Úplné začátky skupiny PANYCHIDA byly možná krušné, ovšem bezmezná vytrvalost a především motivace dohnala tento spolek až na samotný piedestal domácí scény. Skutečně si nevybavuji soubor, který by nějakým zásadním způsobem dýchal plzeňským borečků na záda. Navíc hodnotná konkurence (např. CALES) se spokojuje s jaksi intimními vyjadřovacími prostředky, což se v podstatě s přístupem PANYCHIDY vůbec neslučuje. Honza Vaněk a spol. zkrátka dobře vědí, že celý ten UG kolos není jen o hudbě samotné, ale také o manažerských schopnostech. Když se všechny ingredience zamíchají do sebe, může ledacos zafungovat.
Primárním ukazatelem kvalit by však měla být přece jen hudba. Některým pochybným spolků z Německa sice k úspěchu stačí navléci se do ošuntělého harampádí (pochybuji, že by tohle české formaci prošlo) a hned je ruka v rukávě, smlouva na tři desky na stole, nemluvě o evropských koncertních šňůrách. Je ovšem tohle výhra? Domnívám se, že na tuto otázku by dokázali všichni členové PANYCHIDY řádně a od plic odpovědět. Po vydání vydařeného alba „Moon, Forest – Blinding Snow“, které dle mého soudu v klidu a pohodě může konkurovat západoevropské „elitě“, vytasili se hoši s ‚EP vytvořeným takříkajíc „na pohodu“. Žádné zbytečné stresy, naopak lehkost a pohodlí spojené s vydáním CD pod magazínem PAŘÁT.Na oko by se mohlo zdát, že PANYCHIDA předhodila posluchačům prostřednictvím „CD bez krabičky“ pouze flastr sloužící k vyplnění prodlevy mezi dvěma řadovkami, nicméně hříchem by bylo na tuto tezi vůbec pomyslet. Materiál na „Woodland Journey“ je sestaven naprosto excelentně! O zábavu je postaráno od samotného úvodu, navíc posluchač má možnost slyšet PANYCHIDU ve všech možných odstínech, přičemž odstřižení jakéhokoli zásadního konceptu není v tomto případě od věci. „Woodland Journey“ si proto dokonce dovoluji označit za sampler, kterému by nejlépe slušel podtitulek „to nejpikantnější z naší dílničky“. Výtečným otvírákem CD je skladba „Three Pillars“ s překrásnou ústřední melodií a neméně zdařile zakomponovaným chórem, jež se dá spojit pouze s jediným výstižným slovem – gradace! Nechci malovat démona na zeď, ovšem pokud by si tuhle skladbu kapela přetáhla na další řadovku, vůbec bych se nedivil. Nicméně ani další píseň se nedá označit jako nějaký nestanadartní odřezek. „Let Havrana“ s českým přednesem funguje 
naprosto přesvědčivě a i když by se dalo jednoduše říci, že v tomto hudebním ranku je tohle všechno takříkajíc dokola, tak u PANYCHIDY lze stále vystopovat jasně dané stopy svěžesti. Umění vytvořit „písničku“, dodat ji potřebný feeling a ještě k tomu ji instrumentálně obepnout tak, aby bylo stále co poslouchat, to je velké umění! Tento příměr jakoby z oka vypadl titulní kompozici „Return From The Woodland Journey“…
Ovšem nejen novinky jsou na „Woodland Journey“ ke slyšení. S „The Place He’s Coming From“ se podíváme do úplných počátků existence, což mi připomíná větu, kterou jsem někde vyčetl: „kapela nahrála svůj vlastní cover song“. Ale proč ne. Do stejného ranku patří také skladba „Deceased Under The Splendour Of Stars“ (z prvního alba „Paganized“), zde uvedena pod názvem „Pod svetom dzvezd“. Čili další pozoruhodný chod v už tak pestrém menu. Když poté přijde na řadu ještě „Báchorka“, může si posluchač lámat hlavu s tím, kde tohle všechno slyšel. PANYCHIDA s přístupem bazilišků nejenže vložila do původní skladby „The Story“ Češtinu, ale rovněž vyzvala ke spolupráci Míru Horejska z kapely ASGARD, který tuhle věc nazpíval. Vokalista Vlčák si pak dal ještě menší „přestávku“ při „tořří“ předělávce „Posedlá“, jež byla před nějakým tím měsícem umístěna na tributním albu. PANYCHIDA rozhodně zabodovala tím, že si do studia přizvala Dana Švarce. Možná i díky tomu zní současná verze o něco lépe než originál (no FUJ!). Ještě předtím nelez opomenout předělávku „Black Wings Of Death“ německých „hevíkářů“ RUNNING WILD, pro které má Honza slabost odnepaměti. Ledabile jsem nucen napsat, že v podání PANYCHIDY jsem schopen tento příspěvek přijmout.:) Na úplná závěr jsou pak nachystány dvě ukázky z domácích live akcí „Phantoms Of Pilsen“ … a celý monster barevný komplet je tímto uzavřen.
Na první pohled nenápadný nosič, leč v jeho útrobách se nachází mnoho a mnoho zajímavého. Až mě skoro děsí, kolik nápadů se dá ještě vytáhnout ze škatulky zvané „pagan metal“. Lépe řečeno, chci věřit tomu, že i v blízké budoucnosti budou mít kluci tolik inspirace, aby se minimálně přiblížili vysoko nastavené laťce.
ALL