REKA není snad ani kapela, je to hudební úkaz. Pár kámošů z celého světa se dalo dohromady a výsledkem je v současnosti rusko-francouzský klub, jehož součástí jsou i další hosté, prý členové jedné velké rodiny. Protože mě od tělesa REKA baví především deska „Jupiter“, rozhodl jsem se, že uskutečním toto decentní interview. Jinak REKA se v průběhu minulého roku představili také v Česku, konkrétně tedy v kladenském klubu Auto Da Fé, kde svůj post-metal (crust) rozpálili na plné obrátky! Závěrem připomínám, že rozhovor 
vznikl ještě před startem koronovirových patálií… Nutno podotknout, že právě REKA to v budoucnu asi nebudou mít úplně jednoduché, ono vůbec s cestováním bude asi hodně velký problém. Teď ale už post-metalový trip, kterého se zúčastnila hned trojička hudebníků (Denis – kytara; Sanya – kytara a Michel – zpěv).
„REKA je název hudební skupiny, která je tvořena lidmi z různých částí světa…“ Tento text máte v podstatě na všech vašich stránkách. Mohl bys toto malinko osvětlit? Přibliž nám vaše hudební cíle?
Denis: Jsme především přátelé a všichni děláme rádi to, co děláme. Do hudby se snažíme vkládat emoce, pocity a veškeré zkušenosti. Tohle všechno chceme sdílet s ostatními lidmi. Jinak samozřejmě rádi cestujeme, a to všemi možnými způsoby. Díky tomu pak navazujeme další kontakty a získáváme nové a nové přátele. Dá se říci, že kamarády máme z celého světa.
REKA, to je velmi zvláštní název pro kapelu. Jak jste se k němu dopracovali? Co přesně název znamená? V českém jazyce je toto slovo velmi podobné slovu „řeka“.
Denis: Možná tě to překvapí, ale v ruštině to znamená totéž. Nicméně je pro mě teď docela těžké odpovědět na tvou otázku. Proč se tak jmenuje naše kapela? Je to už hodně dávno, co jsme si tenhle název zvolili. Myslím, že jsme vybírali slovo, které by se k nám perfektně hodilo. Zní to docela dobře, ne? Co myslíš?
Jasně, za mě úplně v pohodě! Pojďme dále. Z čeho vychází vaše současné inspirační zdroje? Uvedl bys např. některé z kapel?
Denis: Zdá se, že nás inspiruje opravduv hodně věcí, v podstatě kam se člověk podívá. Inspiraci lze najít všude možně, ale mnohé ovlivňuje i fakt, že nás vzájemně dělí stovky či tisíce kilometrů. Vždycky jsme ale chtěli hlavně hrát, což je nyní v podstatně komplikovanější. A jaké kapely ovlivnily mě osobně? Těžko říci. Kapely, které jsem poslouchal, těch je opravdu velká spousta. Zmíním tedy alespoň některé: ENVY, FUNERAL DINNER, CELESTE,TAKARU, CULT OF LUNA, ISIS, ROSETTA , AMENRA…
Cítíte se být součástí tolik rozrostlé post-metalové scény? Některé vlivy jsou ve vaší hudbě docela zřejmé, ale osobně mě zajímá, jestli jste ovlivněni i jinými spolky, jež jsou trochu mimo výše popsaný žánr?
Sanya: Kapela pochází ze „scream scény“, čili dá se říci, že jsme dále součástí právě tohoto. Alespoň takhle nějak to cítím. Jistě, můžeme považovat naši hudbu za „post-metal“, ale upřímně řečeno, nejsem příliš velkým odborníkem na hudební žánry. Hudba je zkrátka jen hudba. Ale když už mluvíme o vlivech, přiznávám se, že jsem nikdy nebyl fanouškem „post-metal hudby“ nebo tak něco. Každopádně jsme však ovlivněni kapelami, které se mi osobně opravdu líbí – TESA, OMEGA MASSIF, AMENRA atd. Nikdy jsme se však nesnažili dělat něco podobného. Myslím si, že jsme hudebně přece jen jinde. Jinak já sám jsem vždycky poslouchal spíše ambient a jazz, nikoliv extrémní hudební žánry.
Hudební kariéry vás všech, si myslím, že jsou svým způsobem jedinečné. K čemu všemu se váží ty nejpříjemnější vzpomínky?
Denis: Všechny koncerty a výlety jsou pro nás velmi důležité. Všechny tyto vzácné vzpomínky dávají našemu životu smysl. Na turné je to vždycky velká zábava! Za všech okolností – i když třeba úplně chcípne dodávka. Je toho zkrátka hodně, co člověk zažije. Spoustu toho si budu pamatovat celý život.
