Po delší době tu máme interview se ženou, jejíž zapálení pro věc je vskutku obdivuhodné. Ano, nyní se podíváme pod klokotající pokličku blackmetalové skupiny NOCTURNAL PESTILENCE, která toho za poslední tři roky stihla poměrně hodně, přičemž tím nejdůležitějším střípkem je bezesporu debutové album „Evangelium Aeternum“. Pojďme si ho ještě jednou přiblížit…společně s vokalistkou Alenou Krákorovou!
Ahoj Aleno, mohla bys na úvod osvětlit, kterak se vlastně dali NOCTURNAL PESTILENCE dohromady? Jak to v současnosti vypadá s vaší sestavou? To je pro mě taková pavučina, do které jsem se sám chytil… 🙂
Ahoj, dali jsme se dohromady v roce 2010. Již před tím jsme působili společně v jiné kapele, kde jsme se orientovali na jiný hudební žánr. Jádro kapely je několik let už stále stejné tedy já, kytarista Lord Řemdih, klávesačka Link a basák Theo. Dlouho jsme hráli s bubeníkem Iljou, ale od té doby, co jsme se rozešli, tak stále hledáme nového člena kapely na tento post. Zkusili jsme pár kluků, kteří měli chuť s námi hrát, ale bohužel se opakovaně nedaří najít někoho, kdo by k nám zapadl pro stránce muzikantského a lidského porozumění. Zatím se prostě neobjevil nikdo, s kým bychom cítili tu chemii, že to funguje a že to prožíváme stejně. Už jsme zvažovali i možnost živého hraní s automatem, ale nemáme s tím dobré zkušenosti, protože publikum nereaguje tak dobře. Koncertům chybí do určité míry dynamika a ubírá to tedy i na výrazu. Pokud se nebudeš zlobit, ráda bych využila této příležitosti k tomu, abych oslovila bubeníky, kterým se naše hudba líbí a měli by čas a chuť se hraní věnovat. Sháníme někoho, kdo má ambice se zlepšovat a bude ke kapele přistupovat zodpovědně a s odhodláním. Případně bychom se mohli domluvit i na session působení v kapele. Jsme dost flexibilní, takže je to vždycky o domluvě. Bubeníci piště v případě zájmu na alena.krakorova@email.cz. Díky.
Tvé účinkování v kapele je pro spoustu lidí určitě zajímavé, protože tolik žen v metalových formacích přece jen nepůsobí, zvláště pak za mikrofonem. Jak ses k téhle hudbě vlastně dostala ty a čím tě nejvíce upoutala?
Já si myslím, že v dnešní době už žen v metalu působí celkem dost, ale stále to pro někoho může být zajímavé lákadlo, což je dobře :). Já mám metalovou komunitu u nás ráda, ale především to pro mě je o hudbě samotné a možnosti se jejím prostřednictvím vyjádřit, vybít a seberealizovat. Na metalu nejvíc miluju energii, se kterou se dá tak krásně pracovat. Je to spousta emocí a pocitů, od výbuchů vášně až po meditaci. Snažím se v metalové hudbě i jako posluchač stále hledat nové interpretace a nové přístupy, které mě nějak osloví. V poslední době se například hodně zaměřuju na francouzský metal. A jak jsme se k metalu dostala? Přes punk, klasiku, country, pop, disco. 😀 prostě mě hudba vždycky bavila, a tak jsem skončila u toho nejvyššího žánru. 😉
Kterak si vlastně zjistila, že jsi schopna zpívat v metalové kapele? Počítám, že úplné začátky asi nebyly úplně nejsnadnější…
Už v minulé kapele jsem zkoušela nějaká extrémnější metalové polohy a postupně jsem na tom pracovala stále více. Nejdřív to samozřejmě byly takové pokusy, které z dnešního pohledu hodnotím jako děsivé, ale vokál se stále vyvíjí a já to na sobě hodně pozoruji. Myslím, že už na druhém albu, na kterém momentálně pracujeme, bude můj projev zase trochu odlišný od toho na „Evangelium Aeternum.“ Zlepšuju techniku, ale i výraz, takže s tím prostě neustále pracuji. Spokojená asi nebudu nikdy, ale taková už jsem Možná taky, že ten vývoj vokálů vnímám jen já a ostatním to přijde stále stejné nebo třeba i horší, to nevím 😀
Vzpomeneš si ještě dnes na svůj úplně první koncert?
