Mezi velkými návraty schovávají se i nějaké ty menší a právě do této kategorie bych zařadil comeback dříve velmi aktivních RETURN TO INNOCENCE, jejichž snaživost do jisté míry překrývala nepříliš noblesní tvorbu, kterou i po letech považuji sotva za průměrnou. Když jsem pak obdržel od MetalGate CD s dosti sebevědomím dopisem, přiznávám se, trošku jsem se podivil, ačkoliv budiž kapele přáno, vždyť kolik lidí dnes dokáže trávit volný čas nad absolutně nekomerčním komponováni hudby? A že RETURN TO INNOCENCE vytvářejí hudbu z lásky, o tom opravdu „žádná“… Ovšem nyní už k aktuálnímu dění…
Co se vlastně změnilo oproti minulosti? Snad jen to, že legitimními členy jsou pouze Aleš „Ax“ a bubeník Hector, přičemž právě prvně jmenovaný zadal prvotní impuls k onomu druhému příchodu. Na novince však tato dvojka nezůstala výrazně opuštěna čistě z toho důvodu, že si ke spolupráci přizvala celou řadu hostů, a to nejen hráčských, ale především pěveckých. Jak ovšem vypadá tato grand jízda na první dojem megalomansky, tak o to horší je následné vystřízlivění. Nečekal jsem sice trip na palubě vymazlené limuzíny, ale zároveň jsem si dokázal představit cestu zkrášleným veteránem. To sice posléze potvrdilo, ovšem s tím rozdílem, že ono vozidlo má nedostatky všeho druhu. Netopí, není v něm příliš místa, zkrátka komfort žádný. RETURN TO INNOCENCE totiž znovu a opět umírají na absolutní nepůvodnost a stokrát dokola omleté nápady posbírané napříč metalovým světem. 
I přesto, že jsou kompozice dostatečně košaté a dvojice hudebníků na nich jistě strávila nemálo času, vadí mi především průhlednost většiny skladeb, které sice mohou na první dojem působit příjemně, jenže když se ony klišé motivy střídají dál a dál, člověk si najednou říká, že by snad bylo lepší pustit si mnohem lépe vykonstruovaný originál. Atmosferický slepenec hned několika metalových žánrů (death-black-gothic) sice zdánlivě představuje pestrost, ale to je tak jediné, co mě na téhle kolekci může alespoň náznakem upoutat.
Přiznávám se, že z celého kompletu mě nezaujala v podstatě ani jedna skladba, ovšem nemohu ani tvrdit, že by mě hudba „Returnů“ nějakým zvláštním způsobem iritovala. Je ovšem tak plochá, bezkrevná a nekonfliktní, vzbuzující naprosto indiferentní emoce. Při té vší kritice jsem však ochoten připustit to, že celé řadě konzervativních posluchačů se bude „ The Ring Of The Moon“ zamlouvat ve všech směrech. Co pro někoho kýčem, to pro druhého rýčem :). Nicméně RETURN TO INNOCENCE natočili s ohledem ke své diskografii jednoznačně nejlepší počin. To bezesporu. Je jen škoda, že se jim něco podobného nepodařilo před patnácti lety.
ALL