Zabloudit s RIGNA FOLK do časů, kdy se Gagarin chystal na nejdobrodružnější výpravu všech dob? Album „Nova Void“ je plné kosmické tématiky a okouzlení vesmírem neprýští jen z hudby samotné, ale i z retrospektivního bookletu. Němci dokonce šli tak daleko, že skladbu „Kosmonavt“ vyšvihli v ruském jazyce… Ve světě hudby zkrátka není čas na předsudky a čtveřice hudebníků se zkrátka rozhodla přistoupit ke konceptu výpravně a s řádnou pompou. Na jejich pouti se jim sice ne všechno úplně podařilo, ale i tak lze kolekci „Nova Void“ považovat za důstojnou alternativu vůči slavnějším jménům.
Kapela žánrově spadá do dnes tolik oblíbeného post-rock/indie/metalového ranku a nebojí se ani dalších vlivů (či neúplně běžných experimentů). Ty mají místy až psychedelický nádech, ovšem vůbec se nedá říci, že by se hošani topili v kdoví jaké skepsi. A právě i tím tak trochu vybočují z řady, neboť většina současných kapel tíhne ke smutným a dlouhosáhlým kompozicím. RIGNA FOLK ale naopak znějí vlídně a optimisticky. Hudba v jejich podání hřeje, je zkrátka „teplá“ (lepší charakteristika mě nenapadá). Náladu nahrávky ovšem neovlivňují jen rockově křehké pasáže, ale i decentní vokály. Přestože nahrávka disponuje moderně pojatou produkcí, někde v dáli vystrkují růžky stíny sedmdesátek (viz. skladba „Altruism Overdose“).
Další z mnoha tváří je pak ale ta zcela opačná, ostřejší, jež je např. součástí písně „Grow Beyond“. RIGNA FOLK zde předvádějí, že ani občasná návštěva v metalových koutech jim není zcela cizí. Ostatně s úvodní „Nova“ v ní spatřuji černého koně kolekce. Přestože však na nahrávce funguje všechno spolehlivě, alespoň tedy vůči uchu náročnějšího posluchače, stejně je t něco, co hudby v lehkém rozletu jaksi stahuje k zemi. Zřejmě to bude absence tolik potřebné gradace. Při poslechu jsem např. nabyl dojmu, že album (příběh) někam směřuje, že zkrátka vyústí v nějaký nezadržitelný vodopád barev, ovšem… nic takového se nestalo. Sice v závěrečné „Traditions“ dochází k jakémusi naznačení happy endu, ale to je bohužel vše. Těžko říci, jak moc se kapela držela narýsovaného konceptu, nicméně z alba si odnáším poznatek o tom, kterak samotná předloha zabraňuje uvolněnějšímu rozletu.
Abych to ale závěrem ještě dostatečně osvětlil… „Nova Void“ je ve své podstatě dobré album. Není ale strhující, místy působí svázaně a na můj vkus až zbytečně bezstarostně. Ostatní je pak už o subjektivním vnímání posluchače. Třeba právě vám padne do ucha optimističtěji laděný post- (art) rock, jež je takovým „crossem“ mezi ALCEST a písničkovější tvorbou RADIOHEAD. K tomu všemu pak trochu té kapky „indie“ a všudepřítomných PINK FLOYD.
ALL
http://www.rignafolk.de/