je posluchači zprostředkovat právě ono nepopsatelné kouzlo, pramenící právě z poezie a příjemně melancholického rozjímání. V podstatě ve všech skladbách má zastoupení klavír, dodávající hudbě nepopsatelnou auru jedinečnosti. Hra Michala Mihoka je skutečně prvotřídní!
A jak si vedou jednotlivé hudební položky? Hodně obstojně! V podstatě každá skladba má doslova hitový potenciál. Mně se do paměti nejvíce zaryla hned úvodní „Můj vesmír“, jejíž refrén je doslova třaskavou bombou. Bude vám stačit jeden poslech a ústřední melodii vám z hlavy nikdo nedostane. Obdobnou příchuť má také „Až mi dojde dech“, nicméně tady to až trochu moc „smrdí“ popem. Posledním a třetím vrcholem kolekce je zadumčivá „Nepište jména“, a to proto, že se hudebně tak trochu vymyká písním ostatním (stylově je poněkud více variabilní).
„Zimní nebe“ je opravdu povedená nahrávka. SINUHET hravě předvedli, že i v dnešní době lze vytvořit bigbít bez patosu a navíc ještě se silným uměleckým či duchovním odkazem. Vůbec mě nenapadá, co by mohli pánové udělat jinak či lépe. Snad jen pro příště více skladeb…pokud by oficiální verze alba vyšla takhle, bylo by to trochu málo. Ale SINUHET určitě dobře vědí jak dál. Lehká, stravitelná a inteligentní hudba s vlastní rockovou tváří a velkým potenciálem! Doufám, že případ „SLUNÍČKO“ se nebude opakovat…
ALL