Death metal jak ho máme rádi, death metal jak ho mnozí mají rádi, ale bojí se to přiznat. Takto ve zkratce by se dalo charakterizovat druhé album skupiny SECTESY, jenž navazuje na debut „The Shreds Of Oblivion“ z roku 2014. Pokud prvotina představovala důstojné vyznání lásky „devadesátkám“, tak u novinky je tento stylistický prvek ještě výraznější a do jisté míry i romantičtější. Kdyby na obalu nebyli zombící, nehnisali jim xichty, vokalista Martin tolik „nezvracel do mikrofonu“ (ale opět se mu to daří znamenitě, tohle mě baví!) a já si našel novou holku (jakože nechci ), snažil bych se jí vyprávět příběh o nepoučitelných věrozvěstech, jejichž motivem je dělat hudbu co nejvíc upřímnou a bez ohlížení se na kdeco. Možná by se u mého vyprávění rozplakala a chtěla by pány poznat, jenže ti by ji určitě sežrali zaživa…
Ale co jsem tím vším chtěl vlastně sdělit… Na hudbě SECTESY je krásně vidět ona potřebná hravost, která mnohým deathmetalovým tělesům chybí. Nevím, jestli je to dobře či špatně (v tomto ohledu je to rozhodně subjektivní), nicméně po dvou až třech posleších jsem měl při identifikaci zastoupených skladeb absolutně jasno. „Ty nejlepší deathmetalové skladby bys měl umět zahrát pusou, měl bys je umět zabroukat. Na co ti je dobře udělaná deska, když si z toho stejně nic nepamatuješ?“ To jsou slova jednoho nejmenovaného hudebníka, která mi uvízla v paměti a vybavila se mi právě při poslechu „In The Secretion of Upcoming Days“. Ano, nahrávka je neuvěřitelně líbivá, a to především díky vypiplaným melodiím a vyhrávkám. V jednotlivých skladbách byste našli celou řadu momentů v podstatě rockových, jenže brutální murmur (nejčastěji v součinnosti s navazujícími rychlejšími party) dokáže vše zařadit do patřičných žánrových kolejí. Podobný model např. používají na posledních albech OMNIUM GATHERUM, byť z jejich dílny leze přece jen modernější hudba.
SECTESY si naopak libují v tom, co už bylo řečeno. Bez okolků přiznávají „barvu krve“, rozplácávají si ji po tělech a plivou ji kolem sebe. Např. úvodní „Eaten Alive“ vás nadchne a jsem si jist, že nadchne většinu detahmetalových posluchačů – bez ohledu na preference. Naopak předělávka „Sold Babtism“ od MORGOTH na mě působí poněkud lacině. Takhle nějak si přístup ke coverům nepředstavuji, ale budiž. Mnohem zajímavější ovšem je, že song legendárních Němců ani v nejmenším nedosahuje kvalit autorských skladeb, což je tedy paradox paradoxů. Filozofii SECTESY však chápu a svým způsobem mi je blízké i stanovisko nikterak nediskvalifikující opisování od druhých. Kdyby tomu tak nebylo, je dosti pravděpodobné, že by nemohla vzniknout další vydařená skladba s názvem „Possessed by Passion“, v jejímž ústředí figuruje jeden z neuvěřitelně chytlavých motivů, po kterém by sami důchodci z OBITUARY skočili jako diví. Ze světlých momentů alba mi pak ještě dovolte se zmínit o tracku „The Theatre of Torture“, jenž v mých očích asi nejlépe reprezentuje nadhled, se kterým kapela ke komponování hudby přistupuje. Volnomyšlenkářství zde opětovně přebíjí racionalitu… A to je moc dobře…
„In The Secretion of Upcoming Days“ je moc fajn nahrávka. Přiznám se, že spíše nepatřím k milovníkům retra, avšak u SECTESY mi tento přístup není nikterak proti srsti. Je to možná i tím, že kluci jsou zkušenými hudebníky a pomáhají oživovat vzpomínky na něco, co v milosti sami prožili (a to mi není nepříjemné). Tento poznatek si ostatně z poslechu desky odnáším na prvním místě. Ten druhý spočívá v jednoduchém konstatování: SECTESY dali dohromady opravdu příjemné skladby – líbivé skladby a jsem si jist, že i v dnešní době se najdou fans, kteří na novinku budou hodně dlouho přísahat. Naopak mnozí zainteresovaní již nyní vědí, proč se tomuto materiálu vyhnout. Jinak závěrem ještě dodávám, že booklet a disk je opět vyveden ve stylu již zmíněných devadesátek, takže pokud si album zařadíte mezi deathmetalové velikány, bude se vám tam hezky vyjímat.
ALL