Jako nic se nemá přehánět, ovšem co přesně měli namysli polští SIGIHL svým debutem „ Trauermärsche (And a Tango upon the World’s Grave) (CD-2014, Arachnophobia Records)“, tak to mi hlava absolutně nebere. V popisu práce sice mají něco na způsob sludge/doom/drone/black metalu, ovšem já osobně bych tato přirovnání vůbec nebral v potaz a spíše toto „muzicírování“ označil za kolosální otravnost. Je sice možné, že se hoši rozhodli spustit do končin totálního hledání, ale proč s tím hned na CD? Vždyť takhle prašivý zvuk nemají dnes už ani ty nejpůdovější projekty, a to si ještě představte následující: tato smutná bizarnost spatřila světlo světa v podobě luxusního digipacku a pod vším jsou ke všemu podepsáni zavedení Arachnophobia Records, což nechápu už vůbec.
O to víc je však udivující to, že se pod vlajkou SIGIHL sešla docela zajímavá skvadra hudebníků, jež mají zkušenosti s působením v několika známějších kapelách, ale tohle borci fakt přehnali. Vlastně už dlouho jsem se nedostal do situace, kdy by mě nějaká nahrávka vysloveně prudila. Ale tohle je zrovna výjimka potvrzující pravidlo a možná i důkaz, že i v Polsku občas vycházejí špatná alba. 🙂 Nyní však ještě k nějaké charakteristice….
Na nahrávce podle všeho nefiguruje kytara, k mání je pouze basa, bicí a kupodivu i saxofon, jehož vyhrávky si tak nějak plují bez sebemenší pospolitosti vůči ostatním nástrojům, ale vem to čert… Rozhodující je pro mě finální produkt, což je v tomto případě absolutně nevýrazná selanka bez feelingu a atmosféry…. Problém ovšem je, že SIGIHL dost dobře neobstojí ani jako cirkus, avantgardní provokace, při které by si posluchač pomlaskával nad ujetostí. Něco podobného je totiž schopna dát dohromady každá libovolná kapela, jejíž členové se tu a tam potkávají ve zkušebně. Sorry, tohle mi nevymluví opravdu nikdo na světě. To už mi přijde smysluplnější, rvát si do hlavy noisové ruchy od NAPALMED, než tento chabý pokus o rituální extravaganci.
Jasně, můžu se na CD dívat očima totálního punkáče, myslet si něco o tom, že SIGIHL jsou ve své podstatě rádi, když mohou nějakého posluchače vyprudit, ale to je pořád jenom hodně chabá náplast na to, co je tady ve skutečnosti ke slyšení. Pádný důvod, proč poslouchat právě tohle, neshledávám v žádném případě…
ALL