Úplně první koncert za dobu, co zpívám? No tak určitě vzpomněla. Ten se odehrál na Proseku a nikdy na něj nezapomenu. Dala jsem do toho tehdy všechno, ale dneska se tomu musím smát. 😀 Tehdy přišlo hodně lidí a skvěle kapelu podrželi, mělo to svoje kouzlo. První koncert s NOCTURNAL PESTILENCE byl, myslím, v Praze v XT3 a taky to byla hodně povedená akce. Moc ale na staré koncerty nevzpomínám a snažím se spíš koukat dopředu na příležitosti, které máme v současné době před sebou.
Existuje ve tvém případě nějaká kapela, která tě ve tvém životě zásadně ovlivnila?
Takových kapel je samozřejmě více. Jako posluchačka se hodně vyvíjím, takže stále hledám nějaké nové kapely, ale mezi ty zásadnější a dlouhodobější hudební inspirace řadím black metalové kapely, ke kterým se ráda vracím jako: 1349, MARDUK, TAAKE, BELPHEGOR, DARK FUNERAL, GORGOROTH, OBTAINED ENSLAVEMENT. V poslední době se hodně věnuju poslechu alb těchto kapel: ALTAR OF PLAGUES, BLUT AUS NORD, SMOHALLA, DEATHSPELL OMEGA, PENSESÉES NOCTURNES, OPETH atd. Určitý vliv na mě i na skladatele naší kapely Lorda Řemdiha mají soundtracky k hrám a filmům a samozřejmě klasika.
Pojďme se nyní podívat na vaše doposud jediné album „Evangelium Aeternum“, které jste nahrávali ve studiu u Petra Bučila. Jak vás vlastně napadlo právě jeho studio?
Petra jsem znala již dříve a věděla jsem, že se chystá rozjet nahrávací studio a jelikož Petr je také vynikající muzikant (momentálně působí v kapele MindThorn), tak slovo dalo slovo a rozhodli jsme se to u něj zkusit. S Petrem se výborně pracuje a s Lordem Řemdihem se skvěle doplňovali, takže nahrávání bylo velmi příjemné a hodně jsme se společně naučili, což budeme schopni zužitkovat opět i při nahrávání druhého alba.
Album zní poměrně syrově, a to i přesto, že ne všechny skladby jsou typicky blackmetalové. Osobně z desky cítím takový ten správný severský feeling. Vnímáš to podobně? Patříte obecně k příznivcům zvukově zastřených nahrávek?
Nikdy jsme nehráli „trve“ black metal, proto se někomu můžou zdát některé prvky v našich skladbách ne zrovna tradiční (např. čistý zpěv, použití různých zvukových vychytávek apod.). My osobně to vnímáme jako výhodu, protože nezníme jako každá druhá kapela, co se snaží drhnout black. Přináší to jisté výhody, poslechnou si vás i lidi, co třeba black metal zase tolik nemusí. Omezenější posluchači s tím budou mít problém. Severský feeling z toho nijak necítím, hrajeme tak, jak to cítíme, tudíž jestli v tom někdo slyší Sever, budiž, ale my to tak rozhodně nevnímáme. Je ale pravda, že máme rádi severský metal.
Co se týče onoho „zastřeného“ zvuku, tak ten máme takový, jaký se hodil k atmosféře a náladě našeho prvního alba. Pokud bych poodkryla plány do budoucna, můžu naznačit, že další nahrávka se bude zvukově lišit. Když bych vzala, jaký zvuk se mi líbí u ostatních kapel, můžu prakticky zopakovat to, co jsem napsala k našemu albu. Pokud se hodí k hudbě, nemám problém s žádným zvukem – může to znít jako demáč z garáže nebo zvuk za miliony.
Otázka spojená s vaší spokojeností s ohledem na konečný výsledek je zřejmě zbytečná, určitě jste rádi, že se vám desku podařilo zrealizovat, ovšem co dál? Otevírají se vám nějaké nové možnosti s ohledem na vaši další činnost?
