Musím se přiznat, že o této japonské kapele jsem neměl do těchto chvil ani potuchy. O to víc jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že tito samurajové fungují již od roku 1990 a na svém kontě mají sedm legitimních alb, a to ještě nepočítám spoustu další splitek a mini „ípíček“. Z tohoto výčtu opravdu nejsem schopen odhadnout, jakými způsoby se tvorba Japonců ubírala, ovšem aktuální počin „Hangman’s Hymn“ mě dokonale zaskočila. SIGH se totiž představují jako parta instrumentálně zdatných hudebníků, kteří nejen že umějí dokonale ovládat své nástroje, ale zároveň vymýšlí kompozice, za které by se nemuseli stydět ani velmistři klasické hudby. Japončíci totiž velmi věrohodně kombinují avantgardní black metal s mnoha dalšími styly, jenž mají s metalem pramálo společného. Především výpomoc několika sboristů je prvkem naprosto nečekaným, zvláště pak jedná-li se o black metal. Skladby jsou jinak „namláceny“ v dosti nekompromisním tempu a právě do těchto zběsilých otáček jsou naroubovány různé symfonické plochy (i když tedy bez živého orchestru). Vokály jsou naopak v jasné režii vrchního zlosyna, kterého tak trochu „umravňují“ sborové nápěvy několika pěveckých hostů. Ale nejen pěvci hostují.
Některé skladby jsou obdařeny kytarovými sóly osob, které dle mého soudu nemají s metalem příliš mnoho společného. Proto některé úseky působí absolutně nečekaně. Nahrávka tak nepostrádá patřičný moment překvapení, přičemž se však nejedná o dort pejska a kočičky. Kdybych mohl SIGH k nějakému hudebnímu tělesu přirovnat, byli by to nedávno rozpadlí Francouzi CARNIVAL IN COAL, kteří také dokázali své skladby dokonale rozbít na tisíc žánrových kousků.
Nicméně SIGH přece jen nejsou až tolik progresivní, více se drží blackového kopyta, a proto bych si dovolil tvrdit, že jsou oproti výše zmíněným kolegům o něco stravitelnější. Navíc by to nebyli Japonci, kdyby do své hudby nezakomponovali něco málo klasického heavy metalu nebo dokonce power metalu. Např. ve skladbě „Inker In Blood“ posluchač objeví melodické kytarové sólo ala TUBLATANKA, ovšem na vychutnání této „sladkosti“ příliš času nezbývá. SIGH totiž tyto melodické momenty okamžitě přebijí brutální blackou vichřicí. Velkou pochvalu zaslouží rovněž celkový zvukový kabátek, jenž je vskutku delikatesní. Tohle album je zkrátka radost poslouchat. Na plné čáře se tak ukazuje, že dílo hodné mistrů může dnes vytvořit zcela neznámá kapela. Za podobný materiál by se zkrátka nemusela stydět žádná evropská nebo americká kapela.
Pokud se tedy SIGH ve stínu japonských stromů učili kopírovat první metalové umělce, tímto albem dosahují jejich kvalit a dost možná je ještě překonávají. „Hangman’s Hymn – Musikalische Exequien“ může na první poslech působit jako surrealistický obraz, do kterého se snad ani nelze ponořit, ovšem zdání klame! Hozená rukavice všem black metalovým STARS… (nechci jmenovat). Věřte, že pokud investujete do této nahrávky nějakou tu stovečku, určitě nebudete litovat!
ALL