Kolem brněnské kapely RHODIAN je v současnosti pěkně rušno. Nejenže nedávno vydala skvělou novinku “Enter The Password: Berserk”, ale také zvítězila ve vyhledávající soutěži Broumovská kytara, které se zúčastnilo cca. osmdesát kapel. To je už docela slušný výsledek a RUM zine samozřejmě gratuluje k tomuto skvělému úspěchu. Tento rozhovor se však týká přece jen více aktuálního počinu a vůbec všeho, co s ním úzce souvisí. Na mé otázky odpovídal Olas, kytarista a vrchní skladatel v jedné osobě.
Čau Olasi! Mohl bys prozradit, jaká atmosféra nyní panuje v táboře RHODIAN? Ptám se proto, že na nové desce se poprvé objevuje váš nový bubeník, Honza Lukl a dle hlášek v bookletu usuzuji, že do kapely přinesl mnoho nového…
No to si snad děláš srandu. Tedy vlastně ahoj ALLeši a všichni laskaví čtenáři! Pokud myslíš kloubení živých bicích a elektra, to přinesl spíše jeho předchůdce, dnes působící v kapele ADD SYNDICATE. Honzík je mladý neopracovaný dřevo, který honí pořád nějaký průsery, takže pokud řekneš „přinesl něco nového“, pak mi vytanou na mysli právě ty jeho průšvihy s podpalováním auta s aparátem, ledabyle odhozeným nedopalkem, nebo úspěšné zavření kufru auta s aparátem takovým způsobem, že jej už nikdo nemohl otevřít – samozřejmě přesně ve chvíli kdy se má jít hrát apod….UUUfffff. Ale ze všech těch machýrků a rádobymuzikantů byl jedinej schopen se to naučit a hrát do samplů. Na tom si spousta zájemců vylámala zuby…
Samozřejmě jsem věděl, že se chytneš. Otázka byla zkrátka přesně trefená 🙂 . Než se dostaneme k rozboru novinky, tak bych tě chtěl poprosit o to, abys trošku zavzpomínal na starší časy a krátce popsal váš hudební vývoj, a to především prostřednictvím vydaných nahrávek . Jak je hodnotíš s odstupem času? Pustíš si čas od času nějakou starou věc?
Ale jo, to víš že jo, já jsem velkej Narcis, ale zas tak velkej, abych se u toho nenasmál zase ne. Podívej, první demo „Sic erat in atis“ byl první kontakt se skladbou jako takovou, na „Structure…“ jsme měli čerstvě koupenou naši první mašinku a bylo kolem toho spousta nadšení. „Fact-or-your Fiction“ bylo první CD a tehdy způsobilo docela poprask, protože nikdo z metalových kapel neměl nejmenší potuchy o tom, co tyhle technologie jsou a i takový portál jako je www.freemusic.cz (jeden z nejpřísnějších) nás vynášel do nebes. Na „Too High“ jsme se doučili programování. Ta deska byl něco jako malej reparát po „Fact-or-your..“, protože nepřinášela nic novýho, jen se snažila vychytat ty chyby, který se vyskytly předtím. „Berserk“ je už vyzrálá deska, dělaná s producentem.
Deska je několik dní venku. Jaké z ní máš pocity a zároveň by mě zajímalo, co se ti honilo hlavou, když si slyšel její konečný výsledek?
Než jsme docílili právě tohoto soundu, předcházelo několik verzí, který nebyly podle našich představ, ale byli jsme klidní. Dodo vytvoří takový pracovní podmínky, kdy se nestresuješ a děláš tak dlouho, až jsi přesvědčen, že je to to pravé. Jakmile jsme nalezli základní zvukový model, odpíchli jsme se snadno dál. Je to i o tom, jak si lidi při této práci rozumí. Důležitý je vědět, co chceš a nevyjadřovat se ve studiu slovy „ty kytary jsou moc nadýchaný“ – potom jde veškerá komunikace do kytek…
Album se jmenuje dosti tajemně. Sice je v bookletu vše dostatečně vysvětleno, ovšem můžeš několika nechápavcům ( mezi které patří také já) osvětlit, kde se vlastně vzal celkový koncept alba?
