Psát něco o tom, kterak je východ Evropy zavalen nadějnými i originálními kapelami, někdy neprávem přehlíženými, je v přítomném čase naprosto bezpředmětné. Všechny pevné bariéry a předsudky jsou dávno minulostí a já za sebe jsem opravdu zaskočen tím, jaký čich mají Solitude Productions (a další sub-labely, mezi které patří i BadMoodMan Music) na nadějné a často i talentované formace.
Jednou z nich je pochopitelně i ukrajinská formace NARROW HOUSE, jinak bych se ani obdobný úvod do recenze nepokoušel, to dá rozum. Ale pojďme si tuhle zajímavou skvadru nejprve malinko představit. Kapela vznikla v průběhu roku 2009, a to transformací z rozpadnuvších se FUNESTUM, neznámého spolku, po kterém zůstalo pouze jediné demo. To nástupce se hned za další tři roky pochlubil debutovou nahrávkou „A Key to Panngrieb“, na které se prezentuje jako nositel funeral doom metalových strastí, přičemž žánrové uchopení je poněkud „zvláštní“ a dá se říci, že je s ním nakládáno tak, aby kapela jednoduše vyčnívala z davu (za každou cenu).
„Kdo by asi tak stál o kopie kopií?“
Myslím, že přesně takové bonmoty vysely po realizaci prvních skladeb ve vzduchu, nemluvě o kompozicích z aktuální novinky „Thanathonaut“, na které se horlivá formace, navíc ještě doplněna o několik hostů, rozhodla, že podstatu funeral doomu „znásilní“ a svou jedinečnost odhalí s velkou parádou. Výsledek? Rozhodně ne nezajímavý, určitě bizarní a posluchačsky pochopitelně náročný. „Thanathonaut“ je totiž ryze koncepčním dílem, jenž líčí dekadentní příběh a zároveň posluchači klade hned několik zásadních otázek, které se dotýkají existencionalismu. Přiznávám se, že když tuhle desku poslouchám, představuji si plno apokalyptických filmových snímků, které jsem viděl už v dětství a právě k těmto děsivým vzpomínkám si přesně dosazuji tuhle avantgardní funeral doomovou spleť, opřenou nejen o tradiční kytarový hřmot, ale také o cello, kontrabas a také hojně využívaný saxofon. A když už jsem zmínil svět hudby a filmu, tak rozhodně musím připomenout, že „ Thanathonaut“ je v podstatě takový soundtrack k prozatím neexistujícímu filmu, přestože na mě jaksi neustále dýchá spirit původní verze Planety opic. Ano, produkce NARROW HOUSE je děsivě skličující a pod tíhou samplů i bytostně autentická (viz. hned úvodní skladba „Crossroads“).
V následující „The First Day of the Rest of Your Life“ je bezostyšně cítit odkaz kultovních MY DYING BRIDE (předně zpěv je inspirován Aaronovým tradičním natahováním slov), což je v tomto ohledu pro NARROW HOUSE určitě dobré vysvědčení, jelikož se v jejich případě dá o nějakém plagiátorství mluvit jen a jen stěží. Další důkazem může být i hned následující kousek „Furious Thoughts of Tranquility“, ve které hraje výrazný prim saxofon a je až s podivem, jaký kontrast dokáže tento nástroj vytvořit ve spojení s cellem a syrovými kytarovými riffy. Pokud však byla hudba NARROW HOUSE do té doby víceméně bez melodií, tak zmíněný „curk na bábovku“ je rozsypán v nejpísničkovějším tracku „The Midwife To Sorrows“. V jeho začátku jakoby se Ukrajinci spolčili se SOUND GARDEN :). Jo, i ten grunge byl (je) místy dramatický, depresivní a je jen otázkou času, kdy se prolnou i tyto dva světy.
Ve druhé části alba se o slovo znovu scénická část tvorby NARROW HOUSE, částečně vycházející z úvodní skladby. Posluchač má pak paradoxně pocit, že je zde ještě jakýsi „druhý začátek“ – jako kdyby začínala druhá epocha a „A Sad Scream Of Silver“ budiž tím nejlepším možným intrem (lehká skladba o několika riffech a co to udělá). Zlo plné sabbathovských nášlapů následně rozmetává všechny sluncem prosvícené mráčky a znovu tu máme děsivou vizi apokalypsy, která je podkreslena všelijakými útržky z dokumentárních filmů, přičemž majestátní finále přichází s erupcí „Doom Over Valiria“, kde svět do pekla doprovází překrásný operní zpěv. Tohle se opravdu povedlo se vším všudy! Ale není to ještě všechno! Definitivní závěr je opřen o jedinou „domovsky“ pojatou „Возрождение“… nebudu prozrazovat víc, ale vězte, že i poslední track je úžasnou pozvánkou k tomu, abyste si tohle CD minimálně jednou pustili.
„ Thanathonaut“ nepatří mezi lehká alba. Osobní výhrou je, když člověk dostane náladu si vůbec něco takové pustit. Pokud zbožňujete funeral doom metal, vězte, že na tomhle albu je hned několik prvků, které mohou fanouška od poslechu odrazovat. Také vibrující zvuk cella, jež často přebírá vůdčí úlohu na úkor kytar, to může být další problém a místy mám i pocit, že ono nástrojové navrstvení, není úplně to pravé ořechové. To je ale jaksi všechno, co lze této nápadité nahrávce vytknout. Kapele se s určitostí povedlo vytvořit desku plnou pozoruhodností a jsem opravdu zvědav, jak bude vypadat další cesta těchto talentovaných Ukrajinců.
ALL
http://narrowhouse.bandcamp.com/album/a-key-to-panngrieb