Už nějaký ten pátek jsem doslova závislej na albu „Éclats“ od francouzských ORAKLE. Tihle hoši zkrátka dokázali avantgardu povýšit „na entou“ a na blackmetalových kořenech, které takřka čouhají ze země, vystavili neuvěřitelně šílený monument, jehož parametry se dotýkají hvězd na obloze, potažmo hvězd v rámci metalové scény. U mě to tak zkrátka je a basta! Co se samotného rozhovoru týče, mohu ho představit jako takový druhý díl, neboť na ten první vyšel před několika dny v magazínu PAŔÁT. Protože mi ale některá témata zbyla, byla by je škoda nechat propadnout do propasti času. Přijměte tedy pozváni do kavárny Frédérica Gervaise, zpěváka a baskytaristy ORAKLE. Celé album „Éclats“ si poté můžete poslechnout pod posledním odstavcem…
Jak je to vlastně s vašimi začátky? Co má např. yystihovat název kapely? Bylo hned na začátku vaší dráhy jasné, že se budete ubírat hodně avantgardním směrem, anebo to všechno přišlo až mnohem později?
Už je to opravdu nějaký čas, co jsme s ORAKLE začali. Společně s Pierrem (bicí) a dalšími několika přáteli jsme zkoušeli dát dohromady kapelu, bylo nám tehdy zhruba čtrnáct let a všichni jsme tehdy byli pochopitelně teenagery. Už si ale nedokážu vzpomenout, kdo vlastně s tím názvem pro kapelu přišel, ale určitě jsme hledali jednoduché slovo, srozumitelné v mnoha jazycích. Myslím, že jsme si náš název v průběh let docela oblíbili. Jednak dobře zní a předně z něho čiší taková zvláštní mystická aura. Nic víc v tom nehledej. Co se týče našeho žánru, tak naše první EP z roku 2002 bylo opravdu hodně zvláštní, neboť se v něm mísil atmosférický black metal s několika progresivními prvky. Nicméně další dvě alba („Uni aux cimes“ z roku 2005 / „Tourments & Perdition“ z roku 2008) se klonila spíš k sofistikovanější formě black metalu. Naše hudba byla tehdy hodně přirovnávána k ARCTURUS a možná to bylo i tím, že jsme se do ní snažili dostat nějaké ty avantgardnější prvky. Celkově ovšem musím říct, že hudební projev ORAKLE byl vždycky odvislý od našeho vlastního vkusu, který se v průběhu let měnil. Osobně na tom nevidím nic špatného, vždyť v téhle kapele jsme už tolik let a bylo by asi divné, kdybychom stále přešlapovali na jednom místě. Součástí naší hudby byla vždycky chuť experimentovat a zkoušet nové věci.
Jak důležité jsou pro tebe texty ORAKLE? Tohle téma mě zajímá především v součinnosti s konceptem „Éctlas“…
Texty jsou pro nás velmi důležité, rozhodně to neznamená, že když jsem především hudebník a skladatel, tak nebudu klást důraz na silné texty a jejich kvalitu. Jasně, člověk si může ORAKLE oblíbit hlavně kvůli hudbě – jsem si toho vědom, protože zpěv je ve francouzštině, ovšem je to jen z toho důvodu, že s angličtinou bychom nemohli jít až tolik do hloubky. Posluchači možná budou sami překvapeni, když se do našich textů hlouběji ponoří a třeba si je i přeloží. Myslím, že je to zrovna jedna z dalších věcí, kterou je naše kapela zvláštní. Co se týče konceptu na „Éclats“, tak musím říct, že před samotnou nahrávkou a vlastně i na jejím konci, když bylo všechno hotovo, jsme o plošném tématu příliš nepřemýšleli, jelikož vlastně neexistoval. Vždycky jsme to dělali tak, že Pierre přinesl dopředu napsané texty, projednal s námi obecné zásady a to bylo všechno. Když pak byla nahrávka připravena, začali jsme vymýšlet další nápady a taky grafiku. Další důležitou věcí je ale i to, že slovo „Éclats“ má ve francouzštině dvojí význam. Za prvé ho lze chápat jako „fragmenty“, což lze ve spojitosti s hudbou přeložit jako abstraktní a hlavně rozbité části jednoho celku. Píseň jako „Incomplétude (y)“ např. vypovídá o člověku, který se pohybuje ve společnosti mnoha různých lidí, ovšem trpí velkou úzkostí, nazval bych to „serializací“, neboť onen člověk, ač je duševně hodně strádá, tak navek působí zcela jinak a hlavně dává všem kolem najevo, že je naprosto soběstačný. Postupem času ale dochází k zjištění, že ho svět pohlcuje a jen s těží se mu může povést, aby měl věci úplně pod kontrolou.
