Těžký vagon OCTAGON je tvořen čtveřicí schopných muzikantů, jež ve své otevřenosti vzdávají hold tradičnímu death metalu, a aby toho nebylo málo, pizdí jeho kontury nánosem ostré elektroniky. Křížení těchto dvou odlišných světů je už nějaký ten pátek v kurzu, nicméně přimět babku s kosou k tomu, aby s Terminátorem zašla na rande, to je úkol skutečně nelehký. OCTAGONE si však tuto nezáviděníhodnou cestu sami vybrali, což už samo o sobě znamená, že rozhodně nechtějí spadnout do moře „bezejmenných“. Varující vykřičník ovšem šlehá plamenem minulosti a sám osobě mám husí kůži při vzpomínce na zásadní album „Soul Of New Machine“ , které vyšlo přesně před dvaceti lety. Vždyť i tento Terminátor je už dost starej týpek…
OCTAGONE však naštěstí nijak zásadně nespekulují a kráčejí si svou vlastní cestou, aniž by někoho dalšího zřetelně vykrádali, byť třeba úvodní track „Cold Kingdom“ mé tvrzení spíše vyvrací – tohle jsou zkrátka FEAR FACTORY jako řešeto. Obecně se však formace drží tradiční death metalové melodiky švédského střihu, a to za podpory kvalitního growlingu. Totéž ovšem nelze říci o občasných čistých vokálech, jejichž kvalita se snad ani kvalitou nazvat nedá. Největší ránu pod pás obdržela tímto způsobem skladba „Inflexed Singblade“, která mohla být za jistých okolností i „number one“ celé kolekce, ale už z důvodu kostrbaté angličtiny je tento kousek spíše úsměvným trhacím kalendářem v pracičkách Večerníčka. Naštěstí se však jedná o jediné vážné zatmění, další muzikální díly do sebe zapadají naprosto přirozeně, přičemž velmi dobře byl ošetřen i finální zvuk nosiče. Kybernetické výpady nikterak netříští ostatní „živé nástroje“ (tím myslím kytaru a basu, neboť bicí jsou roboticky naprogramované – naštěstí v tomto metalovém odvětví to není nijak na škodu, a i kdyby tomu tak bylo, kapela vždycky může tvrdit, že se něco podobného do její produkce hodí (rozhodně by měla pravdu).
Pokud většina electro formací tvoří skladby především s ohledem na přímou hitovost, tak OCTAGONE paradoxně kráčí proti proudu a nikterak nekalkulují (v úvodu jsem napal, že rovněž nespekulují a tímto se kruh de facto uzavírá). V tomto ohledu jsou ještě stále hodně deathmetaloví, alespoň tedy co se týče struktury jednotlivých kompozic. Otázkou je, zda-li takto při zdi lze vydržet dlouho. Tak trochu se obávám, že už při prvním počinu se hoši tak trochu sami zahnali do slepé uličky. Každopádně další album bude zatraceně klíčové… „Proelium“ rozhodně není špatná kolekce, ale obávám se, že v záplavách ostatních disků se musí absolutně ztratit. Doba je zlá…( a nespravedlivá).
ALL