Tak tohle je skutečně tvrdý oříšek pro recenzenta. Přiblížit totiž čtenáři hudbu projektu ONO…to je úkol ve své podstatě nadlidský. Přiznávám se, že když jsem CD poslouchal premiérově, musel jsem ho po první skladbě okamžitě vypnout, jelikož mé smysly nebyly v ten inkriminovaný čas připraveny vnímat bohapustou spleť metalového industriálna. Hlavní představitel zvaný Twisted (exHEMPEROR) si na mě připravil nefalšovanou „psycho metal strojárnu“, kterou zkrátka nelze použít ke každodennímu poslechu. Chce to zkrátka počkat na správnou chvilku, naladit své ego na nestandardní hudební postupy a hurá na věc…

Nicméně snažit se CD „Path“ nějakým způsobem naposlouchat či dokonce pochopit, to je věc vpravdě problematická. Hudební nástroje zamaskované ve zvucích industriálních mračen vyzívají spíše ke vnímání se snahou vymodelovat ve své vlastní hlavě nějakou představu. A těch se mi při aplikaci všech šesti skladeb dostá opravdu dost. Zároveň jsem dospěl k názoru, že bratislavských koumák, který má všechno tohle na svědomí, musí být buď na drogách, anebo je pacientem psychiatrické léčebny, jenž umožňuje dotyčné osobě vycházky. (myšleno samozřejmě v dobrém). Ještě děsivějším zjištěním je pak pro mě skutečnost, že všech šest skladeb není jen o neopakovatelném experimentu, ale o schopnosti vytvořit naprosto originální kompozici. V tom největším pomatení a smyslu zbavení bych chtěl předchozí větu ještě jednou potrhnout a zmínit se ještě o členitosti jednotlivých tracků.

Album otevírá bezostyšná zvuková válcovnice zvaná S.I.L.K., pohybující se na pomezí pomalejšího hard-emo coru a atmosfericky laděného industrialu. Ještě hlubší a zároveň depresivnější hodokvas přichází s následující „Sleepless Slumber“, jež působí jako takové nefalšované leporelo apokalypsy, které se postupně rozkládá za přispění vrchního vypravěče, jehož přednes je vskutku děsuplný. Pokud se tedy přesunete přes tyto dvě úvodní překážky, překvapí vás (stejně jako mě) poměrně „něžná“ sludge-doom metalová ukolébavka instrumentálního rázu – „They“, zasypávajíc do země dva předchozí vály, při kterých skutečně tuhla krev v žilách. Následující „Trance-formation“ pokračuje v libozvučném blouznění a dokonce se zde objevuje čistý vokál doprovázející vábivé melodie kytar, které nemají daleko k PINK FLOYD. Pikantním chodem je pak i následující „Feed the Flame“, připomínající hudbu mezi RAVELIN 7 a GOSPEL OF THE FUTURE, ovšem s tím rozdílem, že ONO je jaksi prohnilejší…

Nevšední fantasmagorickou kolekci pak uzavírá song titulní, trvající bezmála čtvrt hodiny. Uff…tady si posluchač skutečně užije nefalšovaného dobrodružství. Více však neprozradím. „Path“ je takový neplánovaný soundtrack k filmu „Počátek“. Balancuje na hranách snů a reality a především se snaží lidem zprostředkovat něco víc než jen hudbu samotnou. Jde zkrátka o prožitek na prvním místě a k mému velkému překvapení se mi ho zde dostává měrou vrchovatou. Připouštím však, že hudba ONO není vhodná ke každodenní konzumaci…

ALL