Snad mě za toto přirovnání nezastřelí. 🙂 Radek Kopel je otcem českého noisu, brutálního zvukového lomcování, chrčení, broušení a vibrování. Se svým projektem NAPALMED fungoval neskutečných dvacet let, během kterých upekl desítky (možná i stovky) originálních nosičů všeho druhu. Dobře si pamatuji, kterak mi jednou na recenzi poslal žlutou ohýbací desku z umělé hmoty. Ano, byl to vinyl, který jsem v dopise dlouhou dobu marně hledal. 🙂 A podobných kousků bylo mnohem víc… Nicméně zajímavé je i to, že Radek nějaký ten rok přispíval svými recenzemi i pro RumZine, to tedy opravdu musím připomenout. V neposlední řadě je třeba zmínit jeho neutuchající aktivitu s aktuálními EINE STUNDE MEZBAUTEN, se kterými v podstatě vstoupil na druhý pokus do téže řeky. Jenže není řeka jako řeka. Také o tom jsem vedl s Radkem tento rozhovor. Jsem opravdu rád, že právě tímto způsobem se Radek na RumZine web opětovně vrací!
Radku, jak často dnes vzpomínáš na časy, kdy jsi s tvorbou začínal? Jak je to vlastně dávno? V čem se z tvého pohledu časy nejvíce změnily?
Zdarr ALLe! Nějak extra nevzpomínám, ale když si to zmínil, letmé ohlédnutí snad nebude na škodu. Vrhnul jsem se do založení NAPALMED tak nějak po hlavě. Oslovil jsem kluky z jiných kapel a najednou jsme valili svých „prvních pět minut slávy“. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to někdy v polovině roku 1994, tedy „ne dávno“, hehehe. Lidi nás zvali na koncerty, na jeden z fajnových v Kralupech nad Vltavou, v místním mega kulturáku, nás pozval Jirka Holub. Časy se změnily v jediném: jsem starý kokos a furt na něco mrmlám. Takže jdu od toho, hehehe.
Vždy jsem obdivoval, kterak jsi byl úspěšný v navazování mezinárodních kontaktů. Myslím, že jsi byl v tomto ohledu hodně napřed před ostatními. Nevím, možná jsem se tě na to už ptal… Ale mohl by sis vzpomenout, jak ses k tomu všemu dopracoval? Udržuješ stále kontakt s některými zahraničními umělci, kteří holdují noisu či experimentalu?
Mno, komunikace s cizinou mi nebyla cizí už o pár let dříve. Jezdíval jsem s kámoši do Prahy na burzy desek, občas si něco koupil a začal psát na labely a kapely. Mezi prvními snad byla kapela INTENSE MUTILATION, vznikající vydavatelství Morbid, Poserslaughter, Malodorous Mangled Innards, Wild Rags (US) a pár dalších. V zásadě to ale bylo jako rozesílání demáčů thrash kapely KREVEL z Mostu. Postupně jsem psal více a více a rozkrýval undergroundovou síť. Následně tato aktivita nabobtnala díky kolujícím letákům. Když jsem byl v laufu, denně to bylo okolo 5-10 dopisů. Pár kontaktů stále mám, i když už to není tak žhavé. Občas vytáhnu krabici se starými dopisy a snažím se lidem zase napsat.
Pomohl jsi tímto způsobem nějakým tuzemským kapelám?
Snažil jsem se pomoci hlavně kámošům z KREVELU. Někdy okolo roku 1993 to bylo rozjeté na účast na CD kompilačku u holandských Displeased Records, ale nakonec z toho sešlo. Ten materiál jsme pak vydali s View Beyond Pavla Tušla na 7´EP.
Tvůj život byl hodně dlouho spjat s NAPALMED. Je nějaké období, na které nejraději vzpomínáš? Byl ten pomyslný vrchol spojen např. s tvým setem na Obscene Extreme festu? Počítám, že tohle byl asi tvůj divácký vrchol.
NAPALMED fungoval poctivých dvacet let. Jeden z vrcholů byl v období nahrávání prvního alba, jehož vydání nám nabídla firma Epidemie Records Martina Čecha. Kapela byla v plném čtyřčlenném složení, obouchaná z mnoha živých představení. Deska nakonec vyšla „jen“ jako picture-LP ve 100-kusové edici. O pár let později byla znovu vydána kluky z Řecka na CD, a to jako kompletní nahrávka. Po všech stránkách ale ve mně stále rezonuje období s Martinem Bechyně. On jako nehudebník, ale velký nadšenec pro techniku, mi byl super spoluhráčem, aktivním hlukovým muzikantem. A když to mohu s odstupem říci, vlastně i precizní zvukovou konkurencí v tom nejlepším smyslu slova. Škoda přeškoda jeho tragické smrti.
