Na kapele RUDRA musí být určitě něco zvláštní, když se ji rozhodl vydat český label ve formě 2LP! Ano, tahle myšlenka mě napadla úplně první. Po prozkoumání všech možných i nemožných informací jsem posléze zjistil toto: formace pochází ze Singapuru a na kontě má už pěknou řádku nahrávek (tato dokončuje rozpracovanou trilogii „Brahmavidya“). Určitě se tak dá říci, že oprávněně patří mezi vlajkové lodi své rodné vlasti – pravda, z těchto končin příliš metalových nahrávek nevychází. Nicméně i přes jistý geografický hendikep pusobí RUDRA jako zkušená a instrumentálně vyzrálá formace, která již dávno spláchla počáteční „nemoci a nevolnosti“ hluboko do země zapomnění. Ono by bylo samozřejmě i kontraproduktivní, kdyby český label adoptoval exotickou kapelu bez výraznější talentu…
Na druhou stranu bych si však nedovolil tvrdit, že RUDRA přinášejí do celosvětového metalového okruhu věc neslyšenou či dokonce pikantní. Pryč jsou doby, kdy třeba takoví ORPHANED LAND zabrnkali několik orientálních motivů a Evropan se z toho posadil na zadek. I metal postihla zásadní globalizace a pokud kapely i z toho nejvzdálenějšího východu sázely na svůj šarm či folklór, měly šanci se tímto způsobem zviditelnit, tak nyní už je všechno jinak. 
Toto si možná i samotní RUDRA uvědomili, protože v jednoduchosti znějí hodně „evropsky“, přičemž náznaky odlišnosti nejsou až tolik na očích. Kapela navíc nepoužívá žádných nezařaditelných nástrojů, ale sází na klasické rozestavení kytary-basa-bicí. I to málo stačí k tomu, aby odkazy na bázi mytologie a dávných příběhu probudily v posluchači alespoň kapku patřičného obdivu.
RUDRA tedy upřednostňují čisté metalové prostředky, ze kterých čiší obdiv vůči žánrovým velikánům. Některé skladby jsou hodně nasáklé thrashem, sálá z nich dynamika a agrese, ovšem celková atmosféra má však spíše blackovou tvář, kterou ještě více zvýrazňuje vokál Kathiho, přičemž jeho frázování mi hodně silně připomíná mistra Ihsahna. Mezi největší klady nahrávky však přece jen patří poloha deathmetalová, jenž není ochuzena o propracované melodické vyhrávky, zmírňující poněkud (překvapivě) hrubiánský vyznívající zbytek. Pochválit však musím i vyvedený zvuk, který nikterak nezastiňuje výše charakterizované snažení. Příznivci „staré metalové školy“ tak mohou radostí zajásat, RUDRA je nová alternativa pro sluchovody milují tradiční postupy… Z mého osobního pohledu tu však jednoduše stále „něco chybí“. Každopádně i přesto oplývá „Brahmavidya: Immortal I“ plusovými hodnotami…
ALL