Jak nahlížíte s odstupem času na stále aktuální album „Jupiter“? Jedná se z vašeho pohledu o doposud nejlepší dílo, jaké jste vytvořili? Představ nám něco málo témat, kterými se zabýváte ve vašich textech?
Michel: Nemůžu úplně říct, jestli je „Jupiter“ naší nejlepší nahrávkou. Už jsme toho společně udělali dost, a to v rámci různých kooperací. Nicméně s aktuálními skladbami jsme prožili přibližně pět společných let. Nahrávka je to ale svým způsobem ojedinělá v tom, že jsme se prostřednictvím ní snažili zachytit určitý stav nouze. Myslím, že toto je typické i pro vokály. V textech jsem se snažil být metaforický, jako je tomu u SELENITES, mé další kapely z Francie. Tentokrát jsem ale cítil, že je nezbytné se politicky trochu otočit. Komplexní význam tedy spočívá v hledání svého místa ve společnosti, snaze být laskavý a ohleduplný. Nejsme žádní básníci ani umělci, jen se snažíme vyjadřovat přirozeným způsobem.
Tvoříte hudbu s nějakým hlubším motivem? Třeba s pocitem, aby vaši produkci fanoušci přijali? Doufáte v to?
Sanya: Abych byl upřímný, tak děláme hudbu jen pro sebe. Myslím, že se nikdy nesnažíme udělat něco a přemýšlet: „Vypadá to, že se lidem bude líbit tohle nebo tamto, tak to uděláme.“ Pro nás je prostě skvělé trávit čas společně a dělat to, co opravdu chceme dělat. Každý v kapele má poměrně rušný život, práci, rodinu atd. Takže hudba je pro nás způsob, jak se na nějakou dobu vyhnout každodenním problémům a pokusit se připomenout, kdo jsme.
Těžko říci, jestli jsem já osobně šťastný. Po všech těch letech ale stále cítím, že je pro mě hudba nesmírně důležitá. Tou nejdůležitější věcí je ale upřímnost v ní. Řekněme tedy, že doufám, že lidé cítí, že jsme k nim upřímní, a doufám, že jsou upřímní také oni k nám. Poctivost zachrání svět.
REKA je tedy tvořena lidmi napříč světem, nicméně i tak jste schopni se nějakým způsobem potkávat, což je obdivuhodné. Jak ale jde toto všechno dohromady s civilním životem? Když jste kapelu zakládali, mysleli jste na to, že jednoho dne budete hrát v zahraničí, např. tak daleko od Ruska?
Denis: Jak už jsem se zmínil, setkávání je pro nás velmi obtížné. To je aktuálně ten největší problém. A k těm výletům… my to prostě nazýváme prázdninami. Vše podléhá maximální koordinaci, vždycky to nějak vymyslíme. Když se pak konečně sejdeme, cvičíme jako blázni. A pak samozřejmě vyrážíme na cesty. S prací víceméně problém není. Pro mě je však mnohem těžší sladit kapelu s rodinou. Mám krásnou ženu a dvě malé děti. Pokud je to možné, vždy je chci vzít také na turné a dělit se s nimi o dojmy. Bohužel to ale vždycky takhle nefunguje. Nevím, jak to mají ostatní, ale pokud jde o mě, jezdit po Evropě, to byl vždycky můj záměr. Dětským snem bylo pak cestování po různých končinách. Můj sen se posléze stal skutečností. Byli jsme už např. v Mexiku, a to díky našemu příteli Egorovi z El Chulito. Nyní plánujeme cesty do Asie. A co bude dál? To se ještě uvidí.
Jakou úlohu představuje hudba ve vašich životech? Vypovídá vaše umění také něco o životním stylu?
Sanya: Hudba je stále můj život. Nicméně už ale nehraje tu nejzásadnější roli.
Máte přehled o tom, jak se daří např. prodeji vašich nahrávek? Dále mě pochopitelně zajímá, jaké plány máte na následující měsíce?
Denis: O prodeji toho příliš nevím, na tohle nijak zvlášť nemyslíme. Co se týče koncertů, tak momentálně připravujeme turné po jihovýchodní Asii. Mělo by se tak stát v červnu (rozhovor vznikl před vypuknutí koronovirové krize, pozn. aut.). Několik dalších koncertů odehrajeme i v Rusku. Jako obvykle se může stát, že toho nakonec bude víc.
Můžeme se už nyní těšit na nové album? Pracujete na něm? Co od něho můžeme očekávat? Ponese se na stejné vlně, jako tomu bylo u předchozích nahrávek?
Denis: Na tom bychom měli brzy začít pracovat, ale vypadá to, že to bude velmi zdlouhavý a pečlivý proces. Děkuji ti za rozhovor a přeji hodně štěstí!
ALL