Pod vlajkou NAPALMED byla vydána spousta krásných nosičů, jejich originalita byla neuvěřitelná. Vybral bys nějaký kousek, na který jsi speciálně pyšný? Vedeš si jejich sumář? Je něco podobného vůbec možné dát dohromady?
Většina vydaných kousků byla na koleni, obzvláště v počátcích. Originalita se povedla tu a tam, víceméně jako z nouze ctnost. Později, když jsem začal vydávat „profi“ tituly, snažil jsem se o netradiční obaly, tisk nebo jiný typ papíru už přímo v tiskárně. Pokud neberu extra divná a na první dobrou zajímavá balení, pak se mi opravdu povedl obal třetího oficiálního alba „iii“. To je těch několik divně složených trojúhelníků ovázaných měděným drátkem. Samozřejmě jsem se snažil vyšperkovat i jednotlivé díly CD kompilace „Anomalous Silencer“ nebo třeba sedmipalcové vinyl splity s cizokrajnými kapelami.
Na realizaci tvých nahrávek se podílela také celá řada labelů. Jak je tomu ovšem v současnosti? Vychází ve větší míře noisové nahrávky stále fyzicky, nebo se tvůrci přeorientovali spíše na internet?
NAPALMED byl zapojen do místní i mezinárodní letákové sítě, takže domluva a podpora byla nasnadě. Čtyři desky EINE STUNDE MEZBAUTEN jsme si vydali sami, dvě jsou stále v archivu a čekají na odvážlivce. Sólové demáče nabízím net-vydavatelstvím, kterých jsou neskutečná kvanta.
Patříš stále mezi milovníky fyzických nosičů? Pokud ano, jaké formáty nyní upřednostňuješ? Řekl bys o sobě, že jsi klasickým sběratelem?
Fyzický nosič si spojuji s několika věcmi: komunikací, hmotou a časem. Než jsem dříve cokoli domluvil s labelem, kapelou, a to už vůbec nemluvím o třiceti kapelách na kompilaci, trvalo to nějaký čas a vyžadovalo poctivou komunikaci. Myslím si, že z výsledku (hmota) jsem potom měl radost nejen já, ale i všichni zúčastnění. Dnes zbastlím demáč a minutu po zastavení může být na mém profilu, případně za minuty dvě u cizího web-labelu. Což právě zkouším, hehehe.
Sběratelem už nějaký čas nejsem. Původně jsem sbíral vinyly, poté většinu rozprodal a přešel na CD. Před pár lety jsem skončil a sbírku rozprodávám. Mým životním formátem je jednoznačně kompaktní disk. Důvodů je několik: osmdesátiminutová plocha, praktický rozměr, lehká váha, možno variovat v malých edicích v podobě vypáleného disku. Ano, vinyl jako takový je bezva, ovšem upřednostnil bych jej snad pouze kvůli velikosti obalu.
Když jsi s NAPALMED skončil, už dopředu jsi počítal s tím, že založíš další noisový projekt? V čem se primárně liší tvorba NAPALMED od EINE STUNDE MERZBAUTEN? Bylo tvým záměrem udělat některé věci záměrně jinak, nebo spíše navázat na již započaté?
Důvod k ukončení NAPALMED byl jediný a tou byl již zmíněný skon Martina. Pokračovat jsem chtěl v každém případě. Jen jsem v sobě, kromě smutku, řešil, co a jak dál. Ukončení zajeté značky byl dárek ke dvacátému výročí. První deska je ještě s Pavlem Hendrychem, ale ten brzo odešel. Protože mám rád společnou tvorbu, bylo nutné najít další elementály, kteří k mé radosti s sebou přinesly nové impulsy.
Bylo období, kdy sis byl nucen dát od všeho pauzu?
Určitě jo, avšak nic neporazitelného, takže jsme stále tu a bojujeme o své místo pod kulturním sluncem.
Jak už jsem uvedl, NAPALMED měli na scéně velké jméno. Ne všichni tvoji zálibu oceňovali, ale všichni tak nějak věděli, o co se jedná. Jak moc bylo pro tebe těžké začínat v tomto ohledu od nuly?
