Tolik kvalitní hudby, tolik kvalitních kapel a pouze jeden život, ach jo. Jak mi jeden kamarád říkal: „Těch skvělejch nahrávej je dneska celá řada, ale ty lidi jsou natolik zmlsaný, že zkrátka jdou jen po zavedených jménech.“ Pokud vám ani pojmenování NEFANDUS nic moc neříká, vězte, že za touto skupinou stojí několik zajímavých person, jejichž hudební minulost není ledajaká. Za všechny zúčastněné zmiňuji horlivého metalového skladatele říkající si Michayah Belfagor, jež je taktéž znám z působení v kapelách OFERMORD či SERPENT NOIR. Ano, také zde budeme mít co dělat s pravou severská náloží o třech korunkách, čili rouhání a šklebení jednoznačně ZDAR!
Přestože NEFANDUS nejsou v našich končinách úplně známí, mají na kontě dvě řadová alba + ‚EP a „ Reality Cleaver“ představuje horkou novinku, čistě vyvrženou z lůna pekelného. Pokud lze nahrávce něco přičíst na vrub, rozhodně to je blasphemická atmosféra. Jestliže z něčeho opravdu šlehají plameny, pak je to rozhodně z této nesvaté kolekce. Samotná hudba však není takovou tou severskou vichřicí, jak by se mnozí mohli domnívat. Většina skladeb se nese ve středním tempu, jen tu a tam se objeví rychlejší implantát, aby rozčeřil atmosféru toho nejchorobnějšího zla. „Kterak nahrát album plné odtažitosti a misantropie“ – to je přesně téma přednášky, jež by mohl leader Michayah přednášet. Pikantní na tom však je, že v jeho podání není ono „zlo“ nikterak nucené, ale jaksi z něho samého, příští naprosto přirozeně. Důkazem budiž jeho morbidní přednes vyprávěcího charakteru, jež je sice poměrně unylý, ale do hudby NEFANDUS pasuje ideálně. Pokud bych měl NEFANDUS přirovnat k nějaké známější kapele, rozhodně musím zvednout ruku pro švédské krále DISSECTION, jejichž kouzlo ponejvíc zářilo při středně rychlých tracích, jež v sobě mísily ty nejvábivější ingredience black-death metalu.
A jaké jsou ještě další silné stránky tohoto velice zdařilého materiálu? Na první místě musím rozhodně zmínit určitou uměleckou hloubku, kterou disponují všechny skladby. Čím víc album poslouchám, tím více mě baví všechna jeho zákoutí a tím spíše, že opravdovou pochoutkou, je naprosto démonický zvuk, ze kterého každého citlivého posluchače musí zákonitě mrazit. Když se pak k valící se temnotě přidají ještě minimalistické prvky doomu, jako je tomu kupříkladu ve skladbě „Qayin’s Hunt“, rázem máme co dělat s naprosto nečekaným překvapením tohoto roku! Vskutku zajímavý je tento undergroundový odlitek. Hudba na první dojem úplně obyčejná, nikterak z davu vyčnívající, ovšem stejně na tom všem něco nesmírně vábivého spočívá. Možná se budu opakovat, ale pokud albu nedáte více času, jednotlivé položky dostatečně nevyposloucháte, deska zaujme jen a dá se říct, že kolem vás profrčí, jako běžný vlakový spoj.
„Reality Cleaver“ je skvostnou ukázkou death-blackové síly. Mrazivý kytarový zvuk, několikanásobně větší porce kostrbatých riffů, než je u tohoto žánru obvyklé, nespočet uchu lahodících melodií, minimum monotonních „vichřic“, sázka na atmosféru, frázování prokletých veršů, upisování se ďáblu při každém dalším poslechu. Finále v podobě „Scorn of the All-Mind“ už je jen razítkem na listinu hříchů, dekadence a otevírání pekelných bran s pomocí ženského zpěvu. Po Česku nadsazeno, ale zkuste si představit setkání DYING PASSION v součinnosti s BEHEMOTH v rámci společného opusu. Vskutku překrásná tečka na závěr! NEFANDUS vytvořili naprosto precizní album po všech stránkách! Pro mě jasná vstupenka do Ligy mistrů a zároveň hozená rukavice žánrovým konkurentům!
ALL