Skladby „Solipse“, „Nihil incognitum“, „Le sens de la terre“, nebo „Humanisme vulgaire“ mají pak co dělat s lidskými bytostmi v rámci hypotetické totality, a to prostřednictvím různých perspektiv pohledu. Ale ještě k tomu druhému významu… „Ectlas“ také znamená „jiskření“, což je v tomto případě vlastně docela kontrastní význam vůči předchozím tématům, jelikož právě toto slovo symbolizuje v naší tvorbě „přiklonění se ke světlu“, radostnější a uklidňující prvky, které lze najít třeba ve skladbě „ Aux éclats“, jež se zabývá smíchem, jakožto určitým duchovním zážitkem, prostřednictvím kterého lze reflektovat samozvané hodnoty – je jedno jestli je to Bůh, idealismus, nebo nějaká naopak závažnější událost. To je zkrátka smích. V neposlední řadě jsou na albu skladby („Le sens de la terre“, „Bouffon existentiel“) , jež reflektují zamyšlení se nad stavem osobnosti člověka, zamyšlení se nad vlastní individualitou a poznáním toho, co je člověk schopen společnosti přinést. Jak tedy vidíš, tak na texty rozhodně důraz klademe.
Kulturní dědictví Francie je nesmírně bohaté. Měly některé výrazné postavy z historie vliv na koncept „Éctlas“?
Co se týče Pierra, tak on byl vždycky velkým čtenářem Nietzscheho, neboť před pár lety studoval na univerzitě filozofii. Ovšem později ho hodně oslovil Schopenhauer a jeho dílo „Svět jako vůle a představa“. Speciálně text skladby „Humanisme vulgaire“ je spojen s „vůlí života, touhy společného utrpení všeho živého“. Dál mohu také zmínit francouzského filozofa jménem Pierre Hadot, který napsal esej s názvem „Le Voile d’Isis“. Tohle dílo pojednává o myšlence vnímání přírody, hovoří o tom, jak v tomto ohledu určité věci změnit při náhledu do historie. Toto dílo např. Pierra inspirovalo při psaní textu ke skladbě „Le send de la Terre“.
Já osobně jsem pak během několika posledních let jsem strávil hodně času nad díly francouzského spisovatele, filozofa a myslitele Georgese Batailleho. Už dříve jsem se s ním setkal prostřednictví díla „L’expérience intérieure“, to bylo cca. před deseti lety, ovšem později jsem se do jeho spisů zahloubal intenzivněji a objevil jsem skutečně fascinující a komplexní myšlenky, které opravdu oceňuji. Jeho myšlenky jsou mi opravdu hodně blízké. Pokud bych měl jmenovat ústřední postavu, která byl zdrojem mé inspirace, rozhodně nemohu zapomenout na francouzského intelektuála Maurice Blanchota (zejména mě zaujala jeho myšlenka vnímání komunity), filozofa Hegela, básníka Antonína Artauda. Do tohohle výčtu musím ale ještě přiřadit rovněž hluboce náboženské autory, kterými jsou Angela de Foligno s knihou „Book of Visions“, nebo spisovatele Léona Bloye a Jarise Huysmanse…
Co se týče hudebních vlivů, načerpáváš inspiraci z děl hudebníků, kteří nemají s metalem nic společného? Ptám se záměrně, protože tuším, že tomu tak určitě bude…
Ano. Třeba do naší hudby se dostalo plno vlivů ze stran, které toho s metalem nemají příliš společného. Zmínit mohu např. tvorbu Roberta Frippa & KING CRIMSON, PINK FLOYD, Freddie Mercury / Brian May & QUEEN, Omara Rodrigueze nebo Björk, MUSE, nový ULVER (jsem ale fanda i jejich starých nahrávek) a v oblibě mám i klasické skladatele, jako Scelsi a Penderecki. Myslím si, že spousta rozličné hudby, které se nebráníme, nás ve skutečnosti hodně posiluje a jako umělce nás rozhodně povzbuzuje. Obdobným stimulem ovšem může být i samotný koncert. Např. před pár dny jsem viděl v Paříži WOVENHAND. I když je naše kapela hudebně úplně někde jinde, tak jsem se vrátil domů s touhou být také někdy schopný se svým nástrojem vyjádřit něco podobného.
Jaký je tvůj názor na slučování různých hudebních žánrů? Je to jediný způsob, jak podpořit vývoj metalové hudby?
