Vytrvalost, píle a snaha někam se dostat. To jsou všechno atributy, na kterých plzeňská PANYCHIDA postavila svůj zimní chrám. V pořadí druhé album „Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow“ vyšlo v polovině minulého roku u firmy Folter Records, a když se schválně podíváme jaké další kapely patří právě do této stáje, můžeme v klidu konstatovat: „ano, další česká kapela má nakročeno k těm vyšším (nebo nejvyšším?) metám. Abych byl ovšem upřímný, po poslechu debutové desky „Paganized“ jsem tak nějak kluky zařadil do linie paganmetalových nadšenců, jenž si ve větší míře „berou jen od ostatních“ a i přesto, že jejich produkce rozhodně měla něco do sebe, album jako celek mě vůbec nebavilo poslouchat. Tohoto pocitu jsem se dlouho nemohl zbavit a mé vnímání neprolomila ani početná fanouškovská enkláva, kterou si PANYCHIDA podmanila až nezvykle rychle. Jenže…
… jenže s novou deskou jakoby se PANYCHIDA proměnila v úplně jinačí ansábl. Pravda, ani na novince hoši neobjevili „hudební“ Ameriku, ovšem co se týče nápadů, struktury skladeb, feelingu…nemohu vůbec nic namítat, ba co víc, deska mě skutečně baví a dokonce se přiznávám k tomu, že je častým návštěvníkem mého mp3 přehrávače při pravidelných cestách zasněženou Prahou. V podstatě všechny skladby jsou postaveny na výrazných melodických motivech, které jsou sice snadno zapamatovatelné (možná by to někomu z vás mohlo lézt na nervy, protože jak si vás některá ze skladeb „ochočí“, nedostanete ji z hlavy) ovšem nikterak kýčovité.
PANYCHIDA naštěstí nezapadla do lůna žánrové šedi a vytasila se s nůší plnou laskomin, jenž si prostě dokáži získat posluchačovo ucho. Stejnou cestu zvolili třeba i proslulí ELUVEITIE a zjevně udělali dobře. Teď už jen, aby i čeští zástupci udělali obdobnou díru do světa 🙂 .
I přesto, že deska nabízí konsolidovaný materiál vzhledem k jednotlivým kvalitám skladeb, dají se zde vystopovat určité vrcholy, jenž posouvají laťku kvality o nějaké to patro výš. Ano, právě tady se láme chleba. Co je komu platné dělení alb na „kvalitní“ a „ještě kvalitnější“, když těch „pouze kvalitních“ si brzy nikdo nevšimne? Ale teď už skutečně k tomu nejlepšímu…
Jasnou hitovkou je bezesporu úvodní vypalovačka „Red Moon Rising (The Drink Offering)“, (úplně vidím ty rozjuchané řady vlasáčů), časovaná dýmovnice, vyprskávajíc na posluchače promrzlou enklávu melodií aniž by se předem „slušně ohlásila“ (prostě „palba“ bez zbytečných inter atd.). Pokud byste na desce hledali určité pikanterie, dost možná je naleznete ve staroslovensky laděných ódách „Alatyri“ či „O Orile i Zmiji“, jenž PANYCHIDU zachycují zase v trošku jiném odlesku.
Jak tak skladby utíkaly, trochu jsem se obával, aby v samotném závěru nedošlo na jakousi „doplňující vatu“. Ale…! Ani náhodou se tak nestalo! Třeba titulní skladba nabízí nespočet monumentálních fází až…až mě to překvapivě (hodně!) dostává 🙂 . Poměrně dobrodružně pak vypadá spojení „The Myth Of The Eternal Return“ / „Black Wings Of Death“, a to z toho důvodu, že druhá jmenovaná je coverem legendárních RUNNING WILD. Skutečně pozoruhodná fungující variace, do písmene potrhující nápaditost, se kterou se PANYCHIDA na druhém albu představila. Teď už jenom nepolevovat a vydržet! Jo…abych nezapomněl. CD skutečně „hraje“, takže se není třeba obávat výsledného zvuku. Kluci si to zkrátka pohlídali a to je moc dobře!
ALL