PANYCHIDA – Haereticalia – The Night Battles (CD-2016, Cursed Records)

Už na předchozím albu mě PANYCHIDA přesvědčila o neoddiskutovatelném vzestupu vlastní tvorby, ovšem až tak razantní změnu ve vývoji jsem vpravdě nečekal. Kapela se dost možná mohla uzavřít do vlastního světa, každý druhý rok vydávat solidní paganmetalová alba a uspokojovat rozrůstající se stádo příznivců. S tím ale za partou zainteresovaných nechoďte! Novinka „Haereticalia – The Night Battles“ dokonale bortí všechny pochyby spojené s eventuální stagnací a nabízí aktuální tvorbu v mnoha odlišných tvarech a náladách.

Nevím, jak moc je zpráva o absenci pohanské atmosféry důležitá, nicméně na novince se PANYCHIDA vydala do krajiny fantasy, přičemž vybraná slovní spojení lze v klidu převést do reálného světa. Ruku v ruce s konceptem však kráčí i výše zmíněný hudební přerod, který je v základu opřen o melodický black metal a početnou sadu symfonických ploch. Nepřipravený posluchač, jenž předchozí nahrávky dobře zná, bude nejspíš v solidním šoku, když se na něho hned v prvních vteřinách vyvalí jakási „vstupní brána“ („The Wild Hunt Assembly“), za kterou by se nemusela stydět ani uctívaná LACRIMOSA. I přes tuto výraznou změnu a poměrně odlišný zvuk kytar, se však tvorba kapely dá přece jen v pohodě identifikovat, byť neotesané balení, jež pramenilo z pohansky laděného směru, vystřídali lesk a samet. Velké novum pak přichází s překvapivě výraznými doomovými vlivy, kterých je tu ukryto přehršel, nemluvě o konkrétních položkách. Vždyť právě „The Night Consumes the Light“ patří k vrcholům alba, a to její časová stopáž nepřesahuje ani tři minuty. Ještě o level výš stavím závěrečnou instrumentálku „Perchtenlaufen“, připomínající skvostnou „Believe…“ z alba „Lies“ od KRABATHOR.

band_photo3

Ale nyní ještě k dalším zjištěním… Díky majestátnímu a čistějšímu zvuku muselo logicky dojít k tomu, že nová tvorba PANYCHIDY působí mnohem melodičtěji a dost možná i stravitelněji. Vlastně ani není potřeba, aby si člověk dával práci s naposloucháváním, neboť materiál má sílu posluchače vtáhnout do děje prakticky okamžitě. Zatím se mi ale nezdá, že by to bylo na úkor rychlého oposlouchání. V poslední době mi doma hraje „Haereticalia“ poměrně často a nic podobného jsem zatím nezaznamenal. Když ovšem vynechám řádku opravdu parádních inter (i třeba těch, jež jsou součástí konkrétních skladeb), je zjevné, že se kapela ještě více upnula na „písničkovou formu“, která bývá v metalových kruzích někdy až zbytečně shazována. Osobně si ale myslím, že vytvořit skutečnou „metalovou píseň, která instrumentálně i emočně zabírá, je velkým kumšt. A přesně tohle je i případ PANYCHIDY a tohoto nemírně pestrého materiálu.

Před dobrými třemi lety jsem v recenzi kapelu pochválil „Grief for an Idol“, ovšem nikdy by mě nenapadlo, že budu mít z „Haereticalia – The Night Battles“ ještě daleko lepší pocit. Celkově ovšem tyto dva projekty příliš srovnat nelze, neboť předchozí kolekce byla ještě vykonstruována v „předpokládaném režimu“. S aktuální deskou však PANYCHIDA překvapila a ve všech ohledech jen a jen v dobrém. Přiznám se, že nahrávka mě baví komplet od začátku do konce a ve své podstatě mi nikterak nepřekážejí ani dva „live“ bonusy, které nemají s celkovým konceptem vůbec nic společného. „Haereticalia – The Night Battles“ představuje top toho, co lze v metalovém podzemí u nás slyšet. Je jen otázkou, zda-li se kapele povede přijít i na příštím albu s něčím odlišnějším, neboť jen s pouhým standartem si náročný posluchač nevystačí. Jo, to už jsou zkrátka starosti „velkých kapel“. 🙂

ALL

http://panychida.bandcamp.com/

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *