Jak mám polskou scénu docela dobře prostudovanou, tak o deathmetalové partě PRELUDIUM jsem doposud neměl ani páru. Kapela funguje už víc jak třináct let a na kontě má hned tři řadové desky a právě počin „Redemption“ patří v podstatě k novinkovému zjevení, jež se na polském metalovém nebi objevilo letos v lednu. Určitou pikanterií osudu je však i to, že o vydání alba jsem se dozvěděl oklikou přes Indii (!), neboť právě undergroundový label Transcending Obscurity, vedený nadšencem Kunalem Choksim, pochází právě z této metalem (pravděpodobně) zapomenuté krajiny. To jsme si tedy zprvu myslel, jenže Kunal je opravdu nezmar a PRELODIUM si rozhodně nemohli přát nic jiného, než kápnout na takto činorodého borce. Ale nyní už k samotnému albu…
Pokud bych měl tvorbu PRELUDIUM nějak výstižněji charakterizovat, označil bych ji za hodně zlou a rouhavou. Nemůžu si pomoci, ale z hudby cítím jakousi zvláštní naštvanost na poměry, ve kterých členové PRELUDIUM musejí žít, jsou jim prosti srsti náboženští fanatici i pokrytečtí jedinci, jež se bojí na plnou hubu vyjádřit svůj vlastní názor. Alespoň nějak tahle chápu některé bonmoty obnažené v textech. Démonický dojem v rouhavě deathmetalovém rauši, doplňuje skutečně „ohavné“ frázování Łukasze Dziamarskiho, kterého si při poslechu představuji jako kněze, který přijde do kostela mezi své ovečky a místo osvědčeného evangelia, šokuje přísedící celou řadou antikřesťanských historek. Bžunda. Ale jen taková moje…osobní.
Z celkového pohledu jedou PRELUDIUM hodně navážno a jednoznačně spadají do současné sorty death-blackových kapel, kterých je v Polsku velká spousta, přičemž na samotném vrcholu, trůní nezničitelný kolos jménem BEHEMOTH. Každopádně ale ani PRELUDIUM se za svojí hudební porci nemusejí vůbec stydět. Přestože není jejich hudba zcela jasně definovatelná, tzn. taková, že byste si řekli: „Jo, tohle jsou PRELUDIUM“, rozhodně lze pochválit výraznou většinu skladeb, postavených na zničujících kytarových riffech a zběsilém tempu, které občas vystřídá nějaké to klidnější intermezzo. Další přirovnání? Rozhodně musím znovu oprášit výše uvedenou tezi o BEHEMOTH, ve srovnání s PRELODIUM, spíše jejich starší tvorbu.
„Redemption“ je v rámci žánru dílo lehce nadprůměrné. Najde se na něm celá řada zajímavých motivů, které se jednoduše nemohou nelíbit člověku, jež alespoň malinko přičichl k tomuto druhu umění. V obecném měřítku, je však třeba rozhodně zmínit i to, že obdobně kvalitních nahrávek je po světě poseto spousty a vítězí dnes pouze ty, jejichž kvalita převyšuje ostatní o několik parníků. Tak to prostě je a osobně je mi docela líto, že tyhle řádky musím na závěr psát v souvislosti právě s PRELUDIUM, kteří na své čtvrté řadovce vlastně neudělali vůbec nic špatně, spíše naopak. Pokud však chtějí výš, musejí něčím vyčnívat, něčím dalším zaujmout. Každopádně ale milovníci tohoto žánru, by si při poslechu „Redemtion“ mohli rozhodně přijít na své. Mé osobní plus pak přidávám za tu krásně blasphemickou atmosféru…
ALL