To je dáno mojí velkou láskou k japonským animé filmům, zejména cyberpunku. Termín berserk znají jak lidi zajímající se o historii (období vikingů), tak třeba hráči počítačových gamesek a samozřejmě příznivci animé filmů a mangy (japonské komiksy). Mně se japonská kultura dost zamlouvá – třeba konkrétně u „Neon Genesis Evangelionu“, což je dílko, kterým je Berserk inspirován, jde o to, že celý příběh začíná jako akční podívaná s příměsí jakéhosi apokalyptického sci-fi, ale postupně se akčnost vytrácí a pozornost se soustředí na psychologii a reálná traumata dětí, které obří roboty (Evangeliony) pilotují. Celá série tím nabývá na dramatičnosti…
Vypadá to, že jsi velkým fanouškem sci-fi, a to jak literatury, tak také filmů. Byl jsi při psaní textů vyloženě ovlivněn pouze „Berserky“, a nebo také nějakými dalšími vesmírnými nestvůrami?
To ne, vlastně jsme to celé pojmenovali podle jedné skladby a ta maličko zastínila ostatní, které jsou třebas o vyloženě civilních tématech. Je ale zajímavé sledovat, jak si to někdo může celé vyložit – vnímat to téměř jako koncepční album s tím, že se to celé odehrává bůhvíkde a na Zemi je stráven jen jeden víkend…
Jak se na tvé komplikované texty tvářila zpěvačka Martina? Přece jen, těch netradičních výrazů je v nových textech opravdu požehnaně. To musí být docela tvrdá škola se tohle všechno nazpaměť naučit…
Je fakt, že mě ty slova jdou od pusy samy, ale Martina někdy na ty slovíčka nadává, ale je schopná bez problémů dát všem těmto tématům uvěřitelný výraz a o to jde. Tvrdá škola je hlavně ta čeština, kterou teď používáme, tam už se těžko uhýbá od té hatmatilky zvané svahilština, která mohla dříve všechno zachránit…
Jak vás napadlo používat z ničeho nic mateřštinu? Máš představu, jak by to ohledně lyriky mohlo vypadat na dalším albu?
Představu nemám absolutně o ničem, čeština vyplynula sama – 1.dost fanoušků nám říkalo, ať do toho jdeme, 2. Už v minulosti tu takové pokusy byly, 3. Skladby tím získají na přímočarosti a o to nám šlo. Řekli jsme si, když dokáže PRAŽSKÝ VÝBĚR napsat výborné texty v češtině – a tedy ukázat, že to jde – tak nám to musí jít taky.
Novinka zní opravdu velmi vitálně a mám pocit, že je postavená především na pestrosti. Byl tohle záměr, a nebo vše šlo přirozenou cestou? Já osobně mám pocit, že na CD je neustále co poslouchat. Deska je opravdu barevná a dá se říci, že každá skladba je dočista jiná. Podobný přístup použili třeba DARK GAMBALLE, na svém posledním albu „Bonboniera“. Jak se ti tahle deska líbí?
Hele, já si myslím, že ta pestrost byla u nás přece vždycky – vždyť si vem „Too high“, tam byly vedle sebe songy jako „Veil Of Neon“ a „Investigate Your Destruction“, což jsou dost slušné protiklady. My jen s oblibou zvětšujeme rozdíly mezi skladbami, protože nezasvěcený posluchač to vnímá jinak, spíše malinko splývavěji – ty si myslíš, že hraješ pestře, on tě vyvede z omylu raz dva zívnutím a mávnutím ruky, že je to stále stejné…DARK GAMBALLE jsou výborná kapela a je mi ctí, že jsme k nim občas přirovnávání (i když ksicht máme svůj, to je jasný). „Bonboniera“ je výborná záležitost. Já hlavně obdivuju, že ji vydali poměrně brzo po „Superstar“ a je takhle skvělá….jó to RAMMSTEIN vydali akorát zbytky ze šuplíku (i když to taky nedopadlo zle).
Jasně, ale právě na tomto CD je těch skladeb, které „vybočují“ docela dost a já osobně to považuji za velký klad. Je to tím, že jste se nechali ovlivnit třeba i různými jinými ne-metalovými žánry? Třeba v „Tired Subway“ slyším hodně silný vliv MASSIVE ATTACK…
Jééé, to je super, já MASSIVE ATTACK zbožňuju neskutečně. Je to krátká skladba, ve které chceme ukázat, že umíme udělat pomalej song s výraznou, velmi výraznou atmosférou. Nás MASSIVE ATTACK ovlivňovali už na začátku, třeba když vydali „Mezzanine“, poslouchali jsme to pořád dokola jak pitomci a některý skladby tenkrát („Rooms Of Small Pleasures“ z dema „Structure…“) tím taky trochu nasákly. To máš tak, když se vytvoří kapela ze samých producentů. Všichni jsou tam osobnosti a všichni vědí, že budou tvořit něco, co ostatní posune. Ale hlavně – mezi těma lidma fungovala nesmírně silná CHEMIE, mezi nima jako osobnostma a to je tam hrozně moc cítit. Úplně to z těch drážek CD teče, něco úžasnýho prostě…
Souhlasím. Nebojíš se však trochu neporozumění některých posluchačů? Přece jen náročná hudba, náročný koncept, složité texty…Dá se říci, že v současnosti jste stylově nezařaditelní, což ti typičtí metalisté rozhodně neocení. Myslíš si, že jste tedy schopni oslovit třeba i nové posluchače?
