V případě skupiny SEPULTUS EST si říkám, jestli byl v jejich podání dříve pohřeb, nebo seznámení se s nejtruchlivějším hudebním žánrem. Vrchní skladatel Christian del Olmo aka Lord Sepultus, jenž kapelu v roce 2011 založil, se v podstatě každý den střetává s plačícími zástupy lidí a není proto divu, že si ho funeral doomový žánr tak trochu sám našel. Přijměte nyní pozvánku do peruánského hlavního města Lima, kde život prchá podle trochu jinak nastavených pravidel. Zároveň Vám k poslechu vřele doporučuje album „En el marmoreo laberinto donde sueñan los muertos“. I podzim může být krásný…
Posílám pozdravy z České republiky! Zkus nám na úvod osvětlit veškeré důležité okolnosti, které souvisí se vznikem kapely? Jakým způsobem se tento typ hudby dostal do tvého života?
Dobrý den, srdečný pozdrav z Peru! Některé věci nemají racionální vysvětlení. Ve větší míře můžeme spíše mluvit o souhře různých okolností a náhod. Osobně jsem měl vždycky rád hudbu, ale nejprve jsem se pustil do poezie. Až tak ve dvaceti letech jsem se naučil hrát na elektronické varhany. Posléze jsem se doslova zamiloval do tvorby Richarda Claydermana, čímž došlo k tomu, že hudba mnohem výraznějším způsobem vstoupila do mého života.
Na samém počátku SEPULTUS EST jste působili pouze jako duo, ovšem nyní jste dokonce už čtyři. Je aktuální sestava prozatím tou nejlepší možnou?
Ano, byli jsme duo. Postupem času jsme ale začlenili další hudebníky, kteří s námi začali sdílet společné cíle v rámci vymezeného žánru. Určitě mohu prohlásit, že současná sestava je úplně tou nejlepší.
Nemohu vaši produkci popsat jinak, než že se jedná o „mohutnou pohřební hudbu plnou dekadence v nejčistším doom metalového pojetí“. Otázkou tedy je, kde všude bereš k tomuhle všemu inspiraci?
Inspirace si mě nachází sama, vždycky mě vytáhne z mé obvyklé komfortní zóny. Může to být četba nějaké skvělé knihy, někdy je to historie, fikce, může to být i zhlédnutí nějakého dokumentárního filmu. Hodně inspirace získávám i tehdy, když se dostanu do míst, která jsou vzdálena daleko od města. Jednoduše se stane, že se cítím být něčím inspirován. Myšlenky se zkrátka ukládají do mozku a do hudby vstupují zcela přirozeně.
Co pro SEPULTUS EST tvorba funeral dom metalu přesně vyjadřuje? Jak hluboké pocity k tomuto žánru chováte?
FUNERAL DOOM METAL je hrob, který udržuje mé srdce v časoprostoru. Filozofický, metafyzický a náboženský obsah je podřízen temné energii tohoto druhu umění. Tak to mám nastaveno já sám.
Po prvním přehrání alba „En el marmoreo laberinto donde sueñan los muertos“ jsem byl velmi překvapen pojetím vaší hudby. Jak moc se aktuální počin liší od ostatních nahrávek?
Aktuální album se od předchozího LP liší v podstatě v jedné jediné věci – intenzivnějším použitím systému hudebního složení s názvem „filmscore“ (filmová hudba). Součástí nahrávky je koncepční linie, která je ponořena do osobitého funeral doom metalu, a to i s ohledem na uspořádání jednotlivých nástrojů. Důležitým prvkem je pak bezesporu uchopení „pomalosti“, což je pochopitelně další charakteristický rys tohoto žánru. Co set týče samotného nahrávání a mixu, tak největší rozdíl je v tom, že poslední album je nejméně digitální. Tyto faktory byly nakonec rozhodující pro vytvoření prapodivné aury (tanatica, quasifantastica) a nástrojové podsvícení skladeb. Mimochodem, k prosvětlujícím prvkům řadím už samotné ladění. První album bylo nahráno s melodií v ostrosti C a poslední v normálním ladění E.
Jakým způsobem ke skládání hudby přistupuješ?