Tak spokojeni jsme v tom ohledu, že vzhledem k možnostem a zkušenostem, které jsme měli při nahrávání alba, jsme udělali dobrou práci, na kterou jsme samozřejmě pyšní. 😉 O album projevila zájem domácí i některá zahraniční média, a v důsledku toho nám chodí zprávy na Facebooku, Bandzonu, mailu od fanoušků, kteří mají zájem o koupi alba či trička. To nás samozřejmě velice těší, ale jelikož momentálně nekoncertujeme, tak zároveň není možnost album veřejně promovat a získávat nové posluchače přímo na základě živého vystoupení. To nám chybí a už bychom moc chtěli zase skočit na pódium a pořádně to roztočit! Další plány se hodně odvíjí od toho, zda budeme mít bubeníka. Pokud ano, ráda bych zrealizovala další koncerty doma i za hranicemi, případně turné. Zároveň již zkoušíme materiál na druhé album. Chtěla bych se také poohlédnout po nějakém možném vydavateli, ale aby to mělo smysl, musíme mít kompletní sestavu (případně zvažujeme zapojit i druhou kytaru).
Pokud si dobře pamatuji, tak jste vaši nahrávku nejdříve umístili na net a až poté byla k dispozici na CD. Máte už představu, kterak budete v tomto ohledu pokračovat? Jaký máš k fyzickým nosičům vztah? Kupuješ i nadále CD či LP?
Já jsem velký zastánce fyzických nosičů. Kapely podporuji a kupuji si CD, která se mi líbí. Takže samozřejmě i my chceme vydávat naši tvorbu i nadále na fyzických nosičích. To ovšem nevylučuje možnost streamování nahrávek na internetu, případně možnost získání digitální verze. Vždycky je dle mého nejlepší nabídnout fanouškům všechny možné varianty a oni ať si vyberou, co je pro ně lepší. Někdo upřednostňuje snadněji dosažitelný digitál a jiní jsou sběratelé, jako já, a ti si raději zakoupí CD.
V poslední době registruju, že na metalové koncerty či festy chodí čím dál tím méně mladých lidí. Nebojíš se, že za několik let nebudou mít kapely pro koho hrát?
Určitě si všímáme, že na koncerty chodí málo lidí. Hlavně tedy v Praze, kde je tolik jiných možností, co dělat. V případě mladých lidí taky záleží na typu akce a hlavně na tom, kolik musí zaplatit za vstup. Například na hudební soutěž Metalgate Massacre chodí hodně mladých lidí, protože vstup je zadarmo. Já myslím, že tady metalovou mládež máme a klidně se může zajímat i o jiné věci – třeba o hraní na Playstationu. To se nevylučuje. Problém vidím spíš v tom, že spousta lidí, kteří se zajímají o metal, tak ho brzy začnou i hrát a kapel tak neustále přibývá, a i když se jedná o hudební skupiny, které dlouho nevydrží, tak prostě se dostáváme do situace, kdy na koncerty chodí jako diváci členové jiných kapel a začíná se to motat stále mezi stejnými lidmi. Přitáhnout někoho nového je problematické, protože metal u nás nemá žádnou výraznější viditelnost a marketing. Výjimkou je akorát Brutal Assault, ale jinak je metal v našich podmínkách stále dost underground a to je škoda.
Jak bys obecně zhodnotila poměry na naší metalové scéně? Můžeš to vzít z jakéhokoli konce….
Tak tohle jsem nakousla už v předchozí odpovědi a určitě to nejde nějak shrnout do jedné-dvou vět v rámci tohoto rozhovoru, ale viděla bych to spíše na nějakou diskuzi u piva, kde bychom naše názory probrali od základů. 😉 Můžu jen říct, že se už nějakou dobu na české metalové scéně pohybuji a vidím problémy, na které narážejí schopné kapely, vidím jejich odhodlání je překonat i jejich velkou snahu splnit si svůj sen. Snažím se takové kapely podporovat, ale popravdě nějak nedokážu přijít s nějakým receptem na úspěch v podmínkách, které tu máme. Můžeme dělat určité kroky ke zlepšení, ale pár lidí to neutáhne. Prostředí by se muselo změnit i zvenku a metal by musel začít být vnímán trochu jinak. Bohužel česká mentalita je stále hodně poznamená komunistickou minulostí, a tak jsem připravená, že docílit nějaké změny bude opravdu běh na dlouhou trať.
ALL