Brrr, tak tohle bude nátřesk. Přetlak růžové barvy, přehršel barevných kytiček, líbivost na první pohled. V tom všem pěčlivě zasazena, nalíčena a jinak nastylizována parta přešťastných slečen. Když u nás fungovala(-uje?) dívčí (chlapecká, dětská) vokální kapela, většinou postačovaly čtyři osoby. V Japonsku netroškaří a je tu holčiček rovnou deset! Ty zpívají povětšinou společným hlasem, občasně se prostřídavají nebo pro zesílení přiznávají. Hudebně jsou skladby dosti plytké, bez vnitřního ducha. Melodie jsou poskládány, producent a hudebníci vše zhmotnili, ale chybí mi přirozenost, nevynucené silné momenty. Nic nezachrání ani nepřiznané použití nápadu odjinud (5). Tohle je „bestofka“ a bez zášti tvrdím, že jsem pro sebe nenašel ani jednu hitovou pecku. Trochu zmodernizovaných Boney M. (3), dozajista nechtěná podobnost se Spice Girls (11), atd. Nechápu moc jaký jiný účel to může mít, než zpívat, tančit na pódiu malého klubu pro unavené, slintající, psychicky unavené business-many. Pokud se odvážíte navštívit profil kapely na MySpace, rozkryje se vám nemalý svět příbuzných seskupení. Některá stejně sladká, další podpořena většími/menšími penězi a producentskými týmy, každopádně všechna strašně happy, bizarní a svým způsobem divná, aby vám navodila úsměv na rtu. V kostce mi připomínají přepestré obrázky idealizovaných lidí z jehovistické Strážné věže.

RadeK.K.