Detektivní práce spojená s projektem QONIAK je u konce. Přiznám se, byl jsem marnej. Z obalu jednoduchého CD jsem opravdu nedokázal vydedukovat název kapely. Úspěšný jsem byl jen s ohledem na pojmenování kolekce. „Mutatio“. Co to asi může být? Začnu otázkou: „Už jste někdy něco slyšeli o digitálním jazzu?“ Pokud jste natolik otrlí a zvrácení jako já, rozhodně si QONIAK zkuste poslechnout.
Duo jazzových hudebníků (Lionel Friedli / Vincent Membrez) se ve své tvorbě zaměřuje na pouhou kumulací kláves a bicích, a to bez jakéhokoliv vokálu. Pokud máte pocit, že by mohla být nahrávka výrazově hodně chudá, mějte na paměti, že tomu tak rozhodně není. Oba protagonisté dokáží totiž zvuk nebývale zahustit, nemluvě o jejich hráčské virtuozitě. Myslím si, že právě díky „vědátorskému postupu“ se kapele podařilo vytvořit skutečně velmi osobité dílo. Svým způsobem se jedná o velmi důmyslné provětrání zatuchlých jazzových chlívečků, jež jsou posvátně bráněny partami konzervativců. QONIAK jdou ale proti všemu a všem.
Líbí se mi, že jim není cizí ani dávka infantility, předně té industriální. Některé melodie jsou snad vytaženy z nějakých pravěkých videoher. 🙂 Zároveň jsou ale precizně a především impozantně přetaveny instrumentálně. Další záležitostí jsou pak krásné bublavé zvuky, jimiž se např. v devadesátých letech prezentovaly elitní EBM formace. QONIAK ovšem celkově míří úplně jinam. Jedou si vlastní „ligu“, s opravdovou elegancí a grácii. S tímhle projektem budou mít problém nejen rockeři (bez kytar to není ono), ale také elektronici (hudba zkrátka nepulsuje a netepe). Pokud však nepatříte ani do jedné z těchto skupin, nejste hudebně striktní, rozhodně si počin „Mutatio“ naočkujte (jak současné).
QONIAK, švýcarští Sheldonové Cooperové, místo not používající rovnice a vzorce. Je to robotické, je to umělé, je to odlidštěné, ovšem je to sakra jiné. Je skvělé, že jsou mezi námi stále inovátoři, jež investují čas do takto nekomerčně nastavených projektů, ostatně z jazzových kruhů jsou už na toto dávno zvyklí. Ale abych tady nepsal jen o již výše zmíněné robotice. Závěrečná skladba „Bokal“ je velmi příjemnou baladou, u níž dost možná i slzu uroníte (a nebo se také budete radovat z toho, že už jste na konci). Já ale ne. Za mě je „Mutatio“ velmi odvážným počinem muzikantů, kteří už nevědí „coby“. Digitální válka proti klišé právě začala! Dobře Vy!
Skladby: Scoul, Coac, Ipsum, Baobob, Rooin, Qo, Gaudens, Bokal
Sestava: Lionel Friedli – bicí; Vincent Membrez – klávesy
ALL