Na scéně působí od roku 2005 a na kontě mají už pět řadových nahrávek. S ohledem na finskou konkurenci jsou ORDOG dost možná až příliš nenápadní, ale v tom může být nyní i jejich výhoda. Ruský label MFL Records (ve spolupráci se Solitude Productions) pase po zajímavých projektech a já osobně musím uznat, že v tomto případě měli pánové skutečně šťastnou ruku. Recenzi na aktuální „The Grand Wall“ jste si mohli přečíst na konci minulého roku, a pokračovací zprávu o stavu finského death-doomu dostanete v tomto rozhovoru, u kterého jsem přivítal hned dva členy ORDOG (Jussi Harju – klávesy, Valtteri Isometsä – basa).
Posílám pozdravy z České republiky. Vaše diskografie je překvapivě docela bohatá. Zkuste na úvod popsat vaši činnost s trochou retrospektivy? Kterou desku považujete za naprosto stěžejní pro ORDOG?
Jussi: Je těžké vybrat jen jedno album. Každé mělo ve své době svůj klíčový význam. Šlo o produkt konkrétní doby a myslím si, že na každém albu se najde nějaký klíčový otisk každého z nás.
Valtteri: Každé album je jako kapitola z deníku, který odráží různá období našeho života. Pro každého hudebníka je pochopitelně tím nejdůležitějším momentem debut a následně hned to další album, které je nové. Myslím si, že je to úplně přirozené a mělo by to tak být.
Na řadě je teď aktuální deska „The Grand Wall“. Pojďme si ji trochu rozebrat! Existují nějaké body, na které jste se při nahrávání speciálně soustředili?
Jussi: Jedná se o první nahrávku, ve které jsme měli možnost využít živých bicích (dříve jsem kapelu tvořil jen já, Aleksi a Valtteri a využívali jsme bicí automat). Obecně jsme se pak soustředili na to, aby deska zněla drsně a depresivně.
Valtteri: Hudebně není nové album příliš daleko od toho předchozího, ale zvukově je zatím tím nejlepším, co jsme udělali. Já se vždycky snažím o to, aby měla hudba patřičný nádech, což koneckonců platí i pro jednotlivé skladby. Tentokrát to dopadlo opravdu perfektně. Myslím, že je docela snadné říci, že právě aktuální nahrávka je nejlepším albem, které jsme společně vytvořili.
Podléhá „The Grand Wall“ nějakému konceptu?
Aleksi: Název „The Grand Wall“ je z hlediska lyriky metaforou pevnosti. Jedná se o takovou stěnu, která se nedá ničím překonat. Jednou z dalších částí konceptu je pesimismus – s tímto tématem nejvíce souvisí i titulní skladba, jež pojednává o smrtelné nemoci. Chtěli jsme tím sledovat, jak emocionální váha pomalu mizí pryč a zachytit i to, jak tato zkušenost ovlivňuje samotného člověka a i ty druhé.
Promlouváte svými texty ke společnosti? Co je v obecné rovině jejich předmětem?
Aleksi: V našich textech se objevuje jedinec jako součást společnosti a vytváří svou vlastní vizi skrze zážitky. Vlastně jde o to, že člověk představuje určitou součástku stroje, ze kterého když vypadne, je to obvykle dosti bolestivé. Hlavními tématy jsou pak introspekce a sebevědomí. Snažíme se pozorovat určité subjekty skrze objektiv. Zkoumat, jaký vliv má na člověka bolest, smutek i pesimismus. Zároveň se ale dotýkáme témat, jako jsou třeba momenty, kdy začne člověk nenávidět. Například úvodní píseň alba „Open the Doors to Red“ se zabývá znovuzrozením skrze utrpení. Ale je důležité mít na paměti, že posluchač si na určitá témata může vytvořit vlastní úhel pohledu. Je na každém člověku, jak textům porozumí a co si z nich vezme.
Jsou nějaké kapely, jejichž vyznění mělo vliv na vaše hudební vnímání? A co např. další druhy umění?
Jussi: Existuje jich mnoho, ale pokud bych měl na někoho ukázat, vybral bych Stevena Wilsona a dále kapely KATATONIA, DARK TRANQUILLITY a MANOWAR.
Aleksi: Je to opravdu těžké, ale kdybych si měl opravdu vybrat, řeknu dva: fotografie pořízené Einarem Selvikem, obrazy Aarona Stainthorpa a fotografie, které udělal Vesa Ranta. Co se týče kapel, tak zmínit musím především tyto: SKEPTICISM, MY DYING BRIDE, SHAPE OF DESPAIR, PARADISE LOST, ARCKANUM, SPITE EXTREME WING, WARDRUNA a GORGOROTH. Tyhle party mě ovlivňují asi nejvíc. Pak bych mohl přidat některé další skupiny mého mládí, díky kterým jsem si vybudoval vztah k této hudbě. Např. CHILDREN OF BODOM, KING DIAMOND, FOREST OF SHADOWS, DIMMU BORGIR a SUMMONING.
