Trochu jsem si to zjednodušil a hned od úvodní skladby překřtil skupinu PERHELION na „ALCEST z Maďarska“. Žánrová podobnost i některé instrumentální výjevy, mají k populárním Francouzům skutečně dost blízko, přestože je z tvorby PERIHELION zřetelně cítit východoevropský feeling. Krásy a kouzla nahrávky poté vyvstávají i z matěřské lyriky (zpěvu), nemluvě o kouzelném kytarovém zvuku, jehož parametry jsou sice v základu blackmetalové, avšak finální vyznění je víceméně líbivě blýskavé – téměř pozitivní. I proto bych si dovolil „Zeng“ označit za bezkonfliktní a příjemnou nahrávku, která neřeší smrtelně vážné situace, nekomentuje každou druhou válku, ale práhne především po atmosféře a svojsky pojaté umělecké výpovědi (tu i docela dobře vystihují promo fotky a pod recenzí uveřejněný klip ke skladbě „Égrengető“).
Myslím si, že tenhle druh indie post-black metalu má v podání PERIHELION rozhodně co nabídnout a mě osobně nejvíce baví skladby (nebo určité části), jež jsou postaveny na „písničkovosti“ a nesmírně poddajných refrénech. Ukazuje se, že i maďarština může být v metalu zajímavou alternativou na cestě k osobitosti, přestože PERIHELION nejsou v tomto měřítku jediní, vzpomeňme na úžasný projekt THY CATAFALQUE, který mimochodem také letos přichází s novou nahrávkou. Ale zpět k PERIHELION a těm vůbec nejlepším skladbám…
Do této kategorie řadím nesmírně podmanivou píseň „Vég se hozza el“ s kouzelným refrénem, dále nemohu zapomenout na pochodové tempo ve skladbě „Végtelen kék“, která klame tělem, neboť z počátku vyznívá poměrně hrubě, ovšem za několik málo vteřin se proměňuje v nejniternější věc na albu. Hned poté se ke slovu hlásí již výše zmíněná klipovka „Égrengető“, představující současné muzicírování PERIHELION v kostce (cit, něha, tu a tam divočejší nástupy kytar, něco jako black metal, ale už notně vzdalující se tradičnímu základu). Rozhodně jeden z vrcholů celé kolekce.
Následující „Uzött“ pak ani nelze považovat za regulérní píseň, spíše se jedná o zvláštní druh doom-ambientní elegie s lehce nervózní atmosférou, ovšem škoda je, že nemám šanci chápat text, neboť právě na tomto místě by mohlo ležet něco hodně zajímavého. No… Z maďarštiny nerozumím ani z bla. Ale pojďme dále… V „Hajad szél“ povstává snad ještě jednodušší a o to více chytlavější hudební forma, jejímž poznávacím znakem je plačtivý vokál s letmými výkřiky, reagujícími na občasné zrychlení. Soft post-black metal? Může být!
A co tu máme ještě? Rozchod a odchod, rozpuštění všech sluncí – to je závěrečné „good bye“ v podobě ostřejšího tanga „Széthulló színek“, kterému nechybí ani mírně avantgardní nádech, ale podle mého názoru to není úplně ono. Síla PERIHELION spočívá v něčem úplně jiném… Protože ale není finální tečka extra dlouhá, závěr nikterak neničí předcházející a na mém celkovém hodnocení desky se vůbec nic nemění. „Zeng“ je kvalitní, zajímavá a především zábavná deska pro neortodoxní posluchače a jsem si jist, že si své příznivce určitě najde. Do těchto PERIHELION se rozhodně vyplatí investovat. Peníze i čas.
ALL
http://perihelion-official.bandcamp.com