Při svých hodnoceních se snažím přistupovat ke každé nahrávce s čistým štítem, bez vyhledávání předběžných informací a být co nejméně ovlivňován. Nejinak tomu bylo i u tohoto projektu. Byl jsem vyzván přes BandZone k „popisu“ díla, nechal si jej poslat a teď po dvou posleších nevím jak na to. Asi stejně jako pořád – přímo. 10 songů, 50 minut. Jak s kolegou Jaroush(it)em vtipně pronášíme, od prvních tónů je jasné, že půjde o velké umění. To myslím jen a pouze v dobrém. Zvuk je vynikající, vše jasné na první poslech. Opakování se zdá nekonečné přesto se nenudím a skladbu považuji za nechtěný úvod (1). Dav lidských hlasů, pochodovost v industriální rytmizaci.Zvuk je lehce zbořen, snad cíleně zkreslen. Umocňování opakováním, ovládání posluchače pokračuje. Trubka v půli skladby rozdělí dva světy, které spolu proti své vůli přesto fungují.Závěrečný signál nehlídá člověka, ale pohled odpornou mašinérii (2). Zde nahraná experimentální hudba není pro mě odnoží tovární, ale spíše civilizační.

Divné zvuky nás obestírají, aniž bychom nutně museli do fabriky nebo jiných výrobních procesů (3). Temné ladění repetitivních samplů je kolážováno k vytvoření nálady a jsem-li dobře zmanipulován, cítím i nadhled a snad i humor (4). Šílený svět chce tančit, ale toto je jediná hudba široko daleko. Mátohy, mutanti, příšery – napovrch strašní, uvnitř se zbytky lidskosti (5). Co postihlo veškeré člověčenstvo, nutně se projevilo i na přírodě. Voda je nucena proudit pod dozorem, vedena nucenými trasami. Už nikdy nebude svobodná, přesto všichni, kdo se unavili tancem, chtějí pít (6). Zlověstný ambientní klid může i rušit (7). Buším na dveře, pomozte mi, mé srdce bije… zatím (8)! Od nich se nedočkám, ale zdáli přichází průvod z dob dávno minulých. Snad si mě všimnou. Staré motlitby bývaly plně funkční, ovšem hrany hlásí první změnu (9). Kdo si mě adoptoval, když Cháron je už tisíce let mrtev? Vem to čert! Zavři mi oči, ať nevidím… (10)

RadeK.K