Když před jedenácti lety vydala legendární formace ROOT mega-dílo „Kärgeräs“, tuzemská metalová scéna jim ležela u nohou. Inteligentní, melodická a mystická hudba dokázala očarovat kdejaké černé srdce. Vzpomínám si, že jsem tuto desku prakticky nevyndaval z přehrávače a dodnes patří k mým vůbec nejoblíbenějším nahrávkám. Nedávno jsem si právě „Kärgeräs“ pouštěl při noční cestě autem a celé tělo jsem měl obsypané husí kůží. Zkrátka naprosto mimořádné a jedinečné dílko, které neztratilo svou auru ani po letech. Velká škoda, že další cesty ROOT mají spíše (alespoň z mého úhlu pohledu) sestupnou tendenci, a možná právě proto jsem vzal tuto recenzi na „Daemon Viam Invenient“ jako velkou výzvu. Dokonce jsem si zpětně přehrál všechna „rootovská“ alba, a to včetně všech Big Bossových projektů, abych se na novinku nějakým způsobem „nažhavil“. Po několika posleších však musím konstatovat, že ani tento přípravný proces mě do novinkového alba nijak výrazně nevtáhl. Big Boss je sice velkolepý vypravěč příběhů, ovšem nic by se nemělo přehánět. Někdy mám dokonce pocit, že se v některých skladbách vůbec nic neděje.
Příkladem budiž třeba pomalá skladba „She“ a následná zběsilá „sypanice“ „Who’re They?“. Ještě horší je to však se skladbou „Awakening“, což je snad vůbec nejslabší skladba v dějinách ROOT. Osobně jsem však stále doufal, že přijde nějaká poutavá litanie, která mě opět do víru poslechu vtáhne, ovšem nestalo se tak. Jediné zpestření a překvapení se nachází ve skladbě „Strange Beuaty Of Fright“, kterou oživila svým zpěvem Zuzka Lípová z DYING PASSION. Ale ani zde se nejedná o nějaký zázračný opus, který by NUDU zfackoval a vypakoval z pokoje.
Nemohu si pomoci, ale takovou „vatu“ jsem od ROOT nečekal ani náhodou. Nechci zde vystavovat nějaké hodnotící žebříčky, ale mám pocit, že právě tahle deska je od Big Bosse a spol. vůbec nejhorším dílkem. Nechci tím říci, že by Big Boss už neměl posluchačům co nabídnout, ovšem nějak přestávám chápat zbytečné upnutí se k modelově totožným nahrávkám. Na desce postrádám více kreativity, chuti nabídnout posluchačům něco nečekaného a překvapivého. Možná, že už by se dalo hovořit i o jakési stagnaci, lépe řečeno bludném kruhu. Nedokážu si totiž představit, že by ROOT ještě někdy překonali „Kärgeräs“, případně kultovní placku „The Temple In The Underworld“. V tomhle ohledu ale nejsou ROOT rozhodně jediní. S podobným stihomamem se potýká více kapel.
Pokud jsem tedy nad ROOT zlomil hůl, rozhodně jsem to samé neučinil nad Big Bossem. Jeho projekty mi totiž přijdou mnohem poutavější a umělecky svobodnější, než jeho domovská kapela. Proto se už velmi těším na třetí pokračování mága Equirhodonta, a kdyby „velký šéf“ oprášil něco jako projekt Q7, vůbec bych se nezlobil. Ona i možná reedice této nahrávky by rozhodně nebyla špatná! To jsou ale všechno má zbožná přání. Přítomnost s „Daemon Viam Invenient“ žel není pro mě.
ALL