Kapelu RIVER jsem už dostatečně představil ve své recenzi. Proto nyní přijměte pozvání k rozhovoru, kterého se zúčastnili pánové Honza a Tudy. Oba jsou duší metalisté, ovšem touha vyzkoušet si něco nového je dohnala až k břehům této řeky…
Jak vás napadlo stvořit projekt typu RIVER? Otázka je nasnadě, jelikož všichni členové projektu jsou vázáni ke kapelám mnohem tvrdšího ražení…
Honza: Pro mě byl právě ten fakt, že máme všichni za sebou už docela hodně nářezových nahrávek, silnou motivací udělat tentokrát něco úplně jiného. Přitom paradoxně emoce, které v sobě projekt RIVER nese, jsou v mnoha případech ještě jakoby temnější a mnohem znepokojivější, než v našich domovských tvrdých kapelách. A právě kontrast mezi tím bezmála popovým vyzněním RIVER a přitom takovým temným obsahem, pro mě byl strašně zajímavý a inspirativní. Jinak docela silným impulzem bylo i to, že na desce „Waves“, kterou jsme s producentem Tudym a TLOR dělali před dvěma lety, se při tvůrčím procesu taky vyvrbilo několik takových jemnějších ambientních skladeb a hodně nás bavilo na nich dělat. Skládání a produkce téhle hudby je přece jen úplně jiná než u metalu a prostě jsme chtěli zkusit něco, co nás zavede do těchto sfér.
Váš projekt byl pojmenován dle základního motta, které celé album provází – „Když jsem zemřela, stala jsem se Řekou“. Takováhle asociace chce skutečně smysl pro hodně velké fantazírování. Ale kde se vzala ona samotná inspirace?
Honza: Ke mně ta první věta přišla jednou v noci loni v zimě a hodně zvláštně se pak na ni pak začal nabalovat celý ten literární příběh a vůbec celkový koncept RIVER. Myslím si, že ta úvodní věta byla čirý průsak z nevědomí, byl to prostě dotek archetypu animy, kterého je RIVER plná a který nějak kroužil kolem, či jak to jen nazvat. Pro mě bylo hrozně zajímavé ty texty psát, od počátku jsem věděl, že RIVER má zachytit pohled na svět očima silné ženy, včetně takových aspektů, jako je krutost vůči mužům, zapovězená sexualita, umírání, soucit… Vnořit se takhle hluboko do ženského světa, navíc s přesahy i do hodně temných sfér třeba k pocitům Lilith jako succuby a čiré tvůrčí energie, pro mě znamenalo dojít až na samé dno empatie s ženskou duší. Byly to opravdu zvláštní pocity a navíc i reálně hodně těch textů vznikalo v dost podivných kulisách – hlavně při nočním běhání lesem nad řekou, která teče v centru Brna kolem pavilonu Antropos, kde je zachycený vývoj lidstva. Navíc se mi u toho stávaly docela divné věci, které teď už beru s humorem, ale tehdy to bylo docela znepokojivé. V RIVER je třeba hodně silné spojení s duší vlků, s aspektem vlčí smečky… A zrovna, když jsem jednou tuhle část při jednom nočním běhání vymýšlel, stalo se mi, že se na mě z nočního lesa vyřítil obrovský pes, irský vlkodav a docela drsně šel po mně… Dnes už se tomu usmívám, ale tehdy to bylo pěkně adrenalinové – mohlo být tak kolem půlnoci, všude kolem sníh a zvláštní snové světlo z jeho odrazů, já měl v nohách už tak deset kiláků běhu a pěkně už jsem funěl. Ve sluchátkách mi řvali tuším DIMMU BORGIR a já na intuitivní rovině přemýšlel o textech RIVER a formuloval si je do slov, když v tom se z lesa vyřítilo takové snad devadesátikilové psí monstrum, které mi bylo víc než do pasu (a to mám dva metry), navíc s takovou pidibaretečkou přidělanou k obojku na krku, takže byla pěkně vidět otevřená morda a šel po mně. Okamžitě mě zaplavil adrenalin jak v nějakém hodně dobrém muay thai fightu a začal jsem se s ním tak jako lehce prát. Naštěstí se psů vůbec nebojím, naopak mám k nim jako ke všem zvířatům extrémně vřelý vztah, ale tady ty okolnosti byly docela drsné. Pak ho začala volat někde ze tmy majitelka, ale vlkodav ji samozřejmě vůbec neposlouchal a pořád na mě drsně dorážel. Nakonec jsem ho musel už i docela tvrdě praštit přes čumák, a tak se nějak stáhnul, ale byl to dost podivný zážitek, který se pak otisknul do RIVER ještě větším sepětím s duší vlků. Takže i za takovýchto okolností se občas rodily naše texty. 🙂
Oficiální CD je vloženo do knížky o „velikosti vinylu“, což je už samo o sobě velmi pikantní. Proč jste se rozhodli pro takto specifický „přebal“?