Valtteri: Poslouchám hodně metal i rockovou hudbu, něco z popu a blues, když to dobře zní. Tyto žánry mě nejvíce ovlivňují při psaní hudby. Největší vliv však na mě měla tvorba MOTÖRHEAD, IRON MAIDEN, OVERKILL, RUNNING WILD, RAMONES, THIN LIZZY, LED ZEPPELIN, JETHRO TULL, BLACK SABBATH, DEEP PURPLE a další klasiky.
Co soudíte o undergroundovém komunitním přátelství? Jaké máte vztahy s ostatními finskými kapelami? Cítí se být ORDOG součástí „podzemní“ scény, nebo máte vyšší cíle?
Aleksi: Myslím si, že veškeré propojení kontaktů a přátelství je důležité, zvláště v tak malé zemi, jakou je Finsko. Máme tu několik přátel z různých kapel. Zmínit mohu např. THE DUSKFALL, THROES OF DAWN, PROFETUS, SHAPE OF DESPAIR, THYRANE, SLAP BETTY, DEMILICH, VORNA, SOLOTHUS, KAUSALGIA a další. Samozřejmě máme i nějaké další známé, kteří jsou součástí větších projektů, čímž musím zmínit, že i naše kapela si dává rozhodně vyšší cíle. Chceme se zlepšovat ve všech ohledech, vydávat kvalitnější alba a podávat lepší výkony při živém hraní. Hudbu děláme pro sebe a také pro lidi, kteří ji mají rádi – je úplně jedno, jestli jsou součástí undergroundu či nikoliv. Kráčíme cestou kupředu, případně se snažíme vytváře cesty nové. Přitom všem pak sledujeme, co se stane – v našem případě se však může stát cokoliv.
Jaký je váš názor na fanoušky, kteří nemají rádi některé kapely jen z toho důvodu, že se staly více populárními a už se zkrátka neřídí těmi nepsanými undergroundovými pravidly?
Jussi: No, upřímně si myslím, že je to trochu hloupé. Podle mě se totiž každá kapela chce dostat ven ze sklepa, jak se říká. Když má „podzemní“ kapela dostatek štěstí a stane se populárnější, často se hovoří o tom, že dotyční postrčili hudbu na úroveň oblíbenosti záměrně. Já si ale myslím, že existuje hodně lidí, kteří této úrovně dosáhli pouze prostřednictvím vyjádření svého umění.
Valtteri: Samozřejmě se vždycky najde nějaký fanoušek purista, který si bude stát za názorem, že první demo oné kapely je nejlepší. Vše ostatní už bude zákonitě odpad, haha. Osobně si ale myslím, že by kapely měly svou hudbu rozvíjet a snažit se experimentovat. Tak to třeba děláme i my. Pokud to někdo neuznává a nemá rád, nevadí mi to.
Jak posluchači ve Finsku reagují na vaše koncerty? Máte v plánu nějaké koncerty v jiných zemích, a to pochopitelně s ohledem na podporu aktuální nahrávky?
Jussi: Odezva byla dobrá, i když jsme zatím měli jen pět koncertů ve Finsku (celkově jsme jich odehráli jen 7). V tuto chvíli žádné plány s ohledem na tour po Evropě nemáme, ale doufáme, že se to časem změní.
Aleksi: Jo, pokud přijde nějaká nabídka na turné či koncerty, jsme tomu otevřeni.
Mají členové ORDOG ještě nějaké další hudební aktivity?
Aleksi: V dnešní době se běžně děje, že hudebníci zkouší vymýšlet všechno možné. My v tomhle ohledu nejsme žádnou výjimkou. Menší projekty tedy existují, ale v tuto chvíli není vůbec důležité se o nich zmiňovat.
Valtteri: Ano, já sám píšu hudbu v podstatě neustále a průběžně, přičemž tedy z toho celkového materiálu, který vytvořím, se tak 20% hodí pro ORDOG. Takže já sám mám v podstatě k dispozici dost písní i pro jiné projekty, na kterých dělám, když mám dobrou náladu a dostatek času.
Jaké nejbližší cíle s ORDOG nyní máte? Dokázali byste odhadnout, jakým způsobem budete pokračovat na příštích nahrávkách?
Valtteri: Žijeme ze dne na den a sledujeme, co budoucnost přinese. Už máme nějaké nové písně pro další album, ale je příliš brzy na to říci, jak moc jsou podobné. Jediné, co mohu říci je to, že naše další nahrávka bude určitě leepší než „The Grand Wall“
Máte-li zájem, zde můžete uvést „něco“ pro čtenáře Rumzinu!
Valtteri: Poslechněte si naše nejnovější album „The Grand Wall“. Na zdraví a opatrujte se!
ALL