Začátek byl jednoduchý jako facka. Aktivitou další kapely jsem v zásadě pokračoval tam, kde ukončil tu předchozí, byť nové jméno stojí po boku ostatních nováčků. Ano, recenzenti mnohdy spojí a navážou na mé jméno, s tím však nelze nic dělat. Je to fakt. Snad za dalších dvacet let, pardon, teď už jen čtrnáct, kdy už budu v důchodu, se uvidí, „kdo měl pravdu“.
EINE STUNDE MERZBAUTEN je ale na druhou stranu super název. Zaregistrovat jsme však mohli i název OHNE STUNDE MINUTEN. Zkus nám nyní vysvětlit, pod jakou „vlajkou“ nyní tvoříš a v budoucnu hodláš tvořit?
Díky za pochvalu, název super, ale špatně se vyslovuje a vysvětluje známým, hehehe! Ale beru to jako s nečitelným logem některé kapely. Lidi si zvyknou. Varianty názvu mě baví. Je to provokativní a zmatečné, takže kromě tebou uvedeného posledního tvaru existují také: ALLES GUTE MADHAUSEN, d ESM od, EBORTION STEEL MARAST, EXKLUZIVNÍ SPOLEK MISTRŮ, EXTRAORDINARY SUNDOG MOONCAT, OHNE STUNDE MINUTEN. Ale jsou tu i rádoby nesouvisející jména: 666tet, CZECHNOISE S.R.K., P666.D3, ROUTERMOST, ŠUMIT. Při sledování kapelní aktivity dostanou věci souvislosti.
Na kompilaci JINÁ HUDBA je představen track, který mě opravdu hodně překvapil. Jasně, i NAPALMED měli jakési „civilnější chvilky“, ovšem OHNE STUNDE MINUTEN se zde představují opravdu v hodně odlišné jakosti… no, skoro až „meditativní“. 🙂 Čím to? Přiznám se, že bych vůbec netipoval, že pod něčím podobným budeš podepsán právě Ty… 🙂
Pokud tě kompozice překvapila pozitivně, pak máme velikou radost. ESM nejsou nijak stylově svázáni a právě Honza a Zdeněk, stabilní členové kapely, přispívají svými nápady, takže se můžeme vydat kamkoli. Omezení je jediné: kamkoli, kam jim budu stačit, protože oba jsou výborní muzikanti. Přesto právě oni chtějí dále dělat bordel… A já zas více jinam, než jsem, kde už jsem byl. 🙂 Pokud tedy posluchač bude na nějakém koncertu, nebo uslyší třeba právě skladbu z novinkové kompilace, může být napříště šokován. Neustále se cíleně proměňujeme. Nejvíce je to slyšet třeba zrovna na vydaných albech.
Dokázal bys nyní uvést, jaké projekty nyní udávají směr v rámci noisové scény? Přibývá stále nových projektů?
Projektů jsou miliardy. Dobrých jen pár. Za ty nejlepší bych jmenoval třeba RytmiKstr (pomalochodné elektronické parytmy s mnohdy industriální produkcí), nejčerstvější bordelařinu _R_K_ (nesexuální harshení s přesahy podtržítek), dále potom všechny projekty ze S.O.M.A. rodiny, věnující se obsluze, manipulaci a destrukci elektroniky ruské provenience SOMAsynths.
Jsou ještě pro tebe lákavé koncerty? Ono to nyní sice stejně nejde, ovšem zajímalo by mě, jestli do budoucna s těmito radovánkami ještě počítáš?
Koncerty jsou pro mě lákavé coby posluchače. A zároveň nezbytné coby zvukovo-producenta. Bez toho to nejde, jen na koncertě se pozná, kdo je kdo!
V časech kovidových se člověk musí umět zabavit hlavně tím, co je „dům schopen dát“. Vyplňuješ toto hluché období tím, že tvoříš nové a nové věci? Je pro tebe toto období nějakým způsobem více inspirativní?
Inspirativní bych neřekl. Spíše ta uzavřenost v mém případě napomáhá rozličnému blbnutí. Lze nahrávat, tvořit, experimentovat, tak tak činím.
Jakou kvalitu má podle tvého názoru česká scéna? Můžeš to klidně vzít napříč žánry…
Nehledám, neumím tedy vůbec posoudit. Eventuální doporučení poslechnu. Nepochybuji o tom, že scéna (pokud existuje) je taková, jakou si posluchači a fanoušci, zaslouží.
Radku, děkuji za interview, je super, že po nějaké době jsme mohli toto uskutečnit. 🙂
Alle, to už je konec? Já ti děkuji, že sis vzpomněl. Čtenářům nezdolného R.U.M.-u za trpělivost.
ALL