Honza: Dělat klasické CD jsme nechtěli, protože k pochopení RIVER je potřebná literární i obrazová složka; RIVER je prostě celek a hudba je jen jedna jeho část. Takže proto chceme, aby k lidem, kteří se k Řece chtějí dostat opravdu co nejblíže, promlouvala na víc rovinách. Samozřejmě ne každý má chuť a čas pronikat do toho díla takhle hluboko, takže dáváme nahrávku postupně i celou zadarmo na internet v MP3. Těch luxusních knih s CD je jen číslovaná stovka a žádné další už nebudou, takže i vzhledem k ceně (1000 Kč) a celkovému pojetí je to záležitost hlavně pro fajnšmekry, sběratele a velké nadšence. O to víc jsme rádi, že knihy utěšeně mizí, trochu jsme si říkali, jestli je vůbec reálné v téhle ceně něco prodat, ale na druhé straně si zas stojíme za tím, že je to natolik výlučné, exkluzivní a netradiční pojetí, že to tuhle hodnotu prostě má. Takže nás moc těší, že kromě lidí, co si RIVER stahují z netu, je i dost takových, co tohle chápou a chtějí mít nahrávku doma včetně literární a obrazové publikace i fyzicky.
Nahrávka mě osobně velmi zaujala. Někdy je však složité udržet koncentraci až do samotného konce. Nebojíte se toho, že posluchači nebudou mít s vaší produkcí dostatek trpělivosti? Přece jen… doba nahrává spíše rychlokvaškám, přičemž i samotní lidé zkrátka nemají sílu něco nového (obzvláště náročného) naposlouchávat…
Honza: To máš určitě pravdu, rozhodně to není snadné na poslech, hlavně pokud člověk proniká i do textů a celkového konceptu. Na druhé straně je ale ta muzika i taková… jak to jen říct… příjemná? Ambientní? Prostě může paradoxně fungovat i jako kulisa a už nám přišlo i několik reakcí od lidí, co ji takhle mají. Každopádně primární zacílení RIVER, když teda použiju tuhle spíš marketingovou definici, je určitě na velice náročného posluchače a svým způsobem i zkušeného, který se chce dostávat pod povrch. Ale i lidem, co poslouchají RIVER třeba na Bandzone nebo jinde na netu, chceme nahrávku zpřístupnit, takže se tam objevuje zadarmo; ale z celkového díla je prostě samotná hudba jen výseč.
Konstrukce jednotlivých skladeb jsou sice postaveny povětšinou na klávesách, nicméně dokázal bych si je představit i v kytarovějších verzích. Je však jasné, že nálada by se úplně změnila. Napadá mě, jestli máte v záloze nějaké „béčkové“ verze vašich skladeb. Co třeba vydání nějakého ´EP?
Tudy: Docela jsi to vystihl – změnila by se nálada – a tím by podání příběhu ztratilo hloubku. Hudba RIVER je v podstatě písničková forma scénické hudby a my se poměrně dost snažili, aby nálada jednotlivých partů co nejlépe korespondovala s texty. To je vlastně i důvod, proč se nakonec dostalo i na tvrdší pasáže, se kterými jsme původně moc nepočítali.
Honza: Každopádně žádné jiné verze skladeb momentálně nemáme – i když co není, může být. 🙂
Existuje nějaké hudební či literární dílo, které mělo na RIVER bezprostřední vliv?
Honza: Po hudební stránce jsme se trochu inspirovali jinými ambientní projekty, které se nám líbí, konkrétně třeba na Deleriu všichni docela ujíždíme. Takže asi tenhle projekt hudebníku z kapel FRONT LINE ASSAMBLY měl hudebně největší vliv… I když oproti Deleriu je RIVER o dost temnější. Pak ještě třeba v oblasti atmosféry pro mě byl hodně inspirativní Saturnus, ale tak už je to hozené do tvrdšího hávu. Po literární stránce to žádné konkrétní dílo nebylo, i když samozřejmě literatury vstřebávám strašně moc a čtení je můj velký koníček.
Tudy: Z hudební oblasti jsou to určitě FEVER RAY a pak samozřejmě již zmínění DELIRIUM.
Přiznávám se, že během poslechu jsem neměl úplně ty nejlepší pocity (hlavně večer). Hudba sice není nikterak tvrdá, ale rozhodně naléhavá. Nebylo vám při jamovaní či nahrávání také trochu úzko? 🙂 Jaké pocity ve vás nakonec samotná hudba zanechala?
Tudy: U nás převládalo hlavně nadšení z tvůrčího procesu. Úzkostné stavy mě osobně přepadaly jen při pohledu do kalendáře – na blížící se termín vydání. 🙂 Nicméně silné okamžiky jsem při nahrávání prožíval. Například když se obzvlášť podařilo vystihnout nějakou temnější náladu. Nebo při nahrávání violoncella – to mi při některých pasážích i běhal mráz po zádech.
Naskýtá se otázka, zda členové RIVER věří v reinkarnaci?