Mám takovou ucelenou metodu, prostřednictvím které dávám kompozice dohromady. Je to výčet hned několika různých systémů. Pokaždé se v tomto ohledu jedná o hodně osobní teoretickou i praktickou výzvu, zahrnující atonalismus, serialismus a dodekafonismus. Další snaha je spojena s vytvoření funkční harmonie, neboť v rámci celku je třeba pospojovat filmovost, atonalismus, řecké mody, přičemž důležitým detonátorem celého složení je také ticho… Říkám tomu SPIRAL FUNERAL.
Existuje nějaká konkrétní filozofie, která vedla k vytvoření některé z vašich skladeb? Má album nějaký svrchovaný koncept?
Myslím si, že hudba obecně je již nakonfigurována v multiversu, hudebník je jen určitým druhem média, pomocí něhož je vysílána. Jinak názvem alba „V nádherném labyrintu, kde je mrtvý sen“ je řečeno mnohé. Když se posluchač nechá hudbou obklopit, koncept v okamžiku rozpozná.
Není od věci se zeptat na vaše oblíbené skupiny, alba a hudební žánry…
Mám rád funeral doom metalové kapely, které hodně využívají klávesy a dostatečně vkládají do hudby i něco ze své kultury. Myslím si však, že bych mohl více hovořit o jednotlivých skladatelích než o kapelách. Nicméně aby se mi skladba líbila, musí obsahovat nějaký melodický faktor. Jinak v současnost hodně poslouchám nahrávku peruánského klavíristky Gisely Pereze Ruibalové, která se jmenuje „Habaschallay“. Jedná se o takovou naši tradiční peruánskou hudbu, které se říká Huayno.
Stále se točíme kolem doom metalu. Jaký je tvůj pohled na funeral doomové spolky z Evropy?
Mám velkou úctu ke všem kapelám funeral doom metalu, a to v rámci celého světa.
Jak lidé v Peru reagují na vaše nahrávky a hudbu obecně? Existuje u vás nějaké undergroundová scéna? Jak si metal v Peru vlastně vede?
S podporou ruské nahrávací společnosti naše hudba získává respekt mnoha dalších hudebníků. Někteří lidé mi dokonce řekli, že má hudba obsahuje hodně prvků klasické hudby, že tam zkrátka ty vlivy cítí. V tomto ohledu je to skutečně příjemný kompliment. Jinak v našem městě je metalová scéna poměrně funkční, ale já sám jsem o tom mnoho let vůbec nevěděl. Spoustu času jsem ztrácel tím, že jsem chlastal, namísto abych psal hudbu. Jinak si ale myslím, že v rámci naší scény není mé hudební směřování nikterak ceněno. Tuzemská scéna se víceméně řídí vkusem většiny, která ovlivňuje i vše ostatní. Navíc Peru rozhodně není rockovou zemí. Navzdory všem sračkám však i tady dokáže žít žánr, jakým je funeral doom metal.
Je pro tebe těžké vyvážit to, že jsi členem metalové kapely a zároveň i občanem Peru? Jak např. vypadá tvůj pracovní den?
Ne. V posledních letech se cítím být spíše občanem naší galaxie, než občanem této planety. Koncept celé naší země pak pokládám za zastaralý. Co se týče mé každodenní rutiny, tak ta je poměrně parametrická jako katolická mše. Vstávám v pět hodin ráno, dám si snídani a připravím oběd do batohu. Následně jdu na vlakové nádraží a v tichosti se modlím:
Thanks for all the good
And thanks for all the bad
There is not good without bad
And there is not bad without good
To learn to profit and to know
The essence of the good you have to go
Deeper into the bad
To learn to profit and to know
The essence of the bad you have to go
Deeper into the good
The good and the bad
The bad and the good
They need compliment each other
They are attracted and repelled
By all eternity.
Towards the fundamental light
In life and death
Towards the fundamental light
In death and life.
Let me be as hard as stone
When the hammer of misfortune
Strikes me mercilessly
And also allow me to be receptive
Like the wings of a dove in mid-flight
When happiness comes to me like
A summer breeze.
Amen.
(nechal jsem v originále pozn. aut.)
Pak přijdu na hřbitov, mé pracoviště, kde prodávám až do večera smuteční květiny.
Moc ti děkuji za rozhovor, doufám, že i v budoucnu vytvoříte další kvalitní nahrávky! Nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
Na závěr musím rozhodně zmínit, že naše další album bude mít název „Precipices Of The Sunset“. Děkuji ti za tvůj zájem o nás, tvé přání i čas, který jsi nám věnoval. Pravým zázrakem hudby je ono spirituální společenství!
ALL