Po čtyřech letech přicházejí legendární ROOT s další řadovkou, kterou mohu již nyní označit za další důležitý milník v rámci jejich vlastní diskografie. „Heritage Of Satan“ je v podstatě první album, jež se po celých dlouhých letech vrací ke svým kořenům (jak sympatické vzhledem k názvu kapely), a to jak po hudební, tak i tématické stránce. Kdo by to byl vůbec čekal, že se Big Boss a spol. ještě někdy vytasí s přímočarými skladbami, ve kterých nejde ani tak o zašifrované poselství jako o naprosto zřetelný obdiv k Pánu Nejtemnějšímu!?
Pokud se tedy ROOT v letech nedávno minulých nedokázali zavděčit milovníkům alb „Zjevení“či „Hell Symphony“, tak nyní těmto příznivcům dozajista vyraší husina na zádech hned v samotném úvodu alba (když pominu zbytečně rozvleklé „Introcprocipio“ – ano, navození atmosféry je dobrá věc, ale je potřeba si uvědomit, že nahrávka slouží k opakovanému poslechu – co tedy bylo prvně opřeno o posluchačovu zvědavost, to posléze neplatí a v podstatě překáží). Česky zpívaná „In Nomine Sathanas“ je totiž pokračováním kultovní „Písně pro Satana“ (pěvecky se zde představují dva hosté – Nergal z BEHEMOTH a Eric z WATAIN) a jen hluchý člověk by si ji nedokázal představit jako jasnou tutovku koncertních setů. Tohle zkrátka funguje a fungovat bude. Totéž se však dá tvrdit i skladbách následujících.
Již dlouho ROOT nepředstavili tak „jednoduché“ songy jako tentokrát. Např. „Revenge Of Hell“ je postavena na jediném kytarovém riffu, jenž poněkud odsouvá do zadních lavic upozaděná kytarová sóla, jejichž úloha je zde v podstatě ryze účelová (no fuj!). Brilantně naopak působí basové brblání, které je až nečekaně vystrčené dopředu (tady si to Igorr asi hezky užil 🙂 ). 
Ve zkratce tedy další snadno zapamatovatelná píseň, na kterou navazuje dle mého soudu nejtvrdší song s názvem „Darksome Prophet“, jehož kadence připomíná „severské peklo“ napojené na „rootovské know-how“. Ač black metal vznikl kdekoliv a od kohokoliv, v této jakosti ho rozpozná asi nejvíce příznivců (a že nemusejí být pouze z Čech). Obdobné parametry má také (dle celkového konceptu) důležitá „Son Of Satan“, ovšem s výjimkou ústředního deklamačního intermezza, ve kterém Big Boss snad poprvé nechává odpočinou své hlasivky. Vážně jsem nečekal, že ještě někdy uslyším hlavního protagonistu takhle řvát.
Abych byl upřímný, tak i přesto, že nejsem příliš velkým milovníkem návratů a revivalů sebe sama, tak alespoň do skladby „His Coming“ jsem byl s nahrávkou poměrně spokojen. Chápal jsem její účel. Ke znovuzrození Satanova syna zkrátka nešlo vytvořit hudbu jako ke „Kärgeräs“. Nicméně…poslední tři skladby mi nepřijdou ničím extra zajímavé „Greeting From The Abyss“ je sice tříminutovka plná vzteku a zloby, ovšem kromě Nergalova vokálu (BEHEMOTH) na ni nenacházím nic mega-zvláštního a taktéž opus „The Apocalypse“ je ve své podstatě hodně rozporuplný (ne- li nudný). Abych se přiznal, očekával jsem grandióznější vyvrcholení…
Pokud tedy ROOT chtěli zrealizovat desku ve starém stylu, povedlo se jim to. Pokud chtěli vytvořit přímočaré skladby, jež osloví posluchače okamžitě, povedlo se jim to. Pokud chtěli šokovat a opět potěšit staré fanoušky, povedlo se jim to. A co se nepovedlo? Album nemá potřebnou hloubku (čistě subjektivní dojem) a především v samotném závěru působí značně rozklíženě. Je opravdu škoda, že se kapele nepodařilo dotáhnout pozoruhodný začátek do lepšího finále. Na druhou stranu je však „Heritage Of Satan“ z těch tří posledních počinů tím jasně nejlepším. A teď v rámci národní pospolitosti, držím palce v dalším dobývání světa (to všechno pod vlajkou samotného SATANA!)
ALL