Kdo by si nepamatoval na PHANTASMU, legendu slovenského death metalu?! Pokud jste pravidelnými čtenáři R.U.M. webu, určitě jste si všimli nedávného rozhovoru, ve kterém Andy shrnul jednak největší úspěchy, ale zároveň představil nové vize plné odhodlání – a ty nejsou věru malé. Abych však byl schopen posoudit aktuální novinku „BOOK OF PHANTASMA“, musel jsem si dát takové historické opáčko. Poslechl jsem si tedy všechny nahrávky – samozřejmě včetně legendárních demáčů a návdavkem jsem přidal album „Gospel“ z roku 2002. Právě tenhle matroš mě v minulosti jaksi minul, lépe řečeno, nebyl zde až tolik k sehnání, nebyl ani tolik naočích. Až nyní jsem však zjistil, jakou jsem udělal chybu! Skutečně parádní věcička…(tímto děkuji Jirkovi Pigeonovi z PigeonShit Agency, jenž tuhle nahrávku našel ve svém distru !!!)
I když kapela PHANTASMA dlouhá léta spíše klimbala, Andy rezolutně odmítá, že by někdy došlo k jejímu rozpadu. I proto se „BOOK OF PHANTASMA“ nedá označovat za regulérní comeback. Spíše jde o probuzení . Pro úplnost ještě dodávám, že už v roce 2009 se kapela představila s „íčkem“ „Alternativa 666“ a dnes…dnes tu máme PHANTASMU s dalším reprezentativním kotoučkem o jehož vydání se postarala americká firma Apocrypha Records. Že by opětovná cesta do světa? Je to možné!
Posluchač by však měl být připraven na to, že PHANTASMA minulosti je něco jiného, než PHANTASMA v současnosti. Ze sestavy zbyl už jenom Andy, který se obklopil novými tvářemi a na hudebním směřování je to zatraceně znát. Pryč jsou temné a houpavé pasáže, přednost dostala říznost spojená s přímočarostí a možná i z toho důvodu není úplně snadné do materiálu lehce proniknout. I když kapela podává veskrze profesionální výkon, stále se nemohu zbavit dojmu, že mi tu něco chybí. Dřívější tvorba měla jakousi nepopsatelnou hloubku, kdežto nové skladby „kráčejí spíše po povrchu“. Už z toho důvodu nezní deska osobitě jako její předchůdci, ačkoli kytarové party jsou stále snadno rozpoznatelné, nemluvě o zvuku. Problém však vidím především v tom, že jednotlivé tracky nejsou příliš členité, když už konečně nabídnou trochu toho vzruchu, je to jen na malou chvilku. Tímto však kapelu rozhodně nezatracuji, zvolená cesta mi „pouze“ tolik neimponuje…
Za pozornost však jistě stojí zmínka o konceptu desky, který je rozdělen do jedenácti kapitol. Zhudebněná kniha se honosí vlastním příběhem a aby mu člověk porozuměl, je k ruce rozhodně potřeba textová příloha. Jak už jsem výše uvedl, tracky nejsou příliš členité a pokud si PHANTASMU poslechnete jen tak na „blind“, žádného příběhu si v podstatě ani nemůžete všimnout. Když se však rozhodnete pro poslech opakovaný, určitě se vám do paměti vryje precizní kytarová mezihra v „Chapter 3 – Warrior“ či postupně gradující průvan v „Chapter 6 – King“. Obdobných slastných okamžiku je tu však poskrovnu.
Z alba „BOOK OF PHANTASMA“ jsem tedy spíše rozpačitý, byť komplexní kvalitu rozhodně popřít nelze. Osobně mi tu však chybí to potřebné „něco“, jenž by mě stáhlo do hry jako tomu bylo za starých časů. Tak třeba si mě PHANTASMSA získá albem dalším..
ALL