To je jinak. Nový songy jsou především PÍSNIČKY. A lidi jim docela rozumí. Naživo se na nás napojí (i když to dá kolikrát takovou práci, že je to neskutečný) a valí v tom s náma. Tajemno vždycky lidi přitahovalo a tohleto kybernetický tajemno je pro nás daleko uvěřitelnější, než honění čertů za ocas a vyzývání démonů. Záměr byl ten, že v prvé řadě tě chytne melodie (všeobecně stravitelná) a teprve potom si všimneš na jakým že to podnosu je servírovaná.A taky nehrajeme jen pro metalisty – koukni se třeba na fanoušky EBM, nebo drum n´bassu. Ti nikdy nějakou sci-fi neřešili.
Ve skladbách „We Left Our Playground Too Soon“ a „Bpm“ se objevuje dětský sbor, ovšem hlásky dětí jsou opravdu pekelně zkreslené a někdy mám pocit, že slyším zpívat spíše malé robůtky 🙂 . Jak jste vlastně spokojeni s jejich hlasy? Jakým způsobem probíhala vzájemná spolupráce?
To jsou dětičky z taneční skupiny Magic free group, jsou moc šikovné a všestranné. Já jsem pro ně napsal pár písniček na besídky a taky jejich hymnu, se kterou soutěží na mistrovství světa a tak nebyl problém se s nimi domluvit a udělat tohle. Je úžasný jak mají rytmus v těle a jak přesně frázovaly, nádhera…no comment! Co to čtu, tam žádný zkreslování neproběhlo, to sem míchal já. Je to udělaný jako klasickej sbor, kterej tě ve stereu obklopuje do půlkruhu. Jen na začátku „We Left Our Playground Too Soon“ jsem je pustil pozpátku a nesmyčkoval, což vytváří velmi zajímavou atmosféru….robůtky, to je dobrý 🙂 . Vida, jak to v různých lidech vyvolává různý dojmy, to jsi mě docela potěšil…
V bookletu jsou vyfoceni někteří roboti (můžu vyslovovat Berserkové?), přičemž u každého je jméno jakého si autora a vedle něj je vždy net link. To znamená, že každý člověk, de facto vytvořil konkrétního robota? To víš, jsem v téhle oblasti naprosto mimo. Moje sci-fi znalosti padají s Hvězdnými válkami z osmdesátých let…
Mimochodem, Hvězdné války mají vynikající myšlenku, pokud znáš všechny díly….s těmi roboty je to jinak. Ty linky jsou tam něco jako copyright. Měli jsme dva autory chorvatské grafiky, Kristijana a Gorana a ti odvedli skvělou práci. Jsou ve světě docela žádaní. U nás šlo o to, abychom jim lámanou angličtinou 🙂 vysvětlili, kdo jsme a co děláme atd. Navštívili naše stránky a poskytli své práce za velmi velmi výhodných podmínek.
Ke skladbě „Paralelní životy“ jste vytvořili zajímavý videoklip, kde se dokonce představuješ jako šílený zubař 🙂 . Můžeš prozradit, jak klip vznikal a samozřejmě přidej další pikantní zážitky, které natáčení provázely. Jak vás znám, určitě jste se nenudili… 🙂
Nenudili jsme se do té míry, že to Marek nevydržel a uprostřed natáčení ujel 🙂 . Všimni si, že v některých záběrech prostě chybí – v prvé řadě to bylo hektický a náročný. Šlo o to, že jsme chtěli udělat levný klip, protože předchozí klip „Cosmic Girl“ měl obrovskou výpravu i rozpočet. Jakmile jsme si ale řekli peníze potud a potud, rázem došly nápady a nakonec to celé vymyslel pan režisér, Zdeněk Buček, který nás drezůroval… 🙂
Právě skladba „Paralelní životy“ je opravdu mimořádně vyvedeným songem. Pamatuji si, že jsi mi říkal, že každý muzikant za život vždy složí jeden „top“ hit, který vždy přebíjí vše ostatní. Domníváš se, že právě tahle skladba může být oním „top“ hitem pro RHODIAN? Zároveň by mě zajímalo, jestli text má nějaký skrytý význam?
