Za tajemným projektem QIP stojí polský multiinstrumentalista jménem Maciek Pasinski, jenž v dřívějších dobách působil coby kytarista v úspěšné doomové kapele SIRRAH. Ta si v devadesátých letech vedla opravdu velmi dobře a není žádným tajemstvím, že se v posledních letech pokouší i jakýsi comeback. Ten se však odehrává bez asistence výše jmenovaného umělce, který se v mezičase odstěhoval do irského Belfastu, kde založil projekt QIP. „On Ephemeral Substrates“ následně přichází na světlo zčista jasna, a to bez jakéhokoliv demáče či singlu. Zkrátka překvapení a rána z nebe v jednom.
A příjemné překvapení se skrývá i samém nitru CD. Hudba QIP je totiž opřena o deathmetalový základ, do kterého byly naroubovány industriální prvky, tu a tam se objeví melancholičtější pasáž, jež dává najevo, že ani doom metal není v hudbě QIP zcela vyautován. Z celkového pohledu je však zřejmé, že velmi silnou zbraní QIP je notně „zindustrializovaný sound“, nemluvě o celé řadě nasamplovaných zvuků. Protože ale Maciek netvoří písně jako takové, ale zaměřuje se spíše na delší kompozice, přijde mi jeho nahrávka méně předvídatelná, a tím i nikterak fádní.
Rozhodně neočekávejte okamžité oposlouchání, nahrávka naopak drží veškeré trumfy spojené s nutnosti látku poznat a zahloubat se do ní. Jako příklad mohu uvést skladbu „Discarded Specimens“, jejíž první part spadá někam do oblasti alternativního doom rocku, avšak hned následující části skladby jsou řádně brutální a podtrhují alespoň částečnou příslušnost ke „smrtícímu kovu“.
Určitým poznávacím znamením QIP je pak také ponurost. Ta je reprezentována především skladbami ve středním tempu (např. „Payback Ritual“), a když bych si odmyslel řadu kudrlinek, docela dobře si dokážu rozpomenout na album „The Final Chapter“ od HYPOCRISY, které v tom valivém tempu nabízí v podstatě obdobnou metalovou verzi. Myslím si, že Maciek má starou metalovou školu v krvi, o tom nemůže být sporu. Zároveň si je ale vědom, že s klasickými zbraněmi už to s ohledem na osobitost příliš nezmůže. Toto uvědomění je s ohledem k jeho snažení skutečně klíčové a já osobně vnímám tento faktor jako největší pozitivum nahrávky. Naopak trochu podivně na mě působí texty. Jejich civilní nádech je sice originální, ale ta kvanta textu představují padající lavinu. Chvílemi mám dokonce pocit, že poslouchám zvuk k filmu, do kterého mi kdosi předčítá titulky – samozřejmě ostřejším způsobem. Škoda, že Maciek nenechal trochu více „promluvit“ samotnou hudbu, neboť jeho nápady nejsou vůbec špatné…
Celkově je ale album „On Ephemeral Substrates“ obstojnou pozvánkou to nevšedního metalového labyrintu. Pod rouškou QIP se skrývá inteligentní industrial/death metal, jenž se může honosit celou řadou kliček, žánrových úskoků a melancholicky laděných intermezz. Pro konzervativní posluchače může znamenat peklo pro mozek i uši, hudební „Emilové Holubové“ v něm dost možná najdou poslouchatelnou alternativu. S debutem QIP jsem tedy víceméně spokojen. Zkuste, ochutnejte…
ALL