
V tomto případě Australan Lucas Abela sebral kus amplifikovaného skla, s nímž obráží možná i nemožná zákoutí světa a zavítal do Číny. Během turné po deseti čínských městech sestavil kapelu RICE CORPSE. Po čtyřech jamech ve dvou dnech nahráli tuhle desku. Zbývajícími členy pro improvizování byli bubeník Yang Yang, člen MAFESIAN, kapely s pověstí nejdivočejší na pekingské scéně. Třetí do počtu, saxofonista Li Zenghui, zde nepřevádí brutální extempore, ale odvazuje se coby pianista.
Oč tu běží a co je podstatou se nabízí hned od počátku. Klidná komunikace se pomalu hudebním oťukáváním mění v ničivý uragán. Živelné bicí, jednoduchý, ovšem o to intenzivnější klavír a zurčící kvílení dolované z tabule skla. Mountain (1) zůstává jakýmsi seznamovacím kouskem, což už se nedá říci o „Stamp On My Balls“ (2). Pulsující nasazení, kdy nevíte, který zvuk je zkreslený. Následují sekce kdy se zdánlivě nic neděje, jsou střídány eruptivními pasážemi, kdy si hluková složka (vrzní dveří?) vše podmaňuje. Desktop Frog (3) zpočátku opravdu imituje mechanickou žabku na stole, tedy variantu tuzemské zobající plechové slepičky. Opatrné piáno, citlivé bicí, houkající sklo. 
Ač to bude znít divně, na desce mi vadí právě ty nejzkreslenější okamžiky, kdy na povrch vylézá slévající se nekvalita zvuku. Ohlídat si tuhle stránku, co se týká volné improvizace, je to výtečný titul. Tak jako tak se poohlédnu po nahrávkách sólového saxofonisty a kapele MAFESIAN.
RadeK.K.
