Mají vůbec dnešní mladé kapely nějaké fanoušky? Chodí vůbec nějací lidé na jejich koncerty? No asi jo, ale všechno jsou to jejich kámoši, kteří kapelu podpoří spíše ze slušnosti. A má vůbec cenu to neustále snažení? Posluchači stejně nejraději sázejí na provařené jména! Zavedená STAR sice může roky vydávat průměrné nahrávky, ale je to zkrátka značka! Je vůbec možné, aby se dnes zcela běžní fanoušci dokázali na scéně zorientovat? A mají vůbec chuť další nové desky naposlouchávat?
…a mohl bych dál a dál pokračovat. Možná si teď říkáte, jaká je spojitost úvodního odstavce s mini albem „Exi(s)t“ od prog death metalistů NEUROTIC MACHINERY!? Inu věřte mi, že velká. Kapela produkuje skutečně velmi kvalitní muziku,spočívající v překročení bludného kořene deathmetalové ortodoxnosti. Z NEUROTIC MACHINERY po dvou legitimních albech („Catalept“ (2007), „Opsialgia“ 2010) vyrostlo osobité těleso, které dokáže na smrtící kov nabalit spoustu zajímavých „bonusů“. A právě díky této velké přednosti znějí nové skladby naprosto svěže. Jako kdyby kapele nedělalo vůbec problém stvořit výraznou kompozici.
Hned úvodní kousek „After Everything“ dává jasně nasrozuměnou, že se hoši nespokojí jen se zavedenými metalovými prostředky, ale rádi sáhnou i do jiného fochu vlastní inspirace. Sklon ke tvorbě složitějších kompozic tu páchne (či voní?) na sto honů, ovšem NEUROTIC MACHINERY nezapomínají ani na atmosféru a především nosnou kytarovou magičnost, jenž kulminuje především v pomalejších pasážích, které mají téměř rockový charakter. Ovšem není nic lepšího, než když se z oné „pohodičky“ vyklube metalcoreová nasranost, která dokáže skladbu roztočit do nevídaných obrátek. NEUROTIC MACHINERY dokáží posluchače zkrátka přesvědčit o tom, že death metal nemusí být pouze o standartním vyznění, ale také o flexibilitě či dokonce snaze překročit nepřekročitelné.
Za další moment kolekce bych si dovolil označit skladbu „The Secondary Thrill“, jejíž thrasový základ je okořeněn lahodícími kytarovými finesami a za samotné finále by se nemuseli stydět ani takoví DARKANE. Po instrumentálním poločasu v podobě tajuplné „4:06“, přichází ještě mnohem rafinovanější finále, než bych býval čekal. Instrumentálně košatá hydra „Reflection“ nabízí anabázi drtivou, ale zároveň také experimentální. Už samotný úvod není úplně tradiční, téměř art rockový a ani v dalším čase není nouze o zajímavé hudební postupy, mezi kterými paní s kosou kličkuje jako Alberto Tomba v nejlepších letech. „Vertigo“ poté zpacifikuje v jedné ráži brutalitu, techniku a v neposlední míře i zatraceně vtíravou melodiku. Pro NEUROTIC MACHINERY tak rozhodně neplatí „Exit“, ale sakra zatracený „EXIST“!
ALL
http://bandzone.cz/neuroticmachinery