V tomto rozhovoru se znovu vydáme do hlubin finského undergroundu. Která kapela mě překvapila tentokrát? PERDITION WINDS! Mladá štika na poli agresivního black metalu, která si na R.U.M. webu rozhodně zaslouží prostor, a to nejen tím, že v letošním roce vydala svůj dlouhohrající debut s názvem „Aura of Suffering“. Tihle hoši jsou do černého řemesla hezky ponoření a já pevně doufám, že jim onen entuziazmus vydrží ještě hodně dlouho. Jestliže tedy tíhnete právě k přímočařejší blackmetalové formě, vyzkoušejte třeba i tuhle partu. Rozhovor budiž průvodcem po jejich dosavadních cestách necestách. Na mé otázky odpovídali hned tři členové PERDITION WINDS. Jó, tomuhle já říkám dělení práce!
Zdravím do Finska! Nejprve mi dovolte, abych se vás zeptal na to, co je u vás nového. Zároveň zkuste vyjádřit, proč by posluchači měli dát šanci právě PERDITION WINDS?
R.A:: V současnosti jsme skutečně hodně aktivní, hrajeme koncerty a k tomu píšeme nový materiál. Naše schopnosti ve spojení s mnohem lepšími nástroji, jsou úplně někde jinde, než když jsme někdy před patnácti lety zkoušeli hrát první riffy a taky některé naše hodně první dosti špatné skladby. Nyní můžeme skutečně zhmotnit své představy, jak uznáme za vhodné. A proč by měl někdo poslouchat právě nás? To nelze jen tak přesně říct. Možná je naše hudba určena pro posluchače, které už nudí všechny ty výborné technické blackmetalové kapely a rádi by si třeba poslechli nějakou hudbu, která je víceméně ovlivněná starou školou. Přesně těmhle posluchačům, by se naše hudba mohla líbit. Jinak naše kapela nepřináší scéně nic nového, spíš něco starého, ha ha….
E: Pokud máte rádi black metal hezky divoký, špinavý, ale zároveň byste si chtěli poslechnout něco čerstvého, něco místo řady klasických alb, které máte v regálech, pak by pro vás mohli být PERDITION WINDS správnou volbou!
V těchto dnech jste začali s propagací vašeho alba „Aura of Suffering“. Když jste desku tvořili, měli jste přesně definovaný nějaký cíl, kterého jste chtěli dosáhnout?
RA: Já si nemyslím, že bychom měli s albem nějaké konkrétní cíle. Myslím si, že se spíš snažíme vytvářet skladby, kde bychom chtěli, aby se odráželo naše vlastní já. Při skládání hudby jsem si třeba všiml, kterak se naše skladby stávají čím dál delší, což není v tomto hudebním ranku úplně běžné. V některých skladbách totiž došlo k tomu, že výrazně dřív byla hotová hudba, přičemž texty byly dodělány až později. S některými písněmi jsem to však zkusil i opačně, a jako první jsem udělal texty, a když jsem si je pak četl, vytvořil jsem tím nějakou atmosféru, která pak člověku dopomohla k tomu, aby nalezl ty nejvhodnější riffy. Mám pocit, že přesně tohle třeba ovlivňuje hudbu, kterou skládám. Stačí mi k tomu jen přečíst si některý z textů a už tuším, jestli právě vznikající skladba bude spíš pomalejší a depresivní, přestože mi třeba ostatní tvrdí, že by mohla být spíš rychlá a nekompromisní.
Jak jste vlastně spokojeni se zvukovou kvalitou alba? Dosáhli jste takového zvuku, který jste si na nahrávce skutečně přáli mít?
JE: Bez nějaké další analýzy jsme si věřili, že se nám nakonec skutečně povede udělat výborný zvuk. Je syrový, špinavý… každý, kdo se s ním seznámí, určitě pozná, o co nám šlo. Myslím, že je dostatečně reprezentativní.
R.A: Na analýzu zvuku nejsem rozhodně tím pravým člověkem. Vím jen to, že zvuk je jen dobrý nebo špatný. Nicméně album zní přesně tak, jak jsem si v hlavě představoval, že bude znít. Náš kytarista T.K. odvedl při mixu skvělou práci a totéž mohu tvrdit o masteringu Henriho Sorvaliho.
JKA: Po několika různých mixech, se nám povedlo vybrat ten, který jsme pokládali za úplně nejlepší. Celkově jsme tedy naprosto spokojeni. Velké díky za pomoc patří právě Henrimu!
Zdá se mi, že tvorba PERDITION WINDS, je skutečně agresivní, rychlá a neurvalá, ovšem i emocionální a částečně i melodická. Hledáte záměrně tyto protiklady, kdy se v hudbě třeba nečekaně střídají rychlá a pomalejší tempa?
