Album „druhého“ PRAŽSKÉHO VÝBĚRU mám doma už nějaký ten týden, ovšem recenzi jsem schválně nechal trochu uzrát. Důvodem byl především můj hudební pokus, na který mě navedlo hodnocení ostatních píšících publicistů a v neposlední řadě jsem byl také ovlivněn řadou různých diskusí, donekonečna komentujících toto velmi kontroverzní album. Proč kontroverzní? Především proto, že zpěvák a klávesista, Michael Kocáb, vytvořil celé album bez asistence svých tradičních kolegů, Michala Pavlíčka a Viléma Čoka. Jediný, kdo ze základní sestavy ještě zbyl, je bubeník Klaudius Kryšpín. Základní otázka tedy zní, dokázali noví členové nahradit Pavlíčka a spol? Je tohle ještě vůbec ten pravý „VÝBĚR“? Moje odpověď je jednoduchá. Stejně tak jako vznikl „výběr“ původní, tak také vznikl „výběr“ druhý. Už samotný název kapely vždy trefně vystihoval Kocábovo hledání správných hudebníků! V některých recenzích, potažmo i diskusích, jsem však narazil na věty typu: „bez Pavlíčka už to není výběr“. S tím bych alespoň z části mohl souhlasit, ovšem rozhodně se na tomto tvrzení nedá postavit hodnocení desky. Hudba se přeci vnímá mnoha možnými způsoby, nikoliv však rozumem! A teď k tomu mému pokusu.
Půjčil jsem album třem svým kamarádům, u nichž byl vždy PRAŽSKÝ VÝBĚR tou nejlepší českou kapelou. Zároveň jsem jim však neprozradil, že v této kapele už nehraje Michal Pavlíček, a tak jsem je vlastně hned dopředu nepostavil před zeď možných pochybností. Zhruba za deset dní jsem měl výsledek! Všichni tři kamarádi (hudebníci) byli z alba úplně nadšeni!!! 
Hodnotili především skvostné instrumentální výkony a naprosto bombastický zvuk! Ihned po jejich hodnocení jsem jim představil onu novou sestavu, načež se rozpoutala diskuse, kterak by asi nové album PRAŽSKÉHO VÝBĚRU znělo s Pavlíčkem. Nicméně australská dvojice, kytarista Glenn Proufoot a basák Richard Scheufler, přinesla do PRAŽSKÉHO VÝBĚRU novou „krev“, a proto zní deska neskutečně moderně a zároveň i tvrdě. Michael Kocáb se zkrátka nebojí riskovat, experimentuje a pokud jeho „Za kyslík“ nevyšel, rozhodně se totéž nedá tvrdit o „Vymlácených rockových palicích“. Deska totiž HRAJE neskutečným způsobem, virtuozita a moderní rockové pojetí z ní doslova srší. I když rockové pojetí… některé songy znějí hodně metalově. Tak např. za tvrdé riffy ve skladbě „Něco za něco“ by se nemuseli stydět ani švédští CLAWFINGER. Rovněž Kocábův pěvecký projev je oproti minulosti mnohem agresivnější, zároveň však neztrácí tradiční „výběrovský“ ksicht. Povedeným tahem bylo také angažování zpěvačky Zlaty E. Kinské, která jakoby „nahrazovala“ křepčivé vokální projevy Vildy Čoka. Hodně spekulativní jsou pak Kocábovy texty. Hned úvodní skladba „Ty vole“ obsahuje nejznámější část Internacionály, samozřejmě s notně předělaným obsahem. Když však texty prostudujete důkladněji, záhy zjistíte, že Kocáb nejenže shazuje dobu dávno minulou, ale trefuje se zároveň i do dnešního světa a v neposlední řadě si dokáže udělat legraci i sám za sebe, tak jako je to třeba v textu skladby „Jak slepice po flusu“. Zde je malá ukázka: „…v permanentním poklusu, jak slepice po flusu se lidstvo žene za profitem. Ačkoli jsem nebyl jinej, dnes už mi to šťávy vrací, chce to vzpouru provokaci…“.
Mezi ústřední kousky dále patří už výše jmenovaná „Něco za něco“, rap metalový „Schizoidní klub“ a tématicky střelený hit „Buch štempl sem, buch štempl tam“, ve které jakoby se dvojice Kocáb/Kinská přetahovala o lano. Naopak hodně exhibicionisticky můžou působit dvě závěrečné skladby „Basket Of Words“ (částečně v Angličtině) a „Vymlácený rockový palice“, ovšem jestliže přistoupíte na celkový koncept alba s otevřeným hledím, nemohou vás tyto úseky nikterak rozhodit. Ve všech skladbách se stále něco děje, stále je co poslouchat a objevovat. Pokud kapela působila na albu „Běr“ poněkud bezradně, na novince se představuje jako velmi silné a především moderní komando. Zbavte se tradičních českých předsudků a jděte do toho! Výtečná deska! „…informace nejsou znalost, znalost není moudrost, moudrost není pravda, pravda není krása…“
ALL