Scott Arbogast z nefunkční kapely Creepy Old Trucks se již nezatěžuje basou a bicími a veškerý emotivní náboj směřuje k akustické kytaře s pevným struněním, drsným brnkáním a napětím otevírajícím vesmíry. Jeho texty v literárních útvarech opěvují hrdiny minulé ve střetu s jeho vlastními syrovými zážitky. Pozdravme Akustického agitátora, Rainstick Cowbell podněcuje proti stavu unaveného světa, to vše otevřeným srdcem a hořkým tónem. Je epický v rozsahu, osobní v detailu, je to poezie a hudba ovíněna fiozofií, historií a ošklivou pravdou – protkaná křehkým doufáním. Rainstick Cowbell vzývá velké osobně/politické písničkáře jako je Billy Bragg, Woody Guthrie a Ani Di’Franco, kdyby se trochu odvázali. Tolik doprovodná tisková zpráva, a jak to vidím a slyším já?

Scott Arbogast mi na krásně vyvedeném digipaku, stejně jako na promo fotce připadá jako volnomyšlenkářský skřítek. Zadumaný, lehce poťouchlý, a když tak o tom přemýšlím a poslouchám muziku, jako by to snad ani nebyl on. Když slyším skvělou kytaru a zvláštní, zajímavý zpěv, nemohu si ty dvě části (fotku a hlas) spojit do jednoho celku. Po zmačknutí hracího tlačítka budete překvapeni stejně jako při prvním setkání s Rush. Pokud mluvím o výrazu vokálním dosaďte si nejnormálnější podoby Björk, nejučesanější polohy Bittové a stejně nebudete doma. Hudebně bych snad v nejdivočejším snu mohl plácnout, že se Beck vydal na folkovou cestu v nejklidnější možném stavu. Folková cesta absolutně nepodobná čemukoli co znám. Zajímavá, uhrančivá muzika, super kytarová hra, napínavé podání všeho – textů, zpěvu i akordování. I přes prvotní poslech bez dodatečného překladu textů má celek sílu omotat si Vás kolem sebe, namotat a přitáhnout. Pokud cesta je cíl, pak tahle porce hudby je soundtrack k jejímu nalezení. Rozeznívané nosovky, tahání koncovek – ať už znělých, nebo neznělých, střdmě množené kytary, vkusně dublované zpěvy.

Texty jsou kapitolou samy o sobě. Jsou stejně důležité, ne-li více, jak hudba. Jde tu o vyjádření, zprostředkování pocitů a zážitků v malých příbězích. Nehraje se tu na sloku-refrén. Vyprávěnky, kdy nevíte co je, co bylo a co je umně domyšleno. Smyšleno možná podobně jako vizualizovaná postava Scotta Arbogasta. Ať je jím kdokoli, minimálně mi dal smysl pro jikřičky poletující nad ohněm. Od nynějška je budu mít navždy spojeny s ohnivými mravenci.

RadeK.K.