Představte si, že byste zemřeli a zároveň šli na svůj pohřeb! Pochodovali v zástupu lidí v černém a poslouchali smutné árie vedoucí do nitra temné hrobky. Tohle nás všechny jednou čeká, ale s největší pravděpodobností u toho nebudeme. Členové kapely SENTENCED se však rozhodli, že si svůj odchod ze světa uspořádají dle své libosti. Ještě před samotným vydáním „pohřebního alba“ oznámili, že tento počin bude jejich definitivně poslední. A jak pravili, tak také učinili. Hned z počátku však upozorňuji, že desku pochopí zřejmě jen nejvěrnější fanoušci, kráčející s kapelou v dobrém i zlém. „Život“ SENTENCED byl rozdělen do dvou zásadních dekád. V té první si Finové vyšlapali dosti úspěšnou death (později doom-death) metalovou cestičku.
Za mikrofonem tehdy stál svérázný vokalista Taneli Jarva (dříve působil také v IMPALED NAZARENE) a s jeho přispěním se podařilo vytvořit nesmrtelné dílko „Amok“, kterým se SENTENCED nesmazatelně zapsali do metalové historie. Následný úspěch se změnil v absolutní přerod a nastartoval dekádu číslo dvě. Místo pěvce převzal Ville Laihiala a svým vokálem přinesl do kapely nezadržitelný posun. Pětičlenná sestava vyšla vstříc gothic-doom-rock metalovým vodám, které se stávaly každým albem kultivovanějšími a přístupnějšími. Staří fanoušci tenhle krok samozřejmě nestrávili, ovšem to neznamená, že by temní seveřané trpěli nedostatkem příznivců. Ba naopak. Jejich alba (především na domácím trhu) trhala prodejní rekordy. Z UG kapely se tak rázem stal pojem hodný uznání. Tvorba SENTENCED vždy nepostrádala pochmurnou náladu a právě tato devíza je na „The Funeral Album“ ještě více vyostřena.
Na desce najdete třináct lopat hlíny dopadajících na víko rakve. Z hudby je cítit obrovský smutek a chlad. Úvodní skladba „May Today Become The Day“ jakoby symbolizovala nadšené mládí. Z úvodu sálá metalové nadšení a dosti velkým překvapením jsou tvrdé houpavé rytmy, které bych od SENTENCED příliš nečekal. „Ever-Frost“ je však už jasnou ukázkou moderního gothic rock/metalu. Skladbě opět vévodí zatěžkané rify, postavené na zvonivé kytaře ala THE FIELDS OF THE NEPHILIM. Rozhodně doporučuji shlédnout k této skladbě video. Věrní příznivci jistě i slzu zamáčknou. Pohřební playlist však pokračuje dalšími tesknými 
písněmi. „We Are But Falling Leaves“ a „Her Last 5 Minutes“ přinášejí smutek nikterak komplikovanou doom rockovou stavbou. Nic nového pod sluncem, ale nutno uznat, že atmosféra je v těchto momentech nakrájena tak hustě, že mám z toho sucho v krku ještě teď.
Velkým překvapením a vzpomínkou na staré časy je instrumentální deathmetalová palba „Where Waters Fall Frozen“, trvající pouze něco přes minutu. Následná „Despair-Ridden Hearts“ má skoro až nechutně líbezný začátek, ale přesto se změní v docela skočný kytarový hybrid. Album vrcholí s blížícím se koncem a smrtí, kterou nelze odvrátit. Teskných a zatěžkaných kytarových sól přibývá (Miika Tenkula se s kytarou v rukách zkrátka narodil) a rovněž Villeho vokál čím dál tím víc zavání rakví. A vrchol? Smutný opus „Lower The Flags“ zaplaví vaši duši žalem, aby vás následující „Drain Me“ tak trochu popudlivě rozveselila. Posledním nádechem a výdechem je akustická „spojka“ „Karu“ a poté už… „End Of The Road“ (myslím, že název skladby nemá cenu překládat). Něco tak smutného jsem už dlouho neslyšel. Majestátným opusem se line volání ženského chóru, který vás vítá v náruči Smrti. Jak už jsem zmínil v úvodu, album není příliš určeno pro člověka nezasvěceného. Ostatním příznivcům přeji, aby se do této desky nenechali příliš vtáhnout. Nemuselo by to dopadnout dobře. Zkrátka si to pusťte a nad ničím příliš neuvažujte. Mně samotnému to nešlo, ale alespoň proto vám to radím. Poslední počin SENTENCED se ani jinak než „The Funeral Album“ jmenovat nemůže. Spěte sladce…
ALL