Nemůžu úplně tvrdit, že nám zrovna ze Švýcarska dochází velká spousta promáčů, ale když už se tak stane, nejedná se o žádné průšvihové záležitosti (spíše naopak). Dalším ukázkovým vzorkem budiž i další vcelku nenápadná trojice muzikantů, říkající si PHASED. Dle náhledu do diskografie mi vychází, že tito pánové rozhodně nepatří k žádným nováčkům, vždyť své první CD nahráli před dobrými šestnácti lety! Aktuální počin se pak může honosit číslicí „pět“, byť Švýcaři během své dráhy zrealizovali taktéž nějaké to EP.
Aktuální „Aeon“ je ovšem nahrávka opravdu velmi zdařilá, přestože na chuť jsem jí přišel až po několikanásobném poslechu. Z počátku jsem si dokonce myslel něco o točení se v bludném kruhu, ovšem brzy se mi dostalo možnosti proniknout do těch nejtemnějších zákoutí a v současné době mám už PHASED zaryté doslova pod kůží. A čím jsou tak výjimeční? Především tvoří hudbu se starými základy, do kterých zakomponovávají soudobé prvky a v širší míře nechybějí ani záchvěvy experimentální. Představte si to asi tak, jako byste dostali možnost zvelebit si historickou budovu. Nejprve vám bude sice trochu lito, že tou rekonstrukcí vytlačíte ducha původnosti, ale v závěru se stejně zaradujete, neboť i citlivá inovace přináší své výsledky.
Když si album zapnete a rozjedou se první vteřiny skladby „Seed of Misery“, okamžitě vám naskočí SAINT VITUS, možná BLACK SABBATH. Hutná a valivá hudba, výrazné basové tóny a maximálně přebuzený zvuk kytary. V případě PHASED však ani náznak nějakého zrychlení, pouhá houpavost zabalená do poněkud zvrácené formy meditace. Jak se ovšem na začátku zdálo, že PHASED budou především o tributu staré staré škole, tak hned následující skladby mě docela hustě vyvedly z omylu. Ano, i v dalším průběhu se tu lze setkat s tím nejryzejším stoner/doomovým běsněním, avšak čím dál častěji jsou odkrývány psychedelické úryvky, jejichž charakter lze škatulkově popsat zaříkávací formulkou „experimentální stoner/doom metal“. Zapomenout však nelze ani na momentky čistě ambientní. V tomto ohledu asi nejlépe poslouží položka zvaná „Into Her Gravity Well“.
Za vrcholný počin ovšem považuji hned následující „(Return of the) Son of the Sun“, kde se to hemží vesmírnými zvuky, jež krásným způsobem obepínají nemilosrdnou těžkotonážnost kytarových riffů. Nicméně i old schoolový marš dostane někdy pořádně zatopit, a to prostřednictvím neuvěřitelných zvukových efektů. Přesně tohle je záležitost, ve které si PHASED doslova s radostí čvachtají a vesmírnému konceptu tak pochopitelně dodávají hodnotnější punc (viz. skladba „Etched“). A když už jsem nakousl kytarové efekty, tak logicky nesmím opomenout ani ty vokální. Prototypem základního projevu je sice standartní hardrockový zpěv, ovšem když se určitá skladba dostane do extravagantnějšího stádia, doznává změn i samotný přednes, což je další z velmi intuitivních prvků tvorby PHASED. Např. v „(Return of the) Son of the Sun“ je zpěv kytaristy Chrise Sigdella doslova božsky kazatelský. Úplně mě to sevřelo…
„Aeon“ není deska pro všední dny. Dá obrovskou práci, než se posluchači vůbec podaří do hudby patřičně zabřednout. O to větší je však následný prožitek. Chválit ovšem musím i rutinérské provedení ostatního, neboť třeba po zvukové stránce je CD naprosto strhující. Hlouběji a hlouběji – ještě víc na dřeň! Hutná a bezbožná omalovánka psycho-stoner-doomu k vašim službám!
ALL