Obávám se, že máš pravdu. Nic lepšího už ode mne nečekej (čili konec kapely 🙂 ). „Paralelní životy“ jsou o tom, jak si žijí životní cesty, po kterých jsi se rozhodl nešlapat. Za každým rozcestím, za každým důležitým rozhodnutím, tyhle nevyzkoušené cesty jsou.
Snad nebude tak zle. Máš v hlavě připraven třeba nějaký další koncept, který bys chtěl použít na dalším albu? Je možné, že následující deska může mít úplně rozdílnou image?
Jééééé, to jsou ty otázky na příští směřování kapely, co? Háááá, to né, to já fakt nevím. Třeba z nás bude drum´n bassová kapela. Je tu určitě spousta lidí, kteří jsou zklamaní z nových OHM SQUARE a my bychom jim to mohli vynahradit 🙂 , takže hurá a propustíme bubeníka 🙂
🙂 Teď taková otázka, na kterou jsem se tě chtěl zeptat už dlouho, ovšem vždycky mi to nějak vypadlo. Na tvé kytaře doslova září nálepka kapely NINE INCH NAILS. Tuhle kapelu mám osobně moc rád, a tak by mě velice zajímalo, jestli měla třeba právě tahle parta na tebe nějaký větší vliv, ohledně kombinace kytar a elektronické hudby. Jak se ti vlastně líbí jejich poslední album?
Na nich je revoluční taky to, že točí ani ne tak kytary, jako spíše karikatury kytar. Takovej ten hnusnej zvuk kytar, ale v celkové houšti elektrárny přesně sedící. To docilují téměř ortodoxním snímaním kytary linkou. My jsme zase v tomto konzervativnější a kytaru snímáme mikrofony. Ale – zpět k tomu, o co ti šlo. Mně se líbí ta drzost s jakou to Reznor celý dělá a o tom to taky je. Doufám, že aspoň špetka takové drzosti je i v naší hudbě. Mám NINE INCH NAILS moc rád. Ten chlápek to má v hlavě moc dobře srovnaný. Poslední album je taky písničkovější, ale jde o to, že tyto alba jsou náročná na poslech. Ze začátku se zdá, že to nudí, ale pak se do toho člověk dostane. Tohle ale není cesta, kterou bychom chtěli jít. My máme rádi chytlavost – aspoň u 50% desky.
Oslovilo tě v poslední době nějaké album, ať už z tuzemské či zahraniční scény?
J A P O N S K O !!!!! Jednoznačně. Jsem docela znechucenej Amerikou. Po přebubřelém boomu kolem LINKIN PARK a nu- metalu, kterej přes všechen ten humbuk přinesl něco nového (upřednostnění umu napsat písničku) se už v Americe dělají jen parodie parodií a nikdo to tam moc neposunuje. Japonsko je posledním ostrůvkem, kde se dá něco nového najít, protože oni i když hrají klascký heavy metal, tak ty melodie mají dělaný po svým. To by tě prostě nenapadlo….doporučuju album „Dahlia“ od X JAPAN.
OK! Blíží se léto. Léto plné letních festivalů. Na tomto místě můžeš nyní informovat čtenáře, o tom, kde případně v létě objevíte…
Eh, tak v rychlosti: ROCK FOR PEOPLE, STUDNICE FEST, nějaký moto srazy atd. Vše je na našich stránkách www.rhodian.cz
Oldo, díky moc za rozhovor! Můžeš jakýmkoliv způsobem pozdravit naše čtenáře! RUM zine přeje ještě mnoho dalších úspěchů!
Takže zdravím všechny čtenáře RUM zine (skvělej název, já si nemůžu pomoct 🙂 ), poslouchejte kvanta muziky a choďte na koncerty, přátelé! Mějte se moc fajn! Díky za prostor v RUM zine. Olas a RHODIAN.
Sestava – zleva:
Martina Abrahámová – zpěv, recitace, texty, charisma, tmel kapely
Marek Loučka – basa, občasné výkřiky, snaha o samplovací útok, traffic manager
Olas Hladký jr. – kytary, samply, texty, management (bez autobusu s playstationem)
Honza Lukl – live bicí, mladická naivita, Pan žvanil, záchrana sezony 2005