BACTERIA – Season Of Disease (CD-1993, SSE Communictions)
K některým deskám se člověk dostane jako slepý k houslím. Toto jsem si koupil jen kvůli účasti Juntaro Yamanouchi. Nakonec tohle jméno nebylo vůbec podstatné a v konceptu celé desky je naprosto zanedbatelné. Chlapíci použili jen nějaký elektronický hluk do první skladby a ten si mohli dozajista vyrobit sami. Čím je dvacetiminutová deska divnější, tím je zajímavější. Seznam použitých samplů (ANTHRAX, BULGARIAN POLYPHONY, 808 STATE, MOBY, PUBLIC ENEMY, Willian S. BORROUGHS, CUBIC 22, MOZARTE-REQUIEM, CURRENT 93, MITACHI POWER DISC GRINDER) a rovněž nemalý seznam hostů by mohl naznačovat, že tříčlenná kapela je tu k ničemu. Je to ale přesně obráceně. Vše je použito, využito a zneužito ku prospěchu věci. Kdo jednotlivé elementy podrobně nezná, ať je ani nehledá. Bacteria předkládá zajímavou muziku, jakýsi hybrid elektronicky vystavěného bigbítu. Crossover klávesovýh nájezdů, rytmických struktur živých bicích i samplů samotných, ostrých neuchopitelných kytar, figur k podupávání, k tancování. Pokud si dobře vzpomínám, přirovnání k Jesus Jones by nemuselo být od věci, ale kdo ví? Takový rozhled nemám a Vy si po poslechu jistě najdete jiná přirovnání.

SHEENA RINGO – Innocence Moratorium (CD – 1999, Toshiba-Emi Japan)
Je to pop rock. Ne snad kvůli tomu bude komplikovanější napsat zhodnocení. Poslechnu, uvidím.Drobná japonečka Ringo (nebo snad Sheena?) předvádí energický proud melodického zpěvu se sebevědomým výrazem a rockovým divočením. Ani ona, ani producent, ani muzikanti se nebojí vstupovat na tenký led experimentování. Zvláštní mixáže skladeb, zpětné vracení syrovosti a tvrdosti garážového bigbítu (4), do předem dobře nahraných skladeb, vše ku prospěchu věci. Tedy pro oživení, zboření popové uniformity a komerční sladkosti, držení posluchače ve střehu. Kolik našich zpěvaček a rádoby-producentů by se k těmto krokům zapůjčilo? Ne, celá deska taková není, je tu i např. cajdáček se syntetickým piánem, smyčci (5) nebo folková brnkačka s housličkami (9), ale i v těchto chvílích je neustále přítomno napětí výrazu a vyzrálost zpěvu. Ani mi nepřijde nějak úchylné použití synťákových rytmů a bublání (6), protože je tu opět neudržitelná zpěvule, která má vše pevně v rukách. Deska mi nepřipadá jako produkt s jedním, dvěma hity a zbývající vatou. Možná i to je důvod, proč ji snesu a řadím ji pro sebe do nekomerčního proudu, byť si nedělám iluze o masírce a propagaci, která takovému produktu následovala v Japonsku. Hrát mi některou z písní třikrát denně v rádiu, po dobu dvou měsíců, asi bych s radostí odmítnul. Takto je vše v pořádku a je mi příjemným společníkem nejen při mytí nádobí nebo luxování. Tvrdě rockový náhul (10) je potvrzením mých slov a kvalitního bigboše a skladba poslední (11) pak potvrzením mých slov o pop-rocku!

GROUND-ZERO-Live 1992+(CD – Doubt Music)
Japonský superstar band? Pět hudebních osobností na jednom místě? Kašleme na to! Stejně se to někomu nebude líbit. Kytara a gramofony, ságo, basa a hlas, bicí a sólo zpěv. Jak už název napovídá, jedná se o koncertní záznamy, poslední dva tracky jsou zbytky ze studia. Jestli máte rádi „Painkiller“, ale připadají vám dokonalí, jestli považujete „Naked City“ za precizní a „Boredoms“ jsou nedostižní, pak právě Ground-Zero Vám poskytnou vše co hledáte. Jeden divný český film se jmenuje Eliška má ráda divočinu. Pokud si dobře vzpomínám, muzika na disku je podobná. Šílená, barevná, v náznacích známá, přesto na hony vzdálená všemu, co jste kdy slyšeli. Není to Ufo (or Die), není to hluk, není to bigbít. Čistá improvizovaná komunikace, prýštící radost, lechtaná kultura a střílení zvukových patron, až jste celí omatlaní. Vezměte časopis, roztrhejte na malé kousky, ty nalepte na jakýkoli obrázek a vše znovu rozcupujte. To by šlo, šikulové. A co takhle, zkusit to pozpátku? Nejde to? Dobrá pusťe si cédo znovu a jen si úkony představujte. Máte v hlavě zmatek? Chce to pravidelný trénink.

TATSURO YAMASHITA – Cozy (CD -1998, Warner Music Japan)
Prvním co uvidíte jsou dětsky laskaví panďuláci, dřevění, barevně nalakovaní. Na titulce bookletu jen šéf kapely, ale v osmadvacetistránkové knížce dojde i na ostatní. Různě nasnímaná dřevěná kapela, každý separé, dřevěné krabičky s tlumící vystýlkou, detaily vrutů v zádech i v podstavcích. „Každý trpaslík ma svou lopatičku“. Kompletní přetisk textů, vyčerpávajících informací je v celém světě normální, nepostradatelný. Muzika je také laskavá až laskavá. Silně melodické písničky, pop pro starší a pokročilé, rumbakoule, tanec, bezstarostná zábava. Nechápejte mě špatně, nejsem z tohoto populáru na větvi a kdyby některá hitovka byla v rádiové rotaci, sr-štvala by mě stejně jako většina zdejších. Nebo spíše lhostejná, jako některé co právě hrají. Když si dávkování určuji sám, jsou poslouchatelné. Nemám pocit vtíravé vlezlosti. Představuji si kvalitní barovou kapela, snažící se valit do lidí své písničky a ne se lacině podbízet přehráváním hitů, ze kterých zbyla jen kostra. Úsměv na rtu mi navozuje angličtina přimopínající jakýsi indský dialekt (7), ale někdy i japonština, znějící coby neznámá mezigalaktická komunikace (8). Duet s Melissou Manchester (8) se přiblíží euro-americkým klišé, aby se nálada Prodavačovy samoty (9), podpořená syntezátorovými dotyky, ustálila na jemné až krémové konzistenci bez kousků ovoce. Houpavý rytmus už tu byl v průběhu několikráte, závěr desky není vyjimkou (12). Deska je v podstatě na konci. Zbývají ještě tři kousky, dva remixy a jedna novější verze. Stylově bez markantních odlišností. Plynou lehce a volně, až ke sladkému zapomnění nebo spánku.

RadeK.K