Dlouho jsem si říkal, jak tuto recenzi pojmout. Už před časem bylo záhodno hodnocení desek zkracovat, neboť čtenáře stejně nejvíce zajímá samotný verdikt. To je zkrátka fakt. Z toho důvodu jsem upustil od rozebírání jednotlivých skladeb. Dnes stačí jednoduše překliknout na YT a obrázek se v tomto ohledu začne sám vybarvovat. A proč toto píši především v souvislosti s POSTCARDS FROM ARKHAM? Protože právě toto dílo by se dalo rozebírat od půdy po sklep, mohli bychom se zde utápět ve složitostech, ostatně jako samotní tvůrci, a výsledek by byl stejně poloviční.
Marek „Frodys“ Pytlík je bezpochyby hodně šikovný muzikant, hlava otevřená všemu možnému i nemožnému, ovšem s „Øakvyl“ šlápl víceméně vedle. Ano, na albu se najde celá řada interesantních momentů, melodicky hřejivých, post-rockově křehkých, ale s metalovou agresí to dohromady dost dobře nejde. POSTCARDS FROM ARKHAM zkrátka chaos nesluší. Přerod v regulérní kapelu v podstatě nepřinesl nikterak zásadní plus, spíše došlo k narušení toho, co na předchozích počinech poměrně dobře fungovalo. „Øakvyl“ tak pro mě představuje cestu odnikud nikam. Když už přijde nějaká zajímavá pasáž, je násilně přebita sypačkou, a to zcela nelogicky. Přirozené rozklíčování, pointa, to tady silně hapruje. Bohužel se ale nepovedly ani vokály. Znovu a znovu… není tu ani jeden určující hlas, který by dokázal desku nasměrovat do přirozených vod. Určující symbol chybí jako sůl! A pak to šeptání… to je fakt český zlozvyk. PROČ? Vždyť je to tak prudérní…
A pak tu máme ještě jednu věc… zvuk. Přiznám se, nelíbil se mi od prvního momentu. V součinnosti s tím, co kapela předvádí, jak se prezentuje, mi toto zkrátka nesedí. Nevím, jako kdyby se z POSTCARD FROM ARKHAM musela stát extrémně metalová kapela za každou cenu. A avantgarda? Stačí si vzpomenout třeba na PRVNÍ HOŘE! Úplně jiná liga… (a přitom zřetelně česká 🙂 ).
Ale ještě k tomu zvuku… Nahrávalo se v GM Studiu Martina Roženka, přičemž mastering proběhl ve slovutném Fascination Street studiu Jense Bogrena. Uffff… Kdybych to býval věděl dřív, možná bych napsal, jak deska neuvěřitelně hraje… 🙂 Ale nemůžu si pomoci, ten zvuk mě ale vůbec nebaví. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že ty pomyslné „amorphisní“ části dokonce „boří“. Ale co člověk, to uši… Jak mě na posledním albu překvapivě hodně pobavili AWRIZIS (další kapela, ve které Frodys působí), tak POSTCARD FROM ARKHAM mě na „Øakvyl“ dokonale utavili. Nevím, docela by mě zajímalo, jestli kluci s odstupem času skutečně dosáhli svých záměrů…
Skladby: Prologue, Yidhra, Mutual Distortion, Spiritual Transcendence, Against Binding Gravity, Lost Home, Erich Zann Syndrome, Violet Suicide, Ten Steps Forward And Eleven Reasons To Go Back, Happily Never After.
Sestava: Marek „Frodys“ Pytlík – kytara, vokály; Jaroslav Mahr – kytara; Jakub Moj – baskytara; Jan Gajdoš – bicí.
ALL