Myslím, že je to tak, že i dnes si lze vychutnat alba některých skutečně konzervativních kapel, ale na druhou stranu mi přijde zdravé, aby se hudebníci pokoušeli slučovat různé věci – umění a dokonce život samotný může růst jen za předpokladu získávání nových zkušeností.
Během vaší hudební dráhy jste spolupracovali s několika labely, přičemž mezi ty nejznámější patří samozřejmě Holy Records. Novinkové album však vyšlo u menší, ale nesmírně aktivní firmy Apathia Records. Jak jste s jejich spoluprací spokojeni?
S podporou Apathia Records jsme naprosto spokojeni. Víš, když jsme na konci roku 2014 album dokončili, neměli jsme vůbec ponětí o tom, jakým způsobem ho vlastně vydáme. Pochopitelně jsem přemýšleli nad tím, jestli nám desku vydá nějaká firma, případně jsme taky přemýšleli nad, že si to nakonec vydáme sami. Od scény jsme tou dobou byli docela izolováni, dlouhou dubu jsme se do ničeho moc nezapojovali, protože jak jsem už říkal, příprava alba zabrala spoustu času. Dokonce jsme si nebyli vůbec jistí, jestli si nás bude vůbec někdo po tak dlouhé době pamatovat. Pak ale přišel naprosto upřímný návrh od Apathia Records a bylo rozhodnuto. Od samého začátku byli z naší hudby úplně nadšení a my jsme naopak začali cítit, že z nich čiší vášeň a nadšení pro věc. Myslím, že oni jsou opravdu tím pravým, co jsme potřebovali – sdílejí našeho nadšení a odhodlání. Vždyť kdo jiný by si dneska mohl dovolit vydat na CD tak náročnou hudbu, jakou dělají třeba PRYAPISME? Kdepak, Apathia nejsou nijak velkým labelem, všechny ty věci dělají ve svém volném čase, ovšem je zřejmé, že za námi stojí a především mají dobrou distribuci nejen ve Francii, ale také ve světě. Navíc jsou vždycky připraveni kapele pomoci, aby se stala známější. Myslím si, že je mezi námi opravdu pěkný vztah.
Co chystáte pro nadcházející měsíce? Plánujete dobytí i zahraničních území, kde hudbu ORAKLE zatím neznají, anebo je pro vás muzika jen koníčkem bez velkých ambicí?
V současnosti pracujeme na věcech spojených s realizací nahrávky a taky hledáme v hodná místa pro koncerty, hlavně tedy na začátek září. Možná i dojde k natáčení klipu k jedné z našich skladeb z „Éctlas“, ale ještě to není jisté. Prioritní je teď pro nás to, abychom našli místo, kde budeme moci dělat akce. Jak jsem už zmínil, rozhodně se budeme pídit po nějakých fajn místech, kde bysme si mohli zahrát. Jasně, úplně nejlepší by bylo, kdybychom měli možnost ukázat se i v jiných zemích a představit hudbu i zahraničnímu publiku. A co se týče toho koníčku, tak klidně můžeš uveřejnit, že je tomu přesně tahle. I když ho tedy žereme se vším všudy.
Máš nějaké významné záliby mimo hudby?
V tohle ohledu nic moc. Hodně času trávím ve svém vlastním ateliéru, protože jsem zvukař. Pokud tedy jakákoliv kapela čte tenhle rozhovor a měla by zájem se mnou spolupracovat ve věci míchání desek, ípek, demáčů, nebo jen tak si zkusit moji práci bezplatně prostřednictvím test-songu, není v tom žádný problém. Zájemci o spolupráci mohou psát na na můj mail kontakt@studiohenosis.com. Další věcí, kterou se tak trochu zabývám, tak to jsou kytarové lekce pro veřejnost, ale víceméně je to stejně tak, že úplně nejvíc se věnuji vlastnímu skládání. Další velkou část mého času zabírá rodinný život. Mám malou holčičku, takže na ostatní věci už není tolik času. No a když už nějaký ten čas je, tak si rád něco přečtu, sleduji filmy, cestuji a taky si rád zajdou na nějakou tu párty s přáteli. Myslím, že je to stejné jako i většiny lidí.
Ještě něco k album „Éctlas“, abychom tuhle kapitolu uzavřeli? Do budoucna ti přeji vše dobré…
Tohle album představuje monstrum, které opravdu nebylo lehké porodit. Chci věřit tomu, že si ho u vás lidi poslechnou a budou na naši tvorbu zvědaví třeba už na základě tohoto rozhovoru. Moc tímto děkuji za vaši podporu!
ALL
https://www.facebook.com/oraklefrance