Když jsem minulé prázdniny se slzou v oku opouštěl Estonsko, neodvážel jsem si jen spoustu metalových CD, ale také celou řadu zážitků a kontaktů. Když pak člověk po všech možných útrapách dorazil domů, nečekalo ho nic jiného, než nekonečné třídění informací (naštěstí zázrak jménem internet je vskutku nezastupitelným nástrojem). Při podrobné analýze estonské scény jsem později narazil na zcela unikátní soubor, říkající si RAUD-ANTS, který do světa hudby přináší velký doušek tamního folku, samozřejmě v kombinaci s metalem. Je třeba však dodat, že toho metalu je v tvorbě RAUD-ANTS přece jen méně, než je tomu u slavnějších part jako jsou FINNTROLL nebo SKYFORGER. Nicméně skladby zaznamenané na albu „Karjasepoli“ jsou jedním slovem úžasné! Ne, že by byli členové kapely nějací nepřekonatelní instrumentalisté, to v žádném případě, ovšem právě jejich folková tvář a schopnost zkomponovat čarokrásné skladby z nich dělá naprosto nezaměnitelné těleso. RAUD-ANTS totiž tvoří dokonale osobitou hudbu a ujišťuji vás, že si je nelze splést s žádnou stylově spřízněnou formací. Když se podíváte na názvy skladeb, uvidíte vedle legitimního pojmenování ještě jakési dodatky v závorkách. Pokud jsem vše dobře pochopil, tak jednotlivé skladby jsou klasickými estonskými lidovkami a vždy se váží k určitému místu či regionu. Těžko říci, jakým způsobem hodnotí tvorbu kapely estonské metalové obecenstvo, ale alespoň pro mě je hudba RAUD-ANTS naprosto nevšedním zážitkem.
Hned úvodní titulní skladba „Karjasepõli“ musí dozajista zacloumat s každým příznivcem, dnes populárního folk metalu. Jakési „národní balalajky“ (toto pojmenování berte s obrovskou rezervou, dle správnosti výrazu se jedná o šesti strunnou citeru) „hrnou“ naprosto úžasný riff, který je později doplněn nejen o hutný kytarový doprovod, ale také housle. Pestrostí zároveň překypují také vokály. Mužskou část zastává hrubiánský zpěv rozzlobeného „loupežníka“, kterého doplňuje příjemný ženský přednes, a když si k tomu všemu navíc připočtete tajuplnost estonského jazyka, máte rázem doma malý kousek z naprosto vzdálené a neotřelé kultury.
Ženský hlas dominuje také v melancholické baladě „Isakodu ja mehekodu“. Vyzdvihnout opět musím znamenitý folkový doprovod a všudypřítomnou metalovou auru v posledním tažení. Nicméně hned hymna „Ärge lööge vaeslast“ potvrdí, že RAUD-ANTS nechtějí být jen jakýmisi vyumělkovanými přicmrdávači, a to i přesto že často inklinují k pomalejším pasážím, ne podobným těm, které jsou typické spíše pro doom metalové kapely. K úplnému vrcholu „hory“ jsme se však ještě nedostali. Ve skladbě „Mõisaori“ je paradoxně „nejméně“ folkových prvků, zároveň se však jedná o skutečnou „hitovku“ s ostře „nakažlivými“ kytarovými riffy. Divoký hon a rozpustilá divočina je skryta v posledních dvou skladbách. Závěrečná „Jänese jalad“ je překvapivě dosti rozjařilá, téměř black metalová sypanice, s překvapivě krátkou pointou. Album se rázem zastavuje na necelé půlhodince a já jako posluchač jsem skutečně zaplaven dojmy a velice pozitivními pocity.
Vás, čtenáře, chci jen upozornit na fakt, že celé tohle představení můžete prožít také, aniž by jste museli vstávat od počítače. RAUD-ANTS totiž stále ještě nesehnali schopného vydavatele, a tak je celé album možno stáhnout z jejich internetových stránek. Pokud tedy toužíte po nějaké opravdu nevšední nahrávce, zkuste právě „Karjasepõli“, i když je jasné, že ne všem se tato jakost folk metalu bude zamlouvat. No, zkuste to…
ALL