Finské seskupení NORTHERN DISCIPLINE se dalo dohromady už v roce 1996, přitom právě album „Burn – Beaten Soil“ patří k jejich premiérovému počinu. Dle dostupných informací však právě tahle kapela patřila spíše k jakýmsi odkládacím projektům a teprve až když se všichni členové zbavili svých zbylých hudebních břemen, přišel čas na nové skladby. V roce 2003 se objevilo EP nazvané prostě a čistě „Northern Discipline“ a po dalších třech letech konečně legitimní album. Jak už jsem naznačil, členové NORTHERN DISCIPLINE nejsou žádní hudební zelenáči. Určitou zajímavostí jistě je, že basák Toni Laroma působí zároveň v kapele AJATTARA, kde najdete dnes už také bývalého zpěváka AMORPHIS, Pasiho Koskinena. Když jsem se poprvé důkladně podíval na obal CD, domníval jsem se, že také NORTHERN DISCIPLINE podlehli kouzlu finské přírody a vrhli se na atmosférický doom metal. Hned úvodní skladba „Fragile“ mě však zcela vyvedla z omylu. Finové se totiž prezentují vcelku osobitým thrash metalovým pojetím, které se opírá především o výtečný zpěv Hannu Laantery. Jeho naštvaně hrubý vokál se především v refrénech střídá s velmi chladnými čistými vsuvkami a dodává tak jednotlivým skladbám dosti silné kouzlo.
Produkce NORTHERN DISCIPLINE mi tak trochu dává vzpomenout na černé metallicovské album, přičemž „Burn – Beaten Soil“ je přece jen o dost melancholičtější a zvukově moderně znějící. Zároveň je však třeba připomenout, že téměř žádná skladba neplní úlohu stěžejního songu, který by nějakým způsobem výrazněji zaujal. 
Výjimku tvoří snad jen jediná pomalá skladba „Nothing Remains“, která se prakticky jako jediná od ostatních odlišuje, a to především svou ponurou náladou. Je opravdu škoda, že podobných „barevnějších“ momentů není na albu o něco víc. Ostatní skladby si jsou totiž dosti podobné. Sloka střídá refrén, čistý zpěv střídá hrubý a takhle stále dokola, až do samotného konce. Album „Burn – Beaten Soil“ tedy nepřináší nic extra nového, dobře však poslouží jako kulisa při manuální práci (škoda, že už si nelepím letadýlka). Také do auta by se podobná hudba mohla hodit, ale to je tak všechno, čím by mě tahle placka mohla uspokojit… Pokud bych si totiž měl zvolit CD k domácímu poslechu, kapelu NORTHERN DISCIPLINE bych si rozhodně nevybral.
Album má sice necelých čtyřicet minut, ovšem i tak se dostavuje pocit nudy. Příště by to chtělo skladby přece jen o něco „okořenit“ a především zpestřit. Chce to jen trošku silnější nápady, i když mám pocit, že i přes mé výtky si tito Finové své příznivce rozhodně najdou. K židli a opakovaným poslechům mě však NORTHERN DISCIPLINE zatím nepřikovali. Rozhodně bude zajímavé sledovat, jakým směrem se bude hudba těchto groove-thrash metalistů vyvíjet. Nebo že by se zas na nějaký čas odmlčeli?
ALL