JKA: No, možná je to tím, že posloucháme spousty rozdílných hudebních žánrů, kde se mísí různá tempa a pochopitelně i další výstřednosti, takže i to možná může mít vliv na nás samotné. Já opravdu nevím… Jen vím, že by bylo docela hloupé, abychom se záměrně zaměřovali na to, jestli má určitá skladba hrát pomalu nebo rychle.
Desku „Aura of Suffering“ vnímám jako produkt old schoolu, ovšem i v něm lze často zaznamenat něco málo současných elementů, čili všechno tohle u vás posluchač najde pod jednou střechou. Souhlasíte s mým názorem?
JKA: Nemyslím si to, i když tvé otázce rozumím. Ale jo, říkám spíše ano.
RA: Úplně přesně nevím, co těmi současnými elementy myslíš, ale bez jakékoliv hlubší analýzy ti mohu potvrdit, že rozhodně věříme v silné riffy. Tak to v naší hudbě je – riffy jsou naprosto nejdůležitější, ne nějaké náhodně poskládané akordy. Právě riffy v pozadí dotvářejí celkovou atmosféru skladby.
Jak moc důležité jsou pro vaši tvorbu texty? Mohli byste malinko přiblížit jejich obsahovou část?
J.E. Tohle je black metal! Texty jsou samozřejmě důležité, je to nutnost. Hlavním lyrickým konceptem alba je Satan/Lucifer. Texty se pak zabývají šílenstvím, lačností po krvi, posedlostí, smrtí a černou magií (Left hand path). Vždycky mám nějakou myšlenku/nápad, jehož základem je nějaký obraz. Proto mé texty nejsou určeny jako vodítko pro každého, jsou to zkrátka moje vnitřní hlasy mluvící skrze mě.
J.K.A: Texty jsou stejně důležité jako hudba. Dutý a nesmyslný vtípky, mohou konkrétní píseň úplně ochromit.
Jaké kapely pro vás představují vůbec největší inspiraci?
J.K.A: Vše od CELTIC FROST do KATARSIST .
Pokuste se nyní nějakým způsobem definovat vaši domácí scénu! Undergrounbd je ve Finsku určitě hodně rozrostlý, takže by se určitě hodilo, kdybyste nám doporučili nějaké dobré kapely…
J.E. Metalová scéna ve Finsku je pochopitelně hodně živá, hezky zavirovaná a plná nové krve! Je tu opravdu hodně undergroundových spolků, nemluvě o těch známějších jménech, kterými jsou např. LANTERN, CORNIGR, LIE IN RUINS, EXORDIUM, SEPULCHRAL AURA, UNCREATION’S DAWN, FLAME, ANXIOUS DEATH a SLUGATHOR. A to je tenhle seznam ještě opravdu krátký.
Spousta lidí tvrdí, že metalová hudba patří ve Finsku takřka k hlavnímu proudu. Můžete to potvrdit? Určitě to musí být paráda…metal v rádiích, v televizi, zkrátka všude kolem. Domníváte se, že tenhle stav je vyhovující třeba i pro undergroundové dění v metalu?
J.E.: Je nám úplně jedno, co se v mainstreamu děje. Tyhle věci nás vůbec nezajímají. Jednoduše děláme jen to, co děláme. Děláme jen přesně to, co je pro nás důležité.
R.A.: Ano, v televizi i v rádiích dostává rocková muzika hodně prostoru a vejdou se tam i některé metalové kapely, které třeba právě vydávají svá nová alba. Celkově ovšem není příliš obvyklé, aby byl dáván prostor deathmetalovým či blackmetalovým partám. Pokud máte rádi třeba symfonický měkký „metal“, Finsko se pro vás může stát učiněným rájem, ovšem s undergroundem tohle nemá nic společného. V tomhle ohledu je tady situace prakticky stejná, jako v kterékoli jiné zemi.
Teď trochu filozofie! Co je pro lidské bytí větší zlo?! Církev či Bůh?
J.E: Sem bych mohl zahrnout většinu církví, islám, komunismus (i ten kapitalistický), všechny fašistické režimy a zároveň i ty všechny korporátní elity, zejména banky!
J.K.A: Samotné lidské bytí.
RA: Říkat a domnívat se, že některá z myšlenek zabíjí lidi, je stejné jako říct, že lidé jsou zabíjeni zbraněmi. Kdepak. Pouze lidi zabíjejí lidi. Takže náboženství jako takové, nikdy nikoho nezabilo. To jen lidé, kteří stojí za některými hloupými nápady a ještě jim věří. Vždycky jde především o ty, kteří chtějí po ostatních, aby mysleli stejně a dělali přesně to, co se jim řekne.
Takže vaše plány do budoucna?
JKA: No samozřejmě nová nahrávka a taky bychom teď někdy odehráli nějaké koncerty.
RA: Také jsme nedávno nahráli materiál pro splitko s ruskou kapelou DRAMA, takže by bylo nejprve dobré zrealizovat právě tenhle počin, než se pak pustíme do něčeho nového.
ALL