Honza: To by bylo asi na nějakou spíš filosofickou debatu, já sám třeba nejsem příznivcem nějakého striktně materialistického pojetí světa – ovšem ani opačný extrém, tedy orientace výhradně na duchovno mi nepřipadá moc šťastný. Každopádně u RIVER ta myšlenka vychází z toho, že všechno kolem nás je na určité rovině propojené, v textech je k tomu zmíněný i koncept Gaii, Přírody jako celku, se kterým jsme v mnohem užším objetí, než si ve světě překrytém civilizací jsme ochotní připustit. Každopádně pro mě je reinkarnace jako taková spíš jednou z možných alternativ, kam se může lidská duše vydat – nebo odkud mohla přijít.
Tudy: Já jsem na půl cesty mezi ateismem a buddhismem, ale nad reinkarnací moc nepřemýšlím. Propojení všeho se vším vnímám výrazně intenzivněji.
Existoval dříve koncept desky, anebo jste prvně pracovali s hudbou, na základě které pak vznikl samotný příběh?
Honza: Vznikalo to tak nějak kontinuálně. Já jsem docela zvyklý pracovat tímhle stylem, u RIVER jsem navíc hodně poslouchal intuici, kudy se má ten příběh vydat. V podstatě když jsme se dohodli, že tenhle projekt zkusíme nahrát, napsal jsem první Part a ten směr už byl naznačený – další věci pak přicházely podle toho, jak měly – hodně z nich právě třeba při nočním běhání v zimním lese nad Řekou, po trase, která je pro mě plná archetypálních symbolů.
Když jsem vaši nahrávku poslouchal, začal jsem si uvědomovat, že v Česku obdobné projekty vlastně neexistují, ovšem ve světě (především v Německu a Polsku) jich je skutečně požehnaně. Není proto škoda, že texty nejsou česky?
Tudy: Pro mě to škoda je. Ale uvědomuji si, že čeština je příliš těžká na to, aby se dala skloubit hudba a tak rozsáhlý textový materiál v češtině, a to bez výraznějších kompromisů. V každém případě, pokud by se projekt RIVER měl v budoucnu dál vyvíjet, tak české texty považuji za přirozený posun.
Honza: S českými texty je to bohužel tak, že jsou v té podobě, jak jsem se napsal, česky v podstatě nezazpívatelné. Čeština je nádherný jazyk, ale je hodně nerytmický a takový jakoby těžkopádný, či jak to jen říct, takže aby se RIVER dala nějak alespoň trochu rozumně zazpívat, musely by se ty texty převést do nějaké hudebnější podoby (alespoň přibližně stejně dlouhé řádky, ideálně s rýmy), a to jsem nebyl ochotný udělat, ztratilo by to pro mě tu literární hodnotu, která tvoří velkou část RIVER. Takže angličtina se nám jevila lépe, navíc vzhledem k tomu, že bude RIVER zdarma na netu, mohou si ji stahovat i lidé z jiných zemí a pro ně je angličtina k celkovému pochopení přece jen výrazně lepší.
Jaké máte s RIVER další plány?
Honza: Už jsme se víceméně shodli, že třeba naživo zahrát někdy repertoár z desky je zřejmě nereálné, u nás na to nejsou podmínky. Trošku přemýšlíme o takové jedné specifické prezentaci, ale tam zatím nebudeme prozrazovat podrobnosti, dokud to nebude domluvené a poladěné. Jinak co se týče eventuelního pokračování, tak já se přiznám, že by mě lákalo udělat něco podobného naopak z mužského pohledu, navázat trochu na Part VII zpívaný jako jediný mužským hlasem, který se podle mě hodně povedl a Al z kapely Ebola Joy tomu svým vokálem vtisknul vynikající atmosféru – a v tomto duchu by se alespoň pro mě mohlo někdy nést eventuelní pokračování RIVER. Ale to všechno je opravdu budoucnost.
Jak už bylo řečeno, název vašeho projektu má návaznost na ucelený příběh. Když však vytvoříte příběh jiný, měl by se logicky změnit i samotný název. 🙂 Už jste měli na toto téma nějakou debatu?
Honza: Do určité míry máš pravdu, ale on naštěstí ten koncept skýtá víc cest, kam by se dalo eventuelně v budoucnu vydat i pod tímhle názvem – jak už jsem napsal v předchozí odpovědi, třeba směrem k mužskému prožívání a mužským archetypům. I tak tam bude návaznost na Řeku, a to jako alegorii ženské duše, hodně silná, protože mužské a ženské elementy se na víc rovinách prolínají a ovlivňují. Takže změnu názvu bychom nejspíš neřešili.
V Brně existuje silná metalo-rocková základna. Jaké jste zatím zaznamenali ohlasy od svých kolegů – muzikantů?
Honza: Já jsem ty reakce zaznamenal spíš od lidí ze svého okolí a kromě jedné negativní skrz zpěv, což teda zrovna moc nechápu, jsou výborné. Samozřejmě se sem tam od lidí, co na takovou hudbu nejsou zvyklí, objevují i různé poznámky spíš v té rovině, že je to strašně temné a na někoho z toho sedá depka, ale celkově jsou ty reakce super, což nás hodně těší.
Děkuji za rozhovor! Ať se daří, a žijte, jak uznáte za vhodné…
Honza: Taky díky moc. Ať se ti daří i nadále!
ALL