Je pro mě neskutečná čest, povodit vás po pohřebním ústavu, který spravuje samotný Necrocock. Pro tohoto pána mají slabost všichni členové našeho hokejbalového týmu. Doufám, že se náš symbol už konečně odhodlá a přijde nás alespoň na jeden zápas povzbudit. Bylo by to moc příjemné a samozřejmě krajně motivující. Ovšem tohle je recenze na velice podivuhodné album a už tedy nebudu Payovi zasahovat do hokejbalových úvah. Podivuhodné je v tom, že vůbec nenavazuje na aktuální těleso KAVIAR KAVALIER, ale spadá až do dob MASTER´S HAMMER. A právě v tomto čase vznikla většina zařazených skladeb.

Máme tedy co dočinění se starou black metalovou atmosférou, která je tak trošku přihřátá dnešním soundem KAVIAR KAVALIER. Takové spojení staré black metalové školy s úchylnou gotikou jednadvacátého století. Koncepční myšlenka alba je naprosto šílená. Doslova řeší problémy pracovníků pohřebního ústavu vzniklé v pracovním procesu. Dovolil bych si např. citovat tento úryvek: „…porucha mechanizmu pecí / nevstupovat nebezpečí úmrtí / amoniak se suterénem šíří / topíš se v zmrzlejch iluzí…“ (skladba „Porucha mechanismu pecí“). I když některé songy provází průvan devadesátých let minulého tisíciletí, nelze nevyzvednout nádherné klávesové plochy, nebo další zjemňující pasáže, které tak s koncepčním tématem alba tvoří téměř až nepochopitelný kontrast. Jedinou výtku bych měl ke zpěvu, který je takový zahuhlaný. Sice naprosto odráží atmosféru při spalování mrtvých těl, ovšem slovní poslání tak trochu utíká do pozadí.Nicméně pro gotické fajnšmekry a předně fanoušky KAVIAR KAVALIER byly na CD umístěny dva bonusové tracky, které si tedy rozhodně vychutnejte.

Jednak obě skladby dozněly klipového ztvárnění (opravdu pokoukáníčko) a předně jsou neuvěřitelně „něžné“. Jako když vyznáváte lásku mrtvolám v márnici. Necrocock o těchto tématech umí neskutečně „lehce“ vyprávět a pokud se vám líbily příběhy z alba „Studio Y“, určitě si tyto dva tracky nenechte ujít. Pokud např. hluboce proniknete do skladby „Prázdniny“, zjistíte, že je neskutečně smutná. Prostě každá ta mrtvá chudinka má svůj příběh dochucený Necrocockovou lyrikou.

Nechci ale snižovat kvalitu předchozích kousků. Album jako celek přináší opravdu obdivuhodný retro obraz minulosti, přelévající se pomalu do současnosti. Někdy mám pocit, že hudba pro Necrococka znamená pouze jakousi uměleckou výplň pro jeho hlavní aktivity. Vždycky se vynoří s více než zajímavou deskou, aby se poté zase malinko ztratil z očí. Doufám, že ale další čekání nebude tak dlouhé… Další povedená práce! Zbytek informací dostanete v geniálním rozhovoru, který ukázkově spíchl náš pan šéfredaktor :-)!
PS: Na závěr si neodpustím takovou, možná nedůstojnou, poznámku. V době, kdy jsem tohle CD dostal na recenzi, tak mi zemřela babička a já měl možnost se tak blíže seznámit s atmosférou, která právě dýchala z tohoto alba… co se mi dělo v hlavě se těžko popisuje. Díky recenzi na tento počin můžu alespoň zmínit, že na ni do smrti nezapomenu…

ALL

http